Warriors: Klid před bouří

kapitola 8.

"Musíte se přikrčit a být tiše" řekla Darkpaw a názorně předvedla. Gorsekit a Redkit  po ní opakovali. Sotva měsíční koťata Sunrain Firekit, Pinekit, Eaglekit a Sweetkit seděli u své matky a natahovali krky, aby něco viděli. Sunrain vtipkovala o tom, že mít hodně koťat je u nich v rodině dědičné. Každopádně se o všechna vzorně starala. Jejich otec Brighteyes o ně jevil velký zájem.  Sorrelpaw dostal jako náhradního učitele Blackfur.  "A pak vyskočíte a zakousnete se  do kořisti."  Svými zadními nohy se odrazila od země a skočila po malé kuličce mechu. Hned se do něj zakousla. Gorsekit a jeho sestra po ní to zkusili opakovat. Darkpaw zachytila koutkem oka  bílou srst Lightpaw. "Ale no tak běž pryč Darkpaw a nech koťatům ukázat jak loví pravý učedník. " vychloubal se Lightpaw . "Ano ano Darkpaw půjde pryč, ale jenom proto, že má lepší věci na práci, než ukazovat jak lovit koťatům." řekl Darkfeather, který se odněkud objevil "Pojď Darkpaw půjdeme si procvičit lov myší" rozhodl černý válečník. Darkpaw jenom kývla na koťata a šla za svým učitelem. Prošli bariérou z trnů a zamířili hlouběji do lesa. "A proč nemůžeme lovit ryby??" zeptala se Darkpaw. Do její černé srsti pražilo slunce a tak byla ráda, že je v lese, jinak by jí bylo ještě větší vedro. "Protože jezero může zamrznout a co budeme dělat pak?? Navíc ryby nemůžeme zahrabat na období bezlistí, protože se z nich hned stane potrava pro vrány." odpověděl jí. Chvilku šli potichu, nakonec došli k vysokým borovicím. "Chceš lovit sama nebo se mnou?" zeptal se Darkfeather. "Zvládnu to sama. Můžu jít směrem k doupatům dvojnožcům?" "Jasně že můžeš.. Sejdeme setu,  až bude slunce nejvýš." řekl černý válečník a rozešel se směrem k Sluneční louce. Darkpaw šla dále ke hranicím s dvojnožci. Potichu našlapovala a snažila se zachytit nějaký pach kořisti. Dlouho nic nemohla najít žádný pach. Naštěstí se na ní usmálo štěstí a zachytila pach myši. Začala  se podle něj pomalu plížit k svému cíli. Její měkké polštářky tiše dopadali na jehličí a skoro ani nedýchala. Když byla dostatečně blízko, napjala svaly a odrazila se od země. Myš neměla šanci. Jedním kousnutím ji usmrtila.  Zahrabal ji do země a začala znovu hledat. Brzy narazila na dlaší pach. Nebyl to ale pach kořisti. Mazlíček!! pomyslela si. Začala se pomalu blížit k jeho zdroji. Špicovala uši, zda nezachytí nějaký zvuk. Stromy začali pomalu řídnout.  Darkpaw došlo, že se blíží k obydlí dvojnožců. Brzy dorazila k oplocení. Na jednom z nich seděl černě zbarvený kocuur s bílím břichem a maskou. Jeho modrý obojek se zvonkem byl vidět. Jak to můžou nosit?  pomyslela si. Jeho pach musel být cítit pomalu až do tábora. Mazlíček seskočil z plotu a jeho zvonek na obojku se rozcinkal. Byl to strašný zvuk. Dakrpaw musela položit uši k hlavě, protože měla pocit, že jinak by ohluchla.  Kocour se začal pomalu přibližovat k Darkpaw. Jako typický mazlíček o ní nevěděl. Ještě krok a zaútočím na tebe řekla mu v duchu.  Kocour vešel mezi stromy. Darpaw se sice někdy neprala, ale Darfeather jí už několik bojových pohybů naučil. Začala se připravovat na pračku. Napnula všechny svaly a neuniklo ji mrskání ocasem. Její protivník byl o hodně větší než ona, ale silně pochybovala o tom, že on se umí prát. Když byl dost blízko, vyskočila na něj z keře. Mazlíček to nečekal a tak hosnadno porazila na zem. Vůbec se nebránil a jen pod Darpaw ležel a valila na ni oči. "Co tu děláš??? Tohle je území Moonclanu!!" zasyčela na něj. Kocour stáhl uši k hlavě. "Ehm to jsme nevěděl. Chodím sem celkem často a teprve dneska jsme tu na někoho narazil." řekl tiše. "Ty jsi divoká kočka??" zeptal se najednou. Darkpaw to otázka překvapila. Jen se na něj dívala a neodpověděla. "Tak jsi?? A slezeš ze mě?" zeptal se znovu. Pomalu z něho slezla a odpověděla "Jo jsme" Stále byla ve střehu, kdyby na ní něco zkoušel. "Vážně?? A jaké to je??? Je pravda že už jako koťata ulovíte zajíce?? A jako dospělí lišku??" začal se dychtivě ptát. "Proč bych ti to měla říkat"?" zasyčela na něj Darkpaw. Jeho přihlouplé otázky ji začali štvát. "Ehm já jsme jen zvědaví..."odpověděl kocour. "Tak nebuď. Dobře řeknu ti něco.....  Ne jako koťata nelovíme zajíce.  Na lišku je potřeba několik válečníků. S víš co děláme s vetřelci jako ty?" Mazlíček se už nadechoval k odpovědi, ale Darkpaw ho předběhla. "Roztrháme je na kusy, když strkají  nosy do našich věcí, i když jsme je varovali!!" zaprskala na něj. "Tomu nevěřím" odpověděl kocour. "Chceš to vidět?" řekla a zaútočila na jeho ocas. Kocour celý naježený se na poslední chvíli se vyhnul jejím čelistem a za cinkání toho stupidního zvonečku se rozběhl zpátky k plotu. Ták. O jednoho vetřelce méně pomyslela si spokojeně a zahleděla se na oblohu. Slunce už bylo nejvýš. Rychle utíkala pro myšku a pak na smluvené místo. Darfeather tam už na ní čekal. Měl mnohem lepší úlovky. Jednu sojku a dvě myši. "Jak to, že máš jen jednu myš?" nebyl naštavný, jak by byl asi na Lightpaw nebo Sorrelpaw. Byl pouze zvědaví. "Narazila jsem na jednoho mazlíčka, tak jsem ho vyhnala z našeho území. Navíc bylo to tam vylovené od mazlíčků. Asi.." Její učitel se zamračil. "Jako vždy Moonstar je naprosto neschopný Budeme muset tam dát další hlídky" zabručel a rozešel se směrem k táboru s kořistí v tlamičce. Darkpaw se svojí myší se za ním zozeběhla.