Les šuměl. Listí jednoho osamoceného dubu se otíralo o všudypřítomné jehličí, jako by se chtělo vetřít do jeho přízně. Stíny se mihotaly a zvláště dneska na ně byl krásný pohled. Slunce sem tam prosvitlo až do vysoké, měkké trávy. Občas zazpíval pták, pravděpodobně strakapoud, kterých v okolí bylo požehnaně - důvod, proč se lesu říkalo Strakapoudí.
A houby...pach nebo vůně hub se táhla celou cestou, až k místu, kde leželo tělo. Bylo z poloviny utopené v lesním jezírku, známém spíš jako močál, protože do sebe vsakovala všechno nepotřebné a rozhodně nebylo čisté. Nasálo do sebe i krev mrtvého, která se před několika hodinami řinula z těla...jako dlouhá červená nit.
ČTEŠ
Sirup&Med
AdventureAvizuji předem, že si nedokážu pomoci, ale tento příběh mi plynul už pěkně dlouhou dobu hlavou...jako film. Představovala jsem si ho jako seriál. A proto to to tak taky občas může vypadat. Krásná, ale potemnělá krajina. Divní, ale i zajímaví lidé. D...
