Když jsem sama, jen já a samota,
Když mě tu necháš, jen já a prázdnota,
Když jsi mě opustil a už se nevrátil,
S mou schopností milovat ses vytratil.
Nebyla jsem si jista, jestli se tohle všechno spraví,
Důvěra se zase jako domek postaví,
Ale jistá si tím nejsem
A radši si jdu za svým snem.
Jen lží a přetvářkou jsi mě krmil
A most k sobě zbořil a už ho nepostavil.
Já jsem ti věřila a pravdu ti pořád říkala,
Ale asi jsem se blbě zamilovala.
Po hodně dlouhé době jsem k tobě měla zase důvěru,
Jen teď doufám by to nemělo za následek nějakou pověru.
Tentokrát jsem, ale byla opatrnější
A o dost obezřetnější.
Snažila jsem se chránit jak sebe tak své srdce
A snažila se zuby nehty bránit lásce.
Nepomohlo a asi ani nepomůže,
Nebo je snad láska to co mi pomůže?
Nikdy jsem na lásku nevěřila a most zbořila,
Ale ty jsi mi ukázal čeho je láska schopna
A já most aspoň z části obnovila.
Teď záleží jen na mě jestli ti to řeknu,
Nebo navždy v temnotě a samotě zmlknu.
Omlouvám se za dost depresivní básně, ale já poslední dobou napíšu ani nic jiného.
Každopádně doufám že se vám líbila, budu ráda za každé vote a komentář.
-Manakria
ČTEŠ
Odraz duše
PoetryTato kniha bude skládaná z mých básní, kterých mám víc jak dost, takže jsem se rozhodla, že se s vámi o své výtvory podělím. Některé jsou smutné, jiné šťastné a jiné neutrální, většina vyjadřuje pocity, které skrývám, proto e tato kniha jmenuje odra...
