Nico
Propadl jsem se do stínů. V očích mě pálily slzy.
Ne, už nebudu brečet. Řekl jsem si a ve tmě si setřel vlhké oči.
Vynořil jsem se. Byl jsem na druhé straně kontinentu. Ale tentokrát bez domova, bez přátel, bez rodiny a bez plánů.
Ledovy vítr mě uhodil do holých, propadlých lící. Zavrtěl jsem se ve své kožené, letecké bundě a tmavých džínech. Už instinkntivě jsem položil ruku na meč ze Styxského železa, připraven se kdykoliv bránit. Nedůvěřivě jsem se podíval na město před sebou.
Už se stmívalo, ale tady těžko poznáte kolik je hodin. Stál jsem uprostřed silnice do onoho města. Kolem se rozkládal les a masivní hory. Město bude asi jediná dobrá volba, kdy by mi nehrozilo, že mě ve spánku něco zardousí.
Loudavým krokem jsem se vydal do onoho města. V oknech se svítilo a několik lidí, navlečených v zimních bundách ještě stále chodili po chodnících.
I těch necelých pět minut mi stačilo, abych se klepal zimou. Můj plán asi nebyl tak dobře promyšlený, jak jsem si myslel. Možná se měl skládat z více kroků než za 1. Propadnout se do stínů, za 2. Vynořit se na Aljašce a za 3. Živořit.
Nic kromě peněženky s několika lidskými pěnězi a pár drachmi jsem neměl, ale muselo to stačit.
Šel jsem ve stínu a pokud bylo možno, vyhýbal se světlům pouličních lamp.
A hle, konečně jakási samoobsluha či kavárna.
Otevřel jsem dveře a vešel do bílé místnosti se spoustou stolů. Zvonek nad dveřmi vydal ten nepříjemný zvuk. Všechny oči se ke mě obrátily. Já však před oslnivým světlem musel ty své přimhouřit.
Beze slova jsem přešel k boxu, co byl vzadu v koutě u okna a posadil se na polstrovanou sedačku. Mrkl jsem na jídelní lístek, ale nic mě nijak nezaujalo a tak jsem vytáhl svůj meč.
Čepel se v záři světel zaleskla, ale smrtelníkům byla neviditelná.
"Co si dáte?" vzhlédl jsem. Před stolem stála jakási servírka v tom jejich typickém oblečku. Světlé vlasy měla vyčesané do culíku a v puse žvýkala žvýkačku.
"Jedno kafe..." řekl jsem a opět sklopil pohled. Cosi si zapsala a odešla.
Možná teď, když mám chvíli klidu bych mohl promyslet, co v nejbližších dnech budu dělat. Možná bych měl najít nějaký hotel, nebo alespoň motel. Ano, to bude priorita číslo jedna. A dál?
Vůbec nevím... sakra Nico, co si si myslel? Vynadal jsem si v duchu. Asi jsem zamýšlel, že přijedu sem a začne nějaké velké dobrodružství nebo se něco přihodí samo...
Tehdy jsem nevěděl, jakou pravdu jsem měl....
"Tady, bude to dolar padesát.." postavila přede mě ona servírka kafe, které bylo napůl rozlité po podtácku. Podal jsem jí peníze a usrkl hořký a hlavně horký nápoj.
Vyhlédl jsem z okna do temné ulice. Až tehdy jsem si uvědomil, že mě někdo sleduje... Ovšem jsem nevěděl kdo, protože jediné, co jsem stihl zaznamenat než ona osoba utekla byl pár průzračně modrých očí.
=OMGs nové story!! <3 Na tohle jsem se strašně těšila =3 Oh bohové, ani nevíte, jakou radost mi tohle story a to, s kým ho píšu dělá XD Noo, konec mého proslovu, jak super tenhle příběh je ... Budu doufat, že se vám bude líbit ;) Nahoře je Nico =O <3
- Annie
Tak jak už jste slyšeli sami, rozjíždímě nový příběh! Jen hned na začátek, je to sice Crossover BVB a PJ, ale jak jste si mohli všimnout, bude tam jen pár postav a také je to AU, ve kterém Andy není vůbec zpěvák a Black Veil Brides neexistuje. No... já doufám, že se vám příběh bude líbit. =)
-Iren
ČTEŠ
Aljaška (Percy Jackson and Black Veil Brides crossover AU)
Fiksi PenggemarNikdy jsem se neměl narodit. A když už, rozhodně jsem neměl mít tyhle schopnosti. Můj otec si prostě ulítl, jako všichni ostatní bozi... a asi musel čekat, že se narodím. Ale asi nečekal, že od něj zdědím tyhle schopnosti. Už jsem to nemohl dál zvlá...