Love Forever [DOKONČENO]

"Ne to...já..."

Niff se celou noc budila z nočních můr. Byl jsem u ní takže jsem toho taky moc nenaspal. Hlídal jsem ji a utěšoval. Měl jsem ji u sebe a nehodlal ji pustit. A ona nevypadala na to že by chtěla abych byl pryč. Tolik mě trápí, že má noční můry. Jo asi ji mám rád, ale koho to zajímá. Pokud jí to nebude vadit rád bych byl alespoň její kamarád. Vím, že už nejde vrátit co bylo. Tehdy jsem to podělal a lituju toho. Vím že mě asi nenávidí, ale nic s tím neudělám. Niff zase začal křičet a já ji zase objal. "Shh princezno byl to jen sen." Šeptal jsem ji do ucha a kolíbal s ní. "Prosím neopouštěj mě." Vzlykala mi do hrudi. "Neopustím neboj. Budu s tebou." Ona přikývla a nechala se mnou utěšovat. "Neopustím tě už nikdy." Zašeptal jsem když konečně usla. Nejsem schopnej ji tohle říct když je vzhůru a nevím proč.

Konečně bylo ráno. Já celou noc nespal a hlídal ji. A ona taky nevypadala odpočinutě když se vzbudila. "Omlouvám se, že jsem tě budila." Sklopila pohled. Pod očima měla obrovské kruhy. Jejích jizev jsem si nevšímal. Bylo mi jedno, že je má. Pořád byla krásná. "To je v pohodě Niff. Nic se neděje." Ujistil jsem ji a ona se stydlivě usmála. "Asi jsi kvůli mě moc nespal co?" Jen jsem se zasmál. "To sice ne, ale to nevadí. Hlavně že jsem tě dokázal utěšit." Ona se na mě podívala. "Ty jsi jedinej kdo mě kdy dokázal utěšit." Můj úsměv se roztáhl když to řekla. "Vážně?" Ona jen přikývla. "Milovala jsi mě ještě potom co jsem tě vyhodil?" Ona se zarazila v pohybu. "Jo." Odpověděla nuceně. "Jak dlouho?" Něco zamumlala, ale nerozuměl jsem ji. "Cože?" Zeptal jsem se. "Asi ještě dva roky." Odsekla mi. "Aha." Sklopil jsem hlavu. Jo trochu mě to zklamalo, ale co já s tim? Můžu si za to sám. Kdybych nebyl takovej idiot. "Nechceš se s Jasonem přestěhovat ke mě?" Ona vykulila oči a zavrtěla hlavou. "To nejde Justine. Nemůžeš každej den spát na pohovce." Já se ale zasmál. "Já, ale chci začít odznovu. Jako partneři, rodiče pro mašeho syna." Ona, ale vypadala vyděšeně. "Ne to..já..." nic nedořekla a vyběhla z pokoje.

Sakra! Měl jsem si to líp promyslet. Vydal jsem se za ní, ale zamkla se v pokoji. Bouchal jsem na dveře a se slzami v očích se svezl na zem. "Vím že jsem to tehdy podělal a omlouvám se. Já jen...chci aby jsme byli rodina Niff. Tak jak jste to chtěli už dávno." Říkal jsem a doufal že mě poslouchá. "Chci prostě všechno zpátky. Chybí mi probouzet se vedle tebe, chybí mi tvoje tělo pohybující se ráno po kuchyni. Chybí mi tvoje láska, tvoje teplo, tvoje polibky. Prostě mi chybíš ty." Slzy mi tekly proudem. "Tak prosím otevři a dej mi šanci." Položil jsem dlaň ma bílé dveře a hlavu si opřel o futra.

Po chvíli se otevřeli dveře a já doufal, ale ona kolem mě jem prošla s taškou v ruce a Jasonem vedle sebe. Rozešel jsem se za nima, ale ignorovala mě. Než jsem ji venlu stihl zastavit posazovala Jasona do taxíku. "Promiň Justina, ale já nemůžu." V očích měla slzy. Ještě něco řekla, ale to už jsem neslyšel. "Ne prosím vrať se! Neopouštěj mě!" Volal jsem a rozeběhl se za jedoucím taxíkem. Na konci ulice jsem klesl na kolena. Odjela a já nevím jestli se ještě vrátí.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny