kapitola 2.

120 15 1
                                    


Světle hnědé kotě s bílou náprsenkou povalilo do prachu malého trojbarevného kocourka.  "Vyhrál jsem!!" vykřikl radostně kocourek a přitlačil svého sourozence na zem. "To si jen myslíš!" vykřikl jeho bráška  a vykroutil se z jeho slabého sevření.  Trojbarevný kocourek vystřelil směrem k pelíškům válečníkům a jeho soupeř také. "Thrushkit, Sorrelkit dávejte pozor!" vykřikla jejich matka Silvercreek. Její 3. kotě, další kocourek tentokrát šedivý, se tisklo u ní. Bylo to už několik dní co Moonstar přinesl jejího 3. syna. Naštěstí o tom, že není její věděli jen on, ona a pak ještě Greenleaf a Blackfur, kteří se zavázali mlčenlivostí.  Opodál si hrála jediná její dcera, Silverkit, s nějakým listem.  Blackfur závistivě pozorovala trojbarevného Sorrelkit a hnědého Thrushkit, jak naráží do narůžovělého ocasu Rosepetal. Ona sama na své první koťata už nějakou dobu čekala. "Co jsem vám říkala o tom, že si máte hrát jen před školkou!" řekla bílá matka a běžela za svými koťaty. "To je v pořádku Silvercreek, všichni jsme byli takoví jako oni" odpověděla a zářivě se na dva nezbedné kocourky usmála. Ti už měli oba stažené ocasy a pod přísným pohledem své matky se ploužili ke svému bráškovi, Quietkit.  Mezitím k Blackfur došel bílí válečník, její  druh Litllefoot, a pomohl jí vrátit se do školky."Díky že jsi tak shovívavá. Někdo by je měl naučit slušnosti, už takhle rozčilili Darkfeather." usmála se na svoji spolubojovnici Silvercreek. "Prosím tebe. Toho rozčílí snad cokoliv,. Myslím tím, že je nepříjemný si kompenzuje jeho kotětí srst" odpověděla jí s úsměvem Rosepetal "Měla by jsi už za nimi jít" dodala. Silvercreek na to kývla a vydala se ke školce. Cestou vzala do tlamy svoji protestující dceru a se všemi koťaty zmizela ve školce. Tam položila Silverkit a začala ji čistit. "Máte hlad zlatíčka?" zeptala se mezi jednotlivými tahy jejího jazyka. "Nene!" vykřikl Thrushkit a svalil Quietkit na zem.Ten začal pištět, vyprostil se zpod svého bratra a schoval se za ocas své matky. "Ale no tak oba dva!! Thrushkit ty si s nikým nehraj, pokud nechce a ty Quietkit tolik nepišť, vždyť ti nic neudělal" spražila podhledem své syny a  ti přikývli. "Mo se omlouvám Blackfur"  dodala ke své spolubydlící. "To je v pořádku, už se taky těším, až se moje koťátka podívají na svět" odpověděla jí Blackfur a začala si lízat svoje břicho velké jako balón.


"Zavolejte někdo Greenleaf"  zvolala Silvercreek panicky. Jako první strčil hlavu do doupěte Litllefoot.  Zmateně se rozhédl se a když spatřil Blackfur, vystřelil směrem k léčitelskému doupěti. Greenleaf zrovna přerovnával léčivé bylinky. "Greenleaf rychle. Koťata Blackfur chtějí na svět" vychrlil na léčitele. "Jasně" odpověděl mu a začal do tlamičky sbírat bylinky a pak pospíchal do školky. Když oba kocouři vlezli do školky koťata Silvercreek už zvědavě pozorovala situaci. Bílá matka s šedými pruhy měla co dělat,aby je udržela potichu a více méně u ní. "Silverkit okamžitě se vrať a nepřekážej tam Greenleaf" zavolala na svoji jedinou dcerku, která jindy byla vzadu.  "Ale mami ono je to tak zajímavé" odpověděla jí "Však jednou bude taky na místě Blackfur a budeš chtít mít taky klid" Vzala ji do tlamy a přinesla ji k ostatním koťatům " A Littlefoot myslím, že bude lepší, když odejdeš. Neboj když se něco bude dít dojdu pro tebe" Litllefoot se na ni otočil. "No tak jo" řekl, otočil se a vyšel ze školy. Tam zase začal nervózně pochodovat.  Ostatní válečníci se na něj s podivem koukali. Za chvilku za ním došla Brindlefur. "Taky si vzpomínám, jak jsem měla svoje první koťata. Brokenwhisker prý byl nejvóznější než já" řekla mu s úsměvem. "Ach to byli časy. No nic Oakfur mě asi chce na hlídku, zatím se měj" Dlouhou dobu se nic nedělo, až si nakonec sednul a jen nervozně si pohrával s ocasem. Za chvilku šel směrem ke školce Moonstar "Jdeš za svými koťaty?" zeptal se ho Littlefoot. "Ano.  Jak vidím i tvá koťata se chtějí podívat na svět. Tak pojďme dovnitř." vybídl ho. Oba kocouři vlezli do školky. Moonstar ihned zamířil ke svým koťatům a Silvercreek a všechny je olíznul. Littlefoot pokračoval hlouběji do školky. Greenleaf se stále staral o Blackfur a Silverkit ho následovala všude. Její matka už musela vzdát snahu o to udržet ji u sebe, aby nepřekážela. "Gratuluji Litllefoot. Je to krásný a silný kocourek a kočička. O ni mám trochu strach, je malá a slabá"  řekl léčitel a pak ustoupil na stranu, aby mu uvolnil výhled. Blackfur vysílená ale štastná měla u sebe dvě malé ještě ulepené koťátka. Jedno bylo na kotě velké a světlé. Druhé byla malinkaté a tmavé. Litllefoot si lehnul vedle ní a láskyplně ji olíznul "Už jsi přemýšlela nad jmény???" "Ano" odpověděla mu " Co takhle tomuhle krásnému kocourkovi říkat Lightkit a té roztomilé kočičce Darkkit?" "Můžeme jim říkat jak chceš" "Už se můžeme na ně podívat??" zvolal Sorrelkit a vymotal se z otcova obětí. Silverceek se podívala na svého syna a odpověděla mu "Jestli to Blackfur dovolí..." "Můžeme prosím" řekli Sorrelkit, Trushkit a dokonce i Queitkit sborově. Blackfur pouze kývla a stále měla oči jen pro koťata. "Jenom dva?? Proč jich není tolik jako nás??" zeptal se Trushkit a přiblížil se ještě více ke koťatům. "Prostě někdy se narodí jenom jedno a někdy i čtyři" řekla mu mamka. "A kdy si s nimi budeme moct hrát?.Konečně budu mít nějakou kamarádku a nebudou tu samí kocouři" zeptala se tentokrát Silverkit. "Až zesílí a otevřou oči." odpověděla Blackfur "Tak honem, otevřete oči, chci si hrát!§" vybízel je Sorrelkit. 

 

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Warriors: Klid před bouříKde žijí příběhy. Začni objevovat