"Je nádherná. Když jsme se včera procházeli, byla tak zábavná," zašeptal zasněně Charlie, když jsme všichni soutěžící byli ve společenské místnosti. Všiml jsem si, jak na něho Cal vrhnul vražedný pohled a ušklíbl se. Někteří do ní byli zamilovaní, někteří jí chtěli po peníze. A potom tu byl někdo jako já, komu bylo všechno jedno. Koukl jsem se na hodiny a uvědomil jsem si, že bude večeře. Zvedl jsem se a šel si ještě pro knihu do komnaty.
Když jsem se vydal do jídelny nedával jsem pozor a do někoho narazil. Když jsem zvedl hlavu, spatřil jsem princeznu Tessu. Rychle jsem se uklonil a ona mě s pobavením pozorovala.
"Omlouvám se," řekl jsem rychle. "Nedával jsem pozor," dodal jsem.
"V pořádku, Bellamy," usmála se a mě překvapilo, že ví jak se jmenuju. "I já nedávala pozor," pokrčila rameny. Pousmál jsem se a chtěl kolem ní projít, ale znovu mě zarazila. "Jdete na večeři?"
"Ano," odpověděl jsem.
"Můžeme jít spolu," vyhrkla a já si všiml jak jí rudnou tváře. Znovu jsem přikývl, protože tato situace byla celkem trapná. Najednou její oči sklozli ke knize, kterou jsem držel. "Co čtete?" zeptala se zvědavě.
"Jak zabít ptáčka," natáhl jsem k ní ruku s knihou a ona se na ní podívala. Vlasy jí přitom spadli do obličeje a já měl chuť jí je zastrčit za ucho.
"Je to nádherná kniha," usmála se a já byl překvapen ještě víc. Tato kniha není zrovna moc oblíbená a proto jí mám možná tak rád.
"Ano to je," přikývl jsem s úsměvem. Najednou jsem si všiml, že má na sobě něco jiného. "Převlékla jsem se," ani nevím proč jsem to řekla.
"Musela jsem se převléknout na večeři," usmála se. "A tyto šaty jsem měla nachystané. Sama bych si je rozhodně nevybrala." ušklíbla se. Měla pravdu, nebyl to zrovna její styl.
"Sluší vám," nevím jak se to stalo, ale vyletělo to z mých úst dřív než jsem to stihl zarazit.
"Děkuju," její tváře znovu nabrali červený odstín. Potom se podívala na mou růžovou košili. "Pěkná košile," řekla pobaveně. Koutky jí cukali a já se jí nedivil. A najednou mi došlo, že jsem se nikdy nedíval na žádnou dívku jako na ní.
O půlnoci jsem se probudil a zjistil, že už nedokážu usnout. Dostal jsem chuťna mléko, které nám dělala máma, když jsme se báli. Vylezl jsem z postele a vykoukl na chodbu. Nikdo nikde nebyl, tak jsem se vydal do kuchyně. Když jsem zabočil za roh, málem jsem narazil do Tessy.
"Panebože!" vyjekla a spravila si župan.
"Omlouvám se," zvedl jsem ruce a snažil se nesmát. "Už zase," pousmál jsem se.
"Lekla jsem se."
"Ještě jednou se omlouvám," řekl jsem.
"To nic," konečně se usmála. "Kam jste měl namířeno?" zeptala se a v hlase měla zase tu zvědavost, jako včera.Řekl jsem jí, co mám v plánu.
"Máte štěstí, zrovna si pro to mléko jdu," naklonila hlavu na stranu a zadívala se na mě. "Jdete se mnou?"
"Jak mám odmítnout, mléko s medem?" zvedl jsem obočí. Potichu se zasmála a vydala se do kuchyně. Šel jsem za ní. Došli jsme do kuchyně a já sledoval jak vytahuje mléko a med. Postavil jsem se vedle ní a podal jí hrnec, který jsme dali na sporák. Tessa nalila mléko do hrnce a chvíli jsme počkali než se mléko začalo vařit.
Potom jsem do něj začal dávat med. Tessa mezitím vytáhla hrníčky. Postavila je vedle sebe a pozorovala mě s úsměvem.
"Myslela jsem, že už to nikdo nedělá," řekla.
"Máma mi ho dělala vždy, když jsem nemohl usnout," vysvětlil jsem. "Nebo když jsem se opravdu moc bála," při té vzpomínce jsem se zasmál.
"A jaká je vaše rodina? Máte sourozence?" lžíce s kterou jsem dával med do mléka mi málem vypadla. Řekl jsem si, že medu už tam je dost a položil lžíci na kuchyňskou linku.
"Mám mladší sestru. Katie," řekl jsem. Nechtěl jsem jí říkat o Elise. Nemohl jsem jí přiznat, že je moje chyba, že utekla.
"Aha," usmála se Tessa. "To by si mohla rozumět s Mellisou. Až přijedou musíme ty dvě představit," zasmála se.
"Ano, to by bylo skvělé," usmál jsem. Nalil jsem do každého hrníčku mléko a jeden jsem přisunul k Tesse.