Kouzelná Beruška A Hloupý Kocour [Dokončeno]

,,ADRIENE!"

Volpina držela na samotném vršku samotného Adriena Agresta. Beruška nemohla uvěřit svým očím. Vždyť ho upustí! Musí ho zachránit! ,,Je to jen iluze, Beruško." snažil se Kocour. ,,Jak to můžeš vědět?!" zakřičela Beruška a po tvářích se jí začaly linout slzy. ,,Dej mi tvé mirákulum a nic se mu nestane." promluvila Volpina.

Beruška vyskákala na stejnou pozici na které byla i Volpina - na samotný vršek Eiffelovy věže. ,,Tak? Bude to?!" Ztrácela Volpina už nervy. Beruška nemohla nic dělat. Kdyby se jen o něco pokusila, Volpina by Adriena pustila a ani ona a ani Kocour by ho nestačili chytit.

Beruška klesla na kolena a sundala si obě dvě náušnice. Kocour byl jako přikovaný, teď uvidí, kdo je jeho Lady. Konečně. Bylo mu jí líto. Byla zničená kvůli němu, byl v bezpečí, ale to jí nemohl říct.

Beruška podala náušnice Volpině a až teď Kocourovi došlo, co tím udělala. ,,Beruško, n-ne!" stačil vykřiknout Kocour, než se Beruška proměnila na starou nešikovnou Marinette, která tak moc milovala Adriena. ,,Pusť ho už!" Křičela Marinette ve slzách. ,,Jak si přeješ." ušklíbla se Volpina a pustila Adriena z věže. ,,NE!" vykřikla Marinette a chtěla se vrhnout dolů, někdo jí však zadržel. ,,Je to jen iluze, Marinette!" křikl Kocour. Volpina se mezitím dostala k Lišajovi. ,,ADRIENE!" křičela dál Marinette.

,,Marinette! Já jsem tady!" vykřikl bez přemýšlení Kocour. ,,Zachraň ho, zachraň ho!" bušila Marinette do Kocoura. Proč ho proboha nezachrání?! projelo Marinette hlavou. ,,Marinette!" chytl Kocour uplakanou dívku a nahl jí nad okraj věže. ,,Vidíš tam někde Adriena?" Marinette se podívala a opravdu. Nikdo tam nebyl. Copak by tam Adrien byl, když byl na maděru?! ,,Nesahej na mě!" vykřikla Marinette.

,,Mohl jsi ho zachránit! Adriene..Adriene.." Marinette se schoulila do klubíčka a pořád opakovala jeho jméno. ,,Miluju tě, Adriene.." šeptla Marinette a Kocourovi zapípal prsten. Nemohl tady Marinette takhle nechat. Prostě nemohl. On žil! Nebyl dole pod Eiffelovou věží! Byl živý!

Poslední zapípání, zelená záře a před Marinette se tyčil Adrien.

,,A-Adriene?" zeptala se Marinette pomalu. Co když je jen iluze? To by ji tu Kocour nechal?

,,Ano. Jsem živý, jsem to já." usmál se Adrien.

Marinette se znovu rozplakala. Adrien si k ní sedl a starostlivě si ji prohlédl. Neměla žádné zranění, tak proč pláč?

,,Proč pláčeš?" zeptal se a chytl ji za bradu.

,,Protože vím, že mě nemiluješ." řekla Marinette a vše se rozplynulo.

^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^

Ahoj, tak je tu první část, doufám, že se vám to bude líbit, protože mě to přijde jako slibná povídka. :D :)