Aljaška (Percy Jackson and Black Veil Brides crossover AU)

Vítej v mém živoření (protože život se tomu vážně říkat nedá)

Andy

Přitáhl jsem si kolena blíž k hrudi a objal je rukama. Seděl jsem na studené zemi, zády opřený o stěnu mostu, pod kterým jsem seděl. Byla tu sice zima, ale alespoň nepršelo. Pozoroval jsem, jak jen pár metrů ode mě do země bijí děšťové kapky, jako náboje.
Z té zimy, jsem se víc zachumlal do své černé kožené bundy.

Už zase jsem to udělal. Už zase... Pevně jsem zavřel oči. Kdyby nebylo mého skvělého otce, neměl bych tenhle problém. A ta kočka o pár ulic dál by tam teď neležela mrtvá. Jen jsem si ji chtěl pohladit. Nic víc. Zvířata se mě kvůli mému původu dost bála, ale tahle kočka byla překvapivě odvážlivá. A hodně hladová. Chtěl jsem si ji jen pohladit. Myslel jsem si, že pro zvířata to neplatí... ale spletl jsem se. Ach jak moc jsem se spletl.

Upravil jsem si rukavice na rukou, které jsem si po incidentu s kočkou zase raději nadal, a přemýšlel o svém pokaženém životě.

Matka mě hned po porodu nechala na ulici. Vyrůstal jsem v pěstounské rodině. Když jsem byl ještě dítě, bylo to dobrý. Byl jsem naprosto normální, jako všichni ostatní. Ale potom co jsem dosáhl svých desátých narozenin, začali se u mě objevovat příznaky. Když jsem si s někým jen potřásl rukou, spálil se. A plynule to přešlo až v to, že jsem se nemohl nikoho ani malíčkem dotknout, pokud jsem ho nechtěl zabít. Utekl jsem pryč. Má 'rodina' mě už ani nechtěla. Přežíval jsem na ulicích a utíkal před nestvůrami a bohy, kteří se mě snažili zabít. Byl jsem dítě Podsvětí. Proto jsem měl tuhle schopnost. S nikým jsem se nebavil, pořád nosil rukavice a živořil.
Takhle jsem už žil 8 let.

A teď jsem tu chudinku kočku zabil... Sakra, proč? Po tak dlouhé době, co se mi dařilo se tomu vyhýbat... byl jsem monstrum. Monstrum. Začalo to mým nejlepším kamarádem a následovali další. Pár nestvůr, gang nafoukanejch cápků, kteří mě chtěli zmlátit... Neměl jsem vůbec existovat. Ani jsem tolik bohům nekřivdil, že mě chtěli zabít. Sám bych se nejraději někdy taky zabil.

Ale po té době... už jsem toho měl dost. Měl jsem dost utíkání, schovávání se, živoření... Ale co jsem mohl dělat? Nebylo místo, kam bych mohl jít, nebylo místo, kde by mě bozi nenašli.

Přesedl jsem si, takže jsem si klekl a naklonil se dopředu na všechny čtyři. Pro jistotu jsem se rozhlédl, jestli tu někdo není. Naštěstí nikdo. Kdo by se taky zdržoval v těhle špinavých ulicích a hlavně, kdo by teď v tomhle počasí, chodil pod most?

Zavřel jsem oči a soustředil se na zem pode mnou. Za chvíli jsem uslyšel křupání. Stoupl jsem si a pozoroval, jak ze země vylézá mrtvola. Asi si teď myslíš, že jsem dítě Háda, ale to není pravda. Ano, jsem dítě Podsvětí. Ale můj otec je Thanatos, bůh smrti. Kdyby byl můj otec Hádes, skákal bych půl metru do vzduchu radostí.

Přede mnou teď stál docela mladý muž, jemuž prosvítali kosti a už byl snad 50 let mrtvý. Anthony. Měl jsem ho docela rád. Ten kluk byl taky polobůh - syn Hérma - a obcestoval celou zem, přičemž byl asi v každém státě, který vůbec existuje.

"Pane," poklonil se, nad čímž jsem protočil oči, "co si přejete?" "Tak za prvé, neříkej mi pane, za druhé, chtěl bych se zeptat, jestli neexistuje místo, kde bych se mohl schovat před bohy. Někde, kde bych měl konečně klid." Vysvětlil jsem s povzdechem. Anthony se nejistě zašklebil. "No... jedno místo asi je, ale je to tam moc nebezpečné." Protočil jsem oči. "Celý můj život je nebezpečný." Anthony pokrčil rameny. "No, říká se tomu "Země za bohy." Jejich moc tam nesahá. Ale... je to tam dost nebezpečné. Není tam moc polobohů, ale nestvůry se tam někdy objeví. A je to daleko."

