Aljaška (Percy Jackson and Black Veil Brides crossover AU)

Plechem do hlavy bolí

Tak dobře. Jsem na Aljašce, zemi za bohy, někde, kde by neměl být nikdo, opakuji NIKDO z mé rasy ... Čímž myslím polobohy i smrtelníky, co prohlédnout mlhu. A přesto se mi zdálo, že ona postava ve tmě mě viděla.

Leželo přede mnou zdánlivě jednoduché rozhodnutí, co mám dělat dál a já se nemohl rozhodnout. Buď to tu budu dál sedět, na světle, v teple a s jídlem a střechou nad hlavou a nebudu se tím dál zabírat, nebo půjdu ven, na zimu, vítr a vločky, hledat někoho, koho možná vidělo jen mé podvědomí...

I přes to jsem se rozhodl pro druhou možnost. Popadl jsem meč, který jsem zastrčil do pochvy na opasku a rychlým krokem zamířil pryč z kavárny.

Venku byla tma, padali vločky, foukal vítr, který mi rozcuchal uhlové vlasy a navíc byla zima. Rozhlédl jsem se a vyběhl do pravé ulice, odkud se na mě ony modré oči koukali. 

Musím uznat, že takové oči jsem nikdy neviděl. Byly nádherně modré, mohli by jste říct 'průhledně'modré, ale ne jako Jasonovi; mohli by jste říct v barvě moře, ale přesto ne jako Percyho (a že o jeho očích vím hodně věcí). Zkrátka byly něco mezi... Ale řekněte mi, proč tu teď řeším oči onoho cizince.

Zastavil jsem se na křižovatce. Dál v ulici byly slyšet rychlé kroky, možná 'kroky' běhu. Rozběhl jsem se tam. 

"Hej!" křikl jsem do dálky.Někdo tam byl, vím to jistě. Byl daleko, ale určitě mě slyšel. Křikl jsem po něm znovu. Jeho hlava cukla, ale nakonec se neotočil.

Přeběhl silnici a pokračoval dál ulicí.

Já se vyhnul pouliční lampě a také vběhl na přechod. Bohůmžel jsem takové štěstí jako cizinec neměl. 

Oslepilo mě světlo a ozval se klakson. Já se na poslední chvíli vyhnul jakési dodávce.

"Bože kluku, co tu děláš? Rodiče tě neučili rozhlížet se, než vběhneš do silnice?" řekl postarší muž. Ironicky jsem se uchechtl. Jistě, Hádes mě učil 'mravní chování' a taky mě bral na zmrzlinu do parku, kde mě houpal na houpačce; to tak dědo.

"Omlouvám se..." řekl jsem místo toho a nevěnoval pozornost jeho dalším řečem. Zahleděl jsem se do temné ulice, kde zmizel prchající cizinec. 

(O.O)(O.O)(O.O)(O.O)(O.O)(O.O)(O.O)

Probudili mě sluneční paprsky. Protřel jsem si oči a šel k oknu. Byl jsem přes noc ubytovaný v levném motelu. Myslím, že to do budoucna bude chtít ale něco víc.

Podíval jsem se ven. Ulice pokrýval sníh a i přes to, že bylo asi jedenáct bylo pořád šero. No jo no, Aljaška.

Přešel jsem k židli a oblékl se. Myslím, že by to chtělo i dokoupit oblečení a když už jsme u mého seznamu "Co by se mělo..." měl bych si koupit i nějaké jídlo.

Vyšel jsem z levného pokoje a beze slov odevzdal klíče na recepci.

Vyšel jsem ven a rozhlédl se. Měl jsem takový ten divný pocit... Jako kdyby... Rozhlédl jsem se znovu. Kolem chodilo několik lidí, ale nikdo mi nevěnoval přílišnou pozornost. Přesto se mi zdálo, že mě někdo sleduje.

Zatřepal jsem hlavou. Už jsem z tohohle místa paranoidní.

Vydal jsem se nějakým směrem a doufal, že v tomhle 'horském městě' najdu nějakou samoobsluhu.

Po tom, co jsme se několikrát ptal lidí na cestu a opakovaně vystrašil několik dětí po tom, co jsem se k nim zezadu jako duch přiblížil a rychlými kroky je předešel, jsem konečně našel samoobsluhu.

Vešel jsem dovnitř. Výkladní skla byla pomalována grafitamy, vevnitř bylo několik oprýskaných regálů se zbožím. 

Opět jsem se paranoidně ohlédl. Nikdo tam nebyl. Jak nečekané. Pokračoval jsem kolem regálu a vzal jednu z vod na polici (i přes to, že jsem měl nutkání vzít si vodku) a nějaké sušenky. 

Položil jsem to na pokladnu. A tehdy se to pokazilo. Za mnou jsem uslyšel ránu, jak něco z regálu spadlo na zem.

Když jsem se otočil, spatřil jsem kluka, možná o něco staršího než já, s tmavými delšími vlasy a těma očima, co mě včera sledovali.

Rozběhl se pryč, ale já byl rozhodnut, že teď už mi neuteče. Zatím co prodavač na mě volal, já se rozběhl za ním s tím, že ho chytím a zeptám se ho, proč mě sleduje.

Vyběhl jsem ven a ostře zabočil do leva. Onoho mladíka jsem stále viděl. Občas se mi ztratil za nějakými lidmi či auty, ale stále jsem věděl, kam běžel.

Najednou zabočil do jedné z postraních uliček, kde bylo akorát skladiště a zadní východy krámků. Vytáhl jsem meč - jeden nikdy neví.

A ostražitě a pomalu procházel uličkou a skenoval okolí.

Došel jsem až na konec a nevěřícně koukl na plechovou a hlavně vysokou stěnu před sebou. Nepřelez by jí.

Zrovna ve chvíli, kdy jsem se chtěl otočit mě něco kovového praštilo do hlavy...

Nová kapitola, zase z Nicova pohledu. Snad se vám to líbilo. Mě příjde Andy trochu jako stalker =D. Ale uvidíme co bude z Andyho pohledu. =) Konec byl trochu cliffhanger... =D Na obrázku je Nico.

- Annie