Doktor čeho, Doktor kdo?

Doktorova žena

„Nepravda je jako sněhová koule: čím déle ji válí, tím je větší." - Martin Luther

Byl naprosto obyčejný den, jako každý jiný, tedy až do chvíle než do našeho rodinného hnízdečka FBI vstoupila žena. Ano, když jde o problém, vždycky je v tom ženská, že! Tahle byla sebevědomá, kráčela hrdě s hlavou vztyčenou. Na sobě měla bílou blůzu na ní rozepnutou džínovou košili a džínové kalhoty přepásané kolem boků hnědým silným páskem, na němž byla upevněná baterka, modrý deník a řekl bych pistole, ale jestli to skutečně byla zbraň, tak to opravdu netuším. Obličej měla kulatý s plnými rty, natřenými s agresivní rudou rtěnkou. Co však na ní bylo nejvíce ohromující, byly vlasy. Velká blonďatá hříva drobných kudrlinek spadající na ramena. Morgan odhadoval, že jí může být tak kolem čtyřiceti. Docela pěkná, ale co tu u všech svatých dělá? Sem přeci nemá přístup jen tak někdo!

Morgan sledoval tu ženu s krajním podezřením, ale nepokusil se jí zastavit. Neodvážil se. Kdo ví proč. Sám to nevěděl. Na té ženě bylo něco, co nedokázal dost dobře definovat. Zkusil ji v rychlosti profilovat, ale bylo to nemožné. Byla obestřena tajemstvím. Nedokázal o ni říct nic víc, než to, že je velmi sebevědomá, ctižádostivá žena s autoritou. Osudová žena s lehkým, zrádným úsměvem.

Záhadná žena přešla celý open space až ke kuchyňce, kde stál, ach můj ty bože, kde stál Dr. Spencer Reid! Reid si jí zatím nevšiml, vařil si kafe, jenže pak se otočil a náhle stáli tváří v tvář. Reidova pleť byla najednou ještě o dva odstíny bledší, a to si Morgan myslel, že už to víc nelze. Reid vytřeštil oči a otevřel pusu, pak jí zase zavřel. Vypadal přitom jak ryba na suchu. Hrnek, který držel v rukou, pustil a horká hnědá tekutina se rozlila po podlaze. Žena se usmála a něco Reidovi řekla. Morgan to slyšet nemohl. Kuchyňka byla oddělena od open space skleněnou stěnou, takže jen viděl, co se v ní děje, ale kdyby uměl odezírat ze rtů, věděl by, že řekla: „Ahoj, zlato." Reid se ještě nejistě na to usmál a objal ji.

„Whou, kdo pak to je?" přišla k Morganovi překvapená JJ, která to celé také zaujatě pozorovala.

„Nemám nejmenší ponětí," odpověděl jí stejně překvapený Morgan. Jak to má vědět? Jo je Riedův nejlepší přítel, ale ani jemu Ried nikdy nic o žádné takovéto ženě neřekl. A vlastně jaké? Teď bylo zřejmé, že se Reid s tou ženou zná, ale kdy se poznali? Co pro něho ta žena vlastně znamená? Čím pro něj je? Myslel si, že ví o „Fešákovi" vše, ale teď! Jestli byl schopen mlčet o této ženě, co mu ještě všechno jeho přítel neřekl?

„Třeba je to jeho teta," navrhla Emily, kterou dění v kuchyňce také zaujalo.

„Ne, není, jeho teta je Ethel a ta je mrtvá," zavrtěla hlavou JJ.

„Seš si jistá? Odkud to víš? To ti řekl Reid?" odfrkl si skepticky Morgan.

„Jo, řekl mi to," zamračila se JJ.

„Jak víš, že ti nelhal?" dorážel dál Morgan a JJ se Morganův náhlý nepřátelský tón a jeho narážky ani za mák nelíbily.

„Co tím myslíš! Je to Reid, jeden z nás, jeden z rodiny, jasně že nelhal! Proč by lhal! Morgane, styď se! Vedeš tady tyhle řeči jen proto, že tě ranilo, že ti o ní neřekl!" zaútočila na něj a dala si ruce v bok v gestu matky, která chrání své dítě.

„Proč by lhal? Já jen nevím, proč nám o ní neřekl," poukázal Morgan na zjevné.

„Reid je naše rodina, je hodný, pravdomluvný a všechno, ale to neznamená, že o něm vše víme. Vždy jsem měla pocit, že nám něco tají," přidala se k Morganovi Emily. Na to neměl nikdo z nich co říct, a tak svoji pozornost obrátili zpět k Riedovi a oné záhadné ženě.