"Ta soutěž je veliká příležitost," řekla mi máma, když jsem jí znovu řekl, že se nikam hlásit nebudu. Od té doby co je Elisa pryč, naše rodina, je zvláštní. Už tu není ta láskyplná atmosféra jako dřív. Máma po nocích pláče a táta je radši v dílně, než doma.
"Nebudu se hlásit do soutěže na budoucího krále," odsekl jsem a políbil jsem Katie do vlasů. Zrovna vykrajovala perníčky a byla celá od mouky. Máma práskla s hrncem a plotnu, až se Katie lekla.
"Nemůžeš myslet jen na sebe!" vykřikla. "To kvůli tobě je Elisa pryč! Takže pro mě udělej aspoň toto," bylo to poprvé, co mi máma řekla, že za to můžu já. Nechtěl jsem jí znovu zklamat. Tak jsem se přihlásil.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nic jsem proti princezně Therese neměl. Spíš jsem měl všechno proti sobě. Nikdy bych nemohl být král. Jak se můžu starat o zemi, když se ani neumím postarat o sestru. Elisa.. Jestli dobře počítám, teď by někdy měla porodit. Zajímalo by mě, jak se má. Kde je.. S kým..
Když jsem přijel na zámek první věc bylo, že jsem si na stolek dal rodinnou fotku. Dozadu za rámeček jsem si dal fotku mně a Elisi z léta. Všechno to tu bylo tak přepychové, že jsem měl chuť odjet. Ale nemohl jsem.. Ne potom, co mi máma řekla.
První noc byl uvítací ples, kde si s námi měla princezna Theresa promluvit a zatančit. Vypadala nervozně. Rozhlížela se po místnosti a pohledem se zastavila u jednoho kluka. Myslím, že jeho jméno je Cal.
Když byla řada na mě, moc jsme nemluvili. Jen se mě zeptala na rodinu. Řekl jsem, že mám jen jednu sestru. Nechtěl jsem, aby se ptala kde je Elisa.
Po plese jsem se vrátil do své komnaty. Nechápal jsem, proč mají tak velké místnosti. Děsilo mě, že každý pokoj měl svou vlastní koupelnu, ale nejvíc mě zaujal klavír v rohu. Zajímalo mě, kdo měl tento pokoj předtím. Došel jsem ke klavíru a posadil se.
Když byla Elisa ještě doma, často jsme hádali co ten druhý hraje. Přejela jsem prsty po klávesích a zabouchl víko, klavíru. Tak moc jsem s ní chtěl mluvit. Ví že jsem tady? Viděla mě v televizi? Nebo je tak daleko, že ani neví, že něco takového je?
Převlékl jsem se do pyžama, které jsem tu měl nachystané a lehl si do postele. Když kolem mě byla tma, ještě víc se mi stýskalo po domově. Hlavně po Katie. Když jsem konečně usnul, zdálo se mi o Elisa, která volala mé jméno.
Další ráno jsem se nachystal do vyžehleného obleku. Opravdu netuším jak to někdo může nosit. Měli jsme lekci tance, což mi celkem šlo. Odpoledne jsme šli všichni do společenské místnosti a tam jsem si jí uviděl. Seděla u klavíru a hrála. Vypadalo to skoro, že se ani nedotýká kláves. Všichni se na ní dívali pohledem, který říkal, že je okouzlila. Ale já jsem na tváři měl úsměv z jiného důvodu. Tak moc mi připomínala Elisu.
Když jsem si to uvědomil, udělalo se mi zle. Rychle jsem odešel a radši si šel sednout ke mě. Tam jsem vydržel do večeře.
Když jsem si sedl naproti Tessi, všiml jsem si, jak má nádhernou tvář a chtěl jsem jí nakreslit.
"Princezno mohl bych poprosit o vaší přítomnost po večeři?" zeptal se Charlie.
"Jistě," přikývla s falešným úsměvem.
-Kapitoly budou opravdu krátké :) A nebude jich tak moc.. Stejnak to skoro nikdo nečte :D