Země za bohy... o tom jsem možná už něco slyšel.

"A kde to teda je?" Dožadoval jsem netrpělivě. "Je to Aljaška. Jako jediný stát z celé Země si drží bohy od sebe. Ale opravdu byste chtěl jít až tam?" Aljaška... no tak to je pěkně daleko. A asi tam bude zima. Ale... pokud tam bozi nemůžou? Pak to beru. Předevčírem na mě poslali Drakénu s účelem mě zabít. Pořád mě chtěli zabít. Prý jsem byl moc nebezpečný. Takže udělám jen dobře, když se odklidím stranou.

"Nemám jinou možnost. Můžeš mě tam dopravit?" Anthony se pousmál. "Ano, ale nesnášíte to. Cestování stíny." Zaúpěl jsem. Nesnášel jsem Cestování stíny. Sice jsem byl dítě Podsvětí, ale tato schopnost mi nebyla udělena. Jen děti Háda to dokázaly. A mrtví. A jelikož mě všichni mrtví uctívali... Ale stejně mi tenhle způsob cestování lezl pod kůži.

Povzdechl jsem si. "Tak ok. Díky." Anthony se pousmál. "Ale to je v poho. Stejně je v Podsvětí nuda." A s tím mě popadl za ruku a vpluli jsme do té otravné tmy.

Když jsme se konečně vynořili, byla mi zima. No... Aljaška. Co jsem čekal? Anthony mi popřál štěstí a zase zmizel.

Rozhlédl jsem se kolem sebe. Stál jsem na blízko nějakého města. Naštěstí nepršelo, ale už se začalo smrákat. Ale jak jsem si musel připomnět, tady to bylo s časem a zapadáním slunce jinak.

Po chvíli, kdy jsem se celou cestu klepal zimou, jsem došel na kraj města. Zastavil jsem se před prázdnou výlohou a podíval se na svůj odraz ve skle. Vystouplé lícní kosti, černé trochu delší vlasy, černě podmalované oči, černé oblečení (boty, úplé džíny a kožená bunda) a průzračné modré oči, které hodně připomínaly barvu oceánu.

Vždycky jsem si našel způsob jak si obstarat peníze - většinou jsem je musel ukrást, ale snažil jsem se okrádat jen špatné lidi -, ale moc jsem toho neměl. Řekl jsem si, že bych se mohl podívat po nějaké restauraci nebo kavárně nebo čemkoliv, kde bych se mohl aspoň ohřát a popřemýšlet, pod jakým mostem zase utábořím.

Ještě chvíli jsem šel, než jsem uviděl nějakou kavárnu/jídelnu nebo co to bylo. Přešel jsem k ní a už chtěl vejít, ale zarazil mě pohled, který se mi naskytl dovnitř. Vzadu místnosti u jednoho stolu, úplně sám seděl kluk tak okolo 17-ti let, v kožené pilotské budně a s hrnkem kafe před sebou, zatímco si leštil naprosto černý meč. Bylo mu úplně jedno, že jsou kolem jiní lidé, ale nikomu to nepřišlo divné, takže mi došlo, že to musí být polobůh. A ti tupí smrtelníci to nevidí, protože jsou tupí smrtelníci.

Co mě na tom klukovi ale zaujalo, byla ta černá mrtvá aura kolem něj. Sakra. Vždyť to muselo taky být dítě Podsvětí. Ale jediní podvsětní bozi, které jsem znal byl Thanatos a Hádes...

A poznal jsem, že bude synem jednoho z bohů smrti nejenom podle té aury, ale i podle bledé pleti, černých vlasů a toho meče. Ale věděl jsem, že pokud bych měl bratra, už bych o tom dávno věděl. Takže tohle bude dítě Háda. U Thanata, poslal ho snad někdo pro mě?

V tu chvíli ten kluk vzhlédl a podíval se přímo na mě. Setkal jsem se s pohledem černých očí. Ale jen na sekundu, protože jsem se okamžitě obrátil a utíkal pryč. Pokud ho pro mě poslali bohové... tak jsem v pytli. Co zase chtějí u Styxu! Vždyť... achjo. No nejlepší bude, když půjdu pryč a nikdy toho kluka už neuvidím. Stejně by se zděsil, kdyby zjistil co jsem zač.

A s touto myšlenkou, jsem pokračoval chladnou nocí.

Nová kapitola je zase na světě! Překvapivě mi to šlo docela rychle =D A taky tu máte pohled Andyho. No zajímalo by mě, jak si myslíte, že se Nico s Andym setkají a co se stane. Na obrázku je Andy, tak jak by teď měl vypadat - neboli má takové vlasy, jako měl v klipu Coffin, myslím že víc říkat nemusím. Omlouvám se za chyby a doufám, že se líbí.

-Iren