Kouzelná Beruška A Hloupý Kocour [Dokončeno]

Konec

Adrien se naštval. Díky tomu, že ho jeho otec zakumatizoval, nesnášel Marinette. Nesnášel Berušku a měl v plánu je najít a zabít.
Nesnášel se za to, že mohl začít mít rád někoho, jako je ona.

Seděla zrovna na posteli, když skočil dovnitř otevřeným oknem. Polekaně si ho prohlížela, byl to on, ale měl jiné oči. Byly žluté, plné nenávisti.

,,Tady jsi. Konečně. Aspoň se přeměň, ať nejsem srab." řekl znuděně.
Marinette se přeměnila na Berušku, vyskočila oknem na ulici a roztočila své jojo. Kocour vyskočil hned za ní a roztáhl si tyč. Viděla, že s Kocourem není něco v pořádku, chtěla být radši připravená na to, kdyby byl boj.

Kocour vykročil vpřed a útočil na Berušku obrovskou silou. Tyčí to schytala do ramene, nohy, dokonce i do boku. Nevzdávala se. Neměla čas hledat akumu, musela ho nejprve omráčit a až potom mu sebrat věc, ve které byl akuma. 

,,Beruška a Kocour!" rozkřikla se kolemjdoucí Chloe. Beruška se otočila za jejím hlasem a schytala ránu do zad. Klesla na kolena a oddávala se bolesti, která ji mrazila po celém těle. Kocour k ní přistoupil a další ránu ji zasadil do zad. Beruška ležela na zemi a chvěla se v mrazivých bolestech. Mohla mít zlomená žebra, něco s míchou, nevěděla, jak moc ji Kocour ublížil, ale musela to co nejdřív zjistit.

,,Tak co, brouku? Co bude s tím mirákulem?" vysmíval se jí nelítostně. ,,Ko-Kocoure-" zakašlala.

,,Copak?" zasmál se jí u ucha.

,,Štěstíčko!" vzchopila se hrdinka a za Kocourem spadla výbušnina, která vybouchla okamžitě, jakmile se dotkla země.

Pomalu se se syčením zvedala ze země až se úplně postavila. Protáhla se, bolest zmizela. Aspoň něco.

Kocour ležel tváří k zemi, oči měl zas zelené. Beruška si oddychla. Otočila ho na záda a on se rozkašlal. Při kašlání mu začala téct krev z nosu. Natáhl k ní ruku. ,,Promiň mi to všechno. Opravdu..No tak vstaň! Nenechávej mě tu!" 

Kocour se rozkašlal a otevřel své zelené oči. Byl to zas on. Spíš chtěl, aby si to Beruška myslela.

,,Pro tebe tisíckrát, má lady."

Rozplakala se ještě víc. ,,Díky bohu!Jsi to zas ty! Tolik tě milu-"

Zatím co Beruška mlela, Kocour zvětšil svou tyč a tu ji zabodl do zad. Beruška polekaně vyjekla, když ji tyč projela skrz na skrz. Krev stékala po tyči dolů a Kocour se jen ledabyle usmíval. 

,,Ty náušnice!" uslyšel. Chňapl druhou rukou po náušnicích, které jí z uší strhl. Beruška se začala přeměňovat zpět na Marinette a přitom umírala. Musela to být neskutečná bolest. 

Náušnice i s Kocourovým prstenem zmizely, stejně jako tyč a převlek. Na zemi ležel už jen Adrien a k němu do náruče spadla Marinette, která už jen sípala nesrozumitelná slova. 

,,P-Proč?" vzlykla jednou.

,,Ma-Marinette, promiň..Já-já nechtěl! Prosím, neumírej!"

,,Miluj-" vzlykla podruhé a naposledy vydechla.

Adrien s ní začal třást. Nemohla umřít! Vždyť je to jeho lady! Jeho Marinette!

Zabil ji tu. Zabil ji před očima lidí, před jejím domovem, před pekárnou jejích rodičů. Byl vrah.

,,Selhal jsem u tebe. Selhal jsem, jako Černý Kocour. Selhal jsem u všech."

^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^

Ahoj, lidii! No tak, nesmutnětee! Mám pro vás něco božího! :3 

Kamarádka si myslí, že Lišaj závidí Berušce a Kocourovi jejich cosplaye a proto chce jejich mirákula, aby byl stejně sexy jako oni. :D :3

Konec? Ale kdeže, jen jsem vás chtěla zase naladit na sad notu, všem se omlouvám :D :(

MARINETTE ROZHODNĚ NEZEMŘELA, OPRAVDU.

Kapitola je věnovaná TheDuff21, stála při mě, když se mi vymazal kus textu a povzbuzovala mě k dopsání této kapitoly. :3

Děkuji za vote, komenty a přečtení :')

Kakajku, zdar! <3