Když je srdce milováno,
jako by radostí plesalo.
Jenže je těžké něco takového zažít
nebo si ho jen po boku udržet.
Nemám tušení co dělat mám,
pomohli někdy karty osudu nám?
Jako malá jsem chlapce nechtěla,
ale teď jako bych dospěla.
Přála bych si někoho po svém boku mít,
je jen otázkou kdo by mě mohl chtít.
Nechci být sama,
dřív bych byla vdaná dáma.
Mám pocit jako by mi osud nepřál
a ty přede mnou utíkal.
Proč mi to jenom děláš,
proč se přede mnou schováváš?
Možná je to tím, že se já schovávám,
ale já strach z davů lidí mám.
Nemohu za to, že karty osudu nepřáli nám,
a já nevím co dělat mám.
Mrzí mě to,
ale schválně nedělám to.
Srdce mi bije, ale i bolí
a plíce mě pálí.
Topím se v slzách vyplakaných,
topím se v moři že slz stvořených.
Nemohu se nadechnout,
ani na hladinu dosáhnout.
Na mě noze se drží minulosti stín,
sama si neporadím s tím.
Táhne mě ke dnu,
snad dokonce mých dnů.
Kde jsi princi můj?
Po mém boku prosím stůj!
Nenech mě se utopit,
měl by jsi se pro mě potopit.
I když se usmívám,
neznamená že na tváři slzy nemám.
Stále ti pomáhám,
i když na zádech šrámy mám.
Pomoc potřebuji teď tvou,
ať se netopím věčnou tmou.
Vím že jsem psala že mám dost básní, ale většina z nich nebyla moc dobrá, ale tahle snad bude.
-Manakria
ČTEŠ
Odraz duše
PoetryTato kniha bude skládaná z mých básní, kterých mám víc jak dost, takže jsem se rozhodla, že se s vámi o své výtvory podělím. Některé jsou smutné, jiné šťastné a jiné neutrální, většina vyjadřuje pocity, které skrývám, proto e tato kniha jmenuje odra...
