One and five other

Problémy v rodině

Lisa:

K večeru jsem šla domů. Už mi vše bylo jedno...kromě jednoho.

Jen co jsem za sebou zavřela dveře uslyšela jsem hádku. Šla jsem do obýváku. Mamka se s otcem hádala.

,,Okamžitě toho nech! Za chvíli přijde Lisa! Neví co se děje!" zakřičel otec. ,,JO?! Pořád se staráš jménem o Karolínu(moje nevlastní sestra)! Na ni ti nezáleží." vykřikla mamka. Karolína ke mě přiběhla. ,,Liso..už jsem se bála že nepřijdeš." řekla. ,,Neboj." zašeptala jsem.

,,Ty jedná hnusná mr..." Otec se napřáhl a chystal se udeřit mamku. Karolína se tam rozběhla a ránu zastavila. Ale svým hrudníkem. Spadla na zem.

,,Karolíno!" vykřikla jsem a běžela tam. ,,Liso! Karolíno!" vyhrkla mamka. Karolína nevnímala. Musela být v bezvědomí. Praštila se do hlavy. Objala jsem ji.

,,Liso.." začal otec. ,,VEN!" zakřičela jsem z plných plic. Nic nenamítal a šel ven. ,,I ty mami." řekla jsem. Poslechla. Po tváři se mi řinuli slzy. 

Uvědomila jsem si, že jsem ztratila přátelé.....nejlepší. 

Kristýna:

Ukázala jsem Tayllor fotku. Tvářila se stejně jako já.

,,něco mi to říká.....ano! Utekli jste a potom....ehrr...." začala ale zarazila se. ,,Tayllor?" Podívala jsem se na ní. ,,Řekla jsem ti toho už dost..." Oči se ji zbarvili do ruda a do fialova. 

Saya:

Procházela jsem kolem Lisina domů. Měli otevřené vstupní dveře. V noci. Něco nebylo v pořádku. I když nás podvedla a ublížila nám, snad se tam budu moci podívat a zjistit co se děje.

Přešla jsem cestu a vydala se zahradou k jejích domů.

Vešla jsem.

,,Lis? Lis jsi tady?" zeptala jsem se. ,,Sayo..." Sešla schody. Vypadala hrozně. Rozmazaná řasenka svědčila o tom že brečela. Oči měla zarudlé.

,,Lis..co se stalo?" zeptala jsem se. ,,Je..je mi vše líto! To co jsem dělala a že jsem se k Radimovi přidala!" vyhrkla. Ucítila jsem k ní lítost. Nakonec jsem ji objala. 

,,To bude dobrý. Odpouštím ti. Teď mi jen řekni co se stalo."

Vincent:

Uslyšel jsem jejich rozhovor. Pamatoval jsem si vše.

Kristy se na vše Tayllor ptala, ale Tayllor ji vždy odbyla jediným slovem: Nevím.

Věděl jsem že dobře ví vše. Jenom to nechce Kristy říct.

Vixi:

Šla jsem k jezeru. V noci. Měsíc byl v úplňku a krásný. Osvícoval vodu. Klekla jsem si na kraj břehu a ruce namočila do studené vody.Následně oči zavřela. Tělem mi projela bolest. Otevřela jsem oči. Měla jsem je zelené ale zorničky byly zúžená jak to mají kočky. Uslyšela jsem křupnutí klacku v lese. Zastříhala jsem uším a otočila hlavu. Nikdo. Postavila jsem se a otřepala si kalhoty. ,,Jsi tady každý úplněk?" zeptala jsem se. ,,Každý, už nejméně dva roky Vixi." ozval se klučičí hlas. Z lesa vystoupil o rok starší kluk. Měl hnědé oči a krátké blond vlasy na ježka. 

,,Pozdě, teď jsem tady já." zasyčela jsem. ,,Nebudu tě ohrožovat. Nemám zájem." řekl. ,,Jsi na půl vlk." připomněla jsem. ,,No a?" ,,Jak si jsem zapomněla tvé pravé jméno."

Dobře věděl že narážím do živého. On používá hodně jmen. Kromě svého pravého.

Podíval se na mě. ,,Proč ho chceš vědět?" zeptal se.

Asi mi hrabe. :D :D