Psycho? CZ-story

2. Andy

Koukal na mě upřeným pohledem. Přestala jsem vnímat všechno okolo. Má mě stále rád nebo mě totálně nesnáší? "Dost. Nebaví mě tahle hra na mrkanou. Co tu děláš Andy?" řekla jsem už se sklopeným pohledem. "Chtěl jsem tě vidět. Stále tě mám rád. Co škola?" Zeptal se jako by se před 2 měsíci nic nestalo. "Ujde to ty chodíš sem na obědy?" řekla jsem a konečně zase upřela pohled na něj. Byl tak roztomilý. Nevinné modré oči ve kterých se ztratíte a ďolíčky pokaždé když se usměje. "Ne pustili mě. Jsme stále kamarádi Minnie? Moc si mi chyběla." Řekl a nastavil ruce jako že mě chce obejmout. Vlítla jsem do jeho náruče a nasála tu jeho sladkou vůni.

*FLASHBACK*

"Minnie pojď! Musíme utéct!" řekl už pěkně zadýchaný. "Nemůžu Andy. Mám něco s nohou." řekla jsem se slzama. "Fajn, pojď vlez mi na záda. Nemůžu tě tu nechat chytí tě." řekl a už mě zvedal ze země. Slyšela jsem houkačky ale přišlo mi že jsou daleko ,tak jsem je ignorovala. "Andy nejdou po nás. pojď odnes mě domů." Řekla jsem totálně unavená z těhle našich večerních sraček. "Pamatuješ co řekl tvůj táta? Nikdy se nevzdávej a ty se právě vzdáváš. Táta by nad tebou kroutil hlavou tohle chceš?" zeptal se už z naštvaným hlasem, ale to mi bylo vcelku u prdele. "Jak si můžeš vůbec kurva dovolit do tohodle zatahovat mýho tátu? Ty za to můžeš, ty jsi mě do tohodle dostal tak mě dostaň ven! Okamžitě!" křičela jsem. "Já jsem tě do toho dostal? Minnie, vždyť to ty jsi toho chlapa zabila ne já." řekl a já na něj nevěřícně koukla. "Takže teď to shodíš na mě? Nevím kvůli komu jsem ho zabila hm? Drž pysk Andy, jsou tady." řekla jsem a vyběhla do křoví s Andym v patách. 

"Tak dost mládeži vylezte! Počítám do 3 pak si tam dojdu a nebude se vám to zrovna líbit." řekl policejní důstojník Charlie. Očekávala jsem cokoliv ale nečekala jsem to že by Andy opravdu vylezl z křoví. šel s ubrečeným pohledem před strážníka. Andy se přiznal úplně ke všemu. "Nejdřív jsem neměl dost peněz na drogy které jsem si koupil za cizí prachy, nezvládal jsem to tak jsem ho rozsekal na kousky a hodil do řeky. Viděl jsem to jako nejlepší řešení." řekl ale to už ho vlekli do auta. Panebože vždyť on se přiznal za to co jsem udělala já. Auto odjelo a já šla po tmě s kapucí na hlavě domů.

*KONEC FLASBACKU*

Andyho jsem objímala snad ještě 10 minut dokud jsem si neuvědomila že mu dlužím omluvu. "Andy proboha moc se ti omlouvám. Chyběl si mi." řekla jsem už ze slzama v očích. "V pořádku dělal jsem to pro tebe. Taky jsi mi chyběla."