One and five other

Minulost(Prolog2#)

Jeremy:

Taylor je fakt pěkná. Líbí se mi.

,,Jeremy! Jdeme!" zakřičela na mě Saya. ,,Jasně, vždyť už jdu." řekl jsem a vyšel ven. Kristýna s Vincentem už odešli.

,,Tyllor zítra ráno tady zase přijď." řekla Saya. ,,Měj se!" Potom běžela na autobus. ,,Kde bydlíš?" zeptal jsem se. ,,Na končí téhle ulice." odpověděla. ,,Já na začátku." Pousmála se. ,,Tak to máme od sebe blízko. Měj se." řekla a spěchala domů.

Taylor:

Otevřela jsem dveře.
,,Ahoj neřekneš? Kde jsi byla?" zeptala se mamka. ,,Našla jsem si kamarády. No...spíš oni našli mě když mě zase Radim chtěl zmlátit." odpověděla jsem. ,,Vážně? A víš že tady kousek bydlí jeden kluk? Je zvláštní jako my." řekla mamka a zorničky se jí zužily. ,,Jmenuje se Jeremy Fritzglerand, a je v té partě. Potom tam je Kristýna a Vincent, Saya a Lisa." ,,Kristýna a Vincent? Ty znám. Hodněkrát tady byli." řekla mamka. Přikývla jsem a šla do pokoje. Zapla jsem Facebook.

,,Kristýna Richtrová a Vincent Bishop vám odeslali žádost o přátelství. "

Přijala jsem to a ihned mi od Krist přišla zpráva.

Kristýna: Čauky.
Já: Ahoj? Kde jsi přišla na můj účet?
Kristýna: Jsem se nudila.
Já: Aha?
Kristýna: Přijdeš zítra?
Já: Jasně. Nevidím důvod proč ne.
Kristýna: Ok. Hele mohla by jsi na chvíli ještě ven? Chtěla bych ti něco říct.
Já: ok. Kde se sejdeme?
Kristýna: U úkrytu.
Uživatel Kristýna Richtrová se odhlásil.

Zaklapla jsem notebook a spěchala ven.

Kristýna už tam byla.

,,Tak?" vyzvala jsem ji. ,,Hele...než ti to řeknu, slib mi že nebudeš utíkat." Přikývla jsem. Nadechla se a změnila se v stín. Polkla jsem. Potom se změ ila na nějakého Random animatronika a pak zase do normálu. Měla jsem co dělat abych nedopadla. Oči se mi zbarvili do zelena, ale pak do růžová.

,,WTF? Hustý!" Zasmála  jsem se. ,,Vincent to umí taky." ,,A ví to ostatní?" zeptala jsem se. ,,Jo. Nejspíš." Prohrála si vlasy. ,,Ty jo. Nejsem aspoň jediná v tomhle ztraceném světě kdo není normální." řekla jsem. Pak mi zazvonil mobil.

Vytáhla jsem ho. Podívala se na číslo.

,,Tay? Děje se něco?" zeptala se. ,,Otec." Pochopila.
V úkrytu jsem jim říkala že otec je vrah a byl ve vězení.

Zvedla jsem to a dala to na reproduktor.

,,Ano?" ,,Tay myslel jsem že to nezvedneš." ozvalo se. ,,Nemusela jsem to zvednout. Co chceš!" Bylo ticho. ,,Chci tě vidět Tayllor." řekl. ,,Nezměnil ses." Kristýna se podívala na cestu. ,,Vidím tě." Zvedla jsem zrak. Kousek od nás stal.....můj otec. Položila jsem to a začala couvat.

Kristýna:

Oči se jí začali měnit. Ale neměli jednu barvu. Nabrž čtyři. Rudou,fialovou,zelenou a modrou.
(Rudá-vztek,fialová-strach,zelená-mdlo,modrá-klid)

Šel k nám. Viděla jsem že má za zády nůž.

,,Tayllor má nůž." zašeptal jsem. Ucouvla. Pak mě popadla za ruku a běželi jsme pryč. Běžel za námi.

Zabočili jsme do levá. Setřásly jsme ho.

*O měsíc později*

Tayllor:

Šla jsem po ulici a do školy.
Otče jsem potom neviděla což mi vyhovovalo. Mamka dostala strach a Daniel(Její přítel) se nehne z domu. Kvůli mě a jí.

Někdo mě chytil a zatáhl do jedné boční ulice.

,,Ne!" vykřikla jsem. ,,Rád tě vidím Tayllor." řekl. Nožem mi přijel po líčí. Začala mi téct krev. ,,Zabíjí tě!" sykla jsem. Oči se mi zbarvili do ruda. ,,Hahaha jasně. Tvoje sestra měla stejnou odvahu." řekl. ,,Michele..." Ucítila jsem slzy. ,,Zabil jsi ji! POMoC!" zakřičela jsem.

Vincent:

,,POMOC!" uslyšeli jsme křik Tayllor. Běželi jsme ji hledat. Našli jsme ji v jedné uličce. Měla hluboký skrabanec na hrudi a na lícu.

,,Sayo volej sanitku!" zakřičel jsem.