Warriors: Klid před bouří

kapitola 7.

"Jsou všichni v pořádku?" zeptal se Moonstar Greenleaf. "Jo, nikdo nepřišel o život a nejsou žádné nevyléčitelná zranění. Akorát Brindelfur se bude léčit dlouho. Už je starší a uvažuje o tom že se přidá ke Starším" Moonstar svěsil uši. Věděl, že jeho matka je stará a že se brzy přidá k Brokenwhisker, ale on nyní potřeboval zdrav silné válečníky. "Můžu tě tedy konečně ošetřit?" zeptal se ho léčitel. "No dobře. Pak ale nachystej cestovní bylinky pro mě a Darkpaw, Thruhpaw a Quietpaw. Je čas je vzít k hvězdnému vodopádu. Stejně potřebuji mluvit s hvězdnými" Greenleaf jenom kývl a nechal velitele o samotě. Běžel do svého doupěte a sebral tam nějaké bylinky. Pak se s nimi vrátil k Moonstar. Začal mu je pomalu přikládat na rány. "Silverpaw doběhneš mi prosím pro pavučiny?" zavolal na svoji učednici. "Jasně" odpověděla a za chvilku se vrátila s tlapkou omotanou pavučinami. "Tak ty bylinky pěkně upevni" vyzval ji a Silverpaw to udělala. "Můžeš prosím říct Drakpaw, Thrushpaw a Quietpaw aby se pořádně vyspali, že zítra jdeme navštívit hvězdný vodopád. Jo a řekni to jejim učitelům." řekl Moonstar Silverpaw. Ta hned běžela za sourozenci. "Hádejte kam zítra půjdete?" "To nevím!" řekla Darkpaw a vylezla ze svého pelíšku. Doběhla ke své kamarádce a posadila se vedle ní.  "K hvězdnému vodopádu!!" "Vážně??A  kdo přesně?"  zapojil se do hovoru Quietpaw. "Darkpaw, Trushpaw, Quietpaw." vyjmenovala je Silverpaw. "Proč oni? Teda chápu Trushpaw ten je silný, ale ostatní?? Vždyť jsou to jen přerostlá koťata!" stěžoval si Lightpaw. Darkpaw se po jeho slovech naježila a odešla na druhou stranu doupěte. Silverpaw ji chvilku pozorovala a pak se obořila na Lightpaw. "To že jsme kočky neznamená, že jsme slabší!"  řekla a otočila se. Vyšla z doupěte a zamířila k učitelům. S Brighteyes a Mousepelt nebyl problém. Teprve když šla za Darkfeather narazila  na menší problém.  "No jo, ale ručíš mi za to, že se jí nic nestane." zasyčel na ní a vrátil se zpátky do svého stínu v koutku.

Další den ráno Darkpaw a Trushpaw netrpělivě čekali před východem z tábora. Quietpaw jako vždy byl vzadu a potichu. Brzy k nim přišla Blackfur. "Dávej na sebe pozor a neposkakuj tolik. Ty síly budeš ještě potřebovat."  řekla a olízla Darkpaw hlavičku. "Neboj Blackfur, už přece nejsem kotě." odpověděla jí.  Moonstar došel před východ, zvedl ocas  a zavelel k odchodu. Šel docela kus před učedníky, tak aby si mohli v soukromí povídat, ale tak aby kdyby se něco dělo, mohl jim přispěchat na pomoc. "Škoda, že k hvězdnému vodopádu jenom tři učedníci." postěžoval si Quietpaw. "Nebo jeden válečník a jeden učedník...... Copak ti nestačíme?" zeptala Darkpaw. "Nééé, ale chtěl bych trávit více času s Silverpaw. Pomalu ji už nevídáme a chybí mi časy, kdy jsme si spolu hráli" řekl Qiuetpaw a pak zase ztichl. Trushpaw se otočil na Darkpaw. "Je na tebe Darkfeather nepříjemný? Nebo si na tebe zvykl?" "Jo je celkem fajn. Nevím proč se tak nechová k ostatním. Moc mě baví lovit ryby" "Počkat vy lovíte ryby?? Naučíš mě to taky??" "Jo proč bychom neměli?? Možná...." V tu chvíli Moonstar zpomalil krok a teď šel vedle učedníku. "Za chvilku překročíme hranice se Sunclanem. Půjdeme po cestičce určené právě pokud chce velitel k vodopádu.  Držte se u mě a půjdeme rychleji. Čím kratší dobu tam budeme, tím lépe"  řekl. Za chvilku opravdu překročili malinkou říčku a dostali se tak na území Sunclanu. Moonstar vyrazil tak rychle, že mu učedníci sotva stačili. Brzy narazili na malé jezírko, do kterého ústila říčka. Vydali se proti jejímu proudu. Jejich tlapky tichounce dopadali na jehličí, které spadalo ze stromů. Příjemně pofukovalo a pomalu se blížila noc. "Vauuu" neuniklo učedníkům, když dorazili k vodopádu. Voda padala z několika metrů a vytvářela duhu. Moonstar se pousmál. "Přesně tohle jsme taky řekl, když jsme tu byl poprvé. Pojďte. Kousek odtud vede římska, která nás dovede až za vodopád. Tam je jeskyně a v ní budu muset chvilku spát. Samozdřejmě až vyjde měsíc. Normálně tu nechávám jednoho válečníka tady před začátkem a s učedníkem jdu do jeskyně, ale teďka je vás hodně a tak všichni půjdeme do jeskyně."  řekl a šel na římsu. Pomalu se za ním vydali i učedníci. Celkem to klouzala, tak se drželi co nejdále od kraje a snažili se zatnout drápky do kamene.  "Nebojte se, za tu dobu co jsme to to tu objevili žádná kočka nespadla dolů. Akorát u vodopádu na vás možná trošku stříkne voda." řekl velitel a  dále pokračoval v chůzi.  Najednou Qiuetpaw podklouzla tlapka. Všem se na chvilku zastavilo srdce. Naštěstí upadl na kámen a jen si lehce narazil čelist. Moonstar k němu došel, vzal ho za kůži na hřbetě a pomalu ho vytáhl na nohy. "Díky" odpověděl roztřesený učedník. Když dorazili do jeskyně za vodopádem, měli ještě chvilku času a tak si odpočinuli.Díky bylinkám od Greenleaf a Silverpaw neměli hlad, ale dobré zrovna nebyli. Když vyšel měsíc, Moonstar došel na samý kraj jeskyně, tam kde už na něj cákala voda z vodopádu a tam si lehl. Darkpaw a Trushpaw stáli na začátku jeskyně a Quietpaw stál nedaleko otce. Když bylo ráno Moonstar se probudil. "Chvilku si odpočiňte a jestli chcete  něco si ulovte. Pak musíme vyrazit" oznámil a  ani slovem se nezmínil o tom co se mu zdálo.