Seděl jsem na své posteli a pozoroval Elisu, která si lakovala nehty. "Musíš to dělat u mě v pokoji?" vyjel jsem na ní.
"Musíš být naštvaný, kvůli tomu, že se máma dozvědala, že si zmlátil Johnyho?" vrátila mi. Naštvaně jsem vstal z postele a přešel k oknu, kde jsem sledoval jak si moje mladší sestra hraje. Elisa si povzdychla a zavřela lak. Přešla ke mě a objala mě zezadu okolo pasu. "Omlouvám se bráško," zašeptala. "Měla jsem se víc snažit tě krýt," povzdychl jsem si. Nezlobil jsem se na ní. Zlobil jsem se na sebe.
Měl jsem ignorovat jeho kecy a odejít. Ale já ho místo toho zmlátil. Ale když řekl Elisino jméno a označil jí jako šlapku, všechno to vě mě vybouchlo.
"Ty za to nemůžeš," řekl jsem a otočil jsem se k ní. Byli jsme si hodně podobní. Tak jak to u dvojčat bývá, ale Elisa byla jiné povahy než já. Neublížila by ani mouše.
"Je to má vinna," zakroutila hlavou. Vzal jsem jí za ruku a podíval se jí do čokoládových očí.
"Není," pousmál jsem se. "Neměl o tobě říkat, co řekl. Zasloužil si to a já toho nelituju."
"Ale máma je naštvaná," upozornila a já se zasmál.
"Nebyla by, kdyby věděla, co o tobě řekl. Ona neví celou pravdu, sestřičko," připomněl jsem. "Ale nechci aby se strachovala," dodal jsem.
"Děkuju Belle," objala mě okolo pasu a zabořila si hlavu do mého trika.
"Nemáš zač," políbil jsem jí do vlasů.
"Skoč do obchodu pro mouku," řekla máma, bez toho aby se na mě podívala. Pořád byla naštvaná a to mě donutilo se pousmát.
"Rozkaz," zamumlal jsem. Vzal jsem si klíče a vyšel z domu. Nebe bylo zatažené a vypadalo to, že každou chvíli bude pršet. Proto jsem si pospíšil. Šel jsem rychlou chůzi, takže jsem u obchodu byl za deset minut. Před obchodem Johny s jeho partou. Pod okem se mu vytvořila tmavá modřina a vypadal celkem vtipně.
"Griffine," zasyčel když si mě všiml. Kývl jsem na pozdrav a prošel kolem nich. V obchodě jsem koupil mouku a když jsem vyšel Johny čekal. "To co si včera udělal, chce trest," ušklíbl se.
"Opravdu?" zvedl jsem obočí. "A kdo mě potrestá? Ty?" ukázal jsem na něho s posměšným úsměvem. Johny zrudl vzteky. Věděl jsem jak ho naštvat a rád jsem toho využíval. "Měl by si mě nechat.. Nebo tu modřinu budeš mít i pod druhým okem," poplácal jsem ho po rameni. Když jsem kolem něho procházel, žduchl do mě.
Naštvaně jsem se na něho podíval. "Co si myslíš, že děláš?" zasyčel jsem.
"Jak se má tvoje sestřička?" řekl to tak slizce, že jsem to nevydržel. Mouka spadla na zem a moje pěst vyletěla k jeho obličeji. Slyšel jsem jak něco křuplo, ale nedokázal jsem rozpoznat, jestli to bylo v mé ruce, nebo v jeho čelisti. Johny spadl na zem a jeho kamarádi se na mě vyděšeně dívali. Bylo jasné, že mu nepříjdou pomoct. Báli se mě a já se jim nedivím.
"Idiote!" zařval po mě. Najednou byl na nohách a snažil se mě praštit, ale já se lehce vyhnul. To Johnyho naštvalo ještě víc. Bavilo mě sledovat, jak se mě snaží dostat na kolena. Když to vzdal odplivl na zem krev. "Já si to s tebou ještě vyřídím!" zasyčel na mě. Potom se otočil a odešel. Podíval jsem se na mouku, která se rozsypala. Povzdychl jsem si a šel koupit novou.
Když jsem se vrátil Elisa s mámou chystali večeři. "Kde jsi byl tak dlouho?" koukla se na mě máma.
"Byla tam fronta," zalhal jsem. Elisa to poznala a já ji naznačil ať to neřeší. Jen přikývla a já odešel k sobě do pokoje. Sedl jsem si ke klavíru a začal hrát.
-Kapitoly budou krátké a budou ukazovat život Bellamy, o kterém jsme neměli ani ponětí :) Samozřejmě tam budou i kapitoly, kdy se dostal na zámek a setkal se s Tess :)
-Nahoře máte Elisu :)
-Chtěli byste po této knížce další osudy postav? Jestli ano, pište koho :)
