Dopisy Tobě | yoonmin

Dopis třetí

Nejmilovanější Jiminie,

teď tu nejsi a já se tak bojím. Byl jsi jediný, kdo o tomhle věděl - o věcech, kterých se bojím, i když k tomu nemám důvod - třeba když nad námi tenkrát proletěla vlaštovka, věděl jsem, že umřu, ale Tys mě zachránil a nic se mi nestalo, protože jedině s Tebou jsem byl v bezpečí a také jsem se tak cítil. A teď nemám nikoho, kdo by mě ochránil, když uslyším mňoukání kočky nebo šustění papíru, protože všechny tyhle zvuky jsou nebezpečné, vím to, naoko vypadají jako běžné předměty, ale já vím, že mě potají sledují a spřádají plány, čekají na vhodnou příležitost po mně skočit a - Jiminie, opravdu se bojím. Potřebuji, abys mě zachránil, protože na tomhle světě je jen jediné bezpečné místo, a to tvoje náruč, když mě objímáš a šeptáš mi do ouška uklidňující slova, která mi teď chybí.

Vidím a slyším tolik věcí, které mě děsí, Jiminie, jsou nebezpečné a odporné a zrádné, chtějí mi ublížit, zničit mě a zadupat do země, není tu teď nikdo, kdo by mě uklidnil. Jistě si pamatuješ na to, když jsi mi zavolal, abychom se mohli znovu sejít, a já se téměř nezmohl na slovo, protože uprostřed Tvého zapáleného vyprávění mi o Tvé absurdně komické návštěvě u lékaře (promiň, Jiminie, že si nepamatuji podrobnosti, ale tahle událost se mi zaryla do duše jako nůž trhající kusy masa a nemůžu si vybavit nic jiného, když na ten den pomyslím) se ozval ten strašlivý zvuk, jeden z nejhorších, co vůbec znám.

Mluvil jsi a telefon najednou zapípal přímo do mého ucha, nedokáži přesně popsat, jak to znělo, ale jsem si jistý, že si vzpomínáš na zvuk, který ohlašuje, že mi někdo volá, zatímco já už s někým po telefonu mluvím - vyděsil jsem se tak moc, že jsem ten prokletý přístroj málem upustil na zem, a víš co, Jiminie? Později ses mě na to zeptal, co mě tak vystrašilo, že jsem tak rychle zavěsil, a i když jsem ti to zprvu nechtěl vůbec povědět, protože moje důvěra k lidem není nijak velká, nakonec jsem to přeci jen udělal - bál jsem se, protože někdo narušil náš hovor a já se s nikým neznal, kdo by mi volal, neměl jsem přátele ani rodinu, žádné kolegy nebo bývalé spolužáky, se kterými bych byl ve styku; co když to byl někdo, komu se nelíbilo, že jsme byli spolu (i když v té době to ještě nebylo oficiální, ale proč to vlastně říkám, když Ty to přeci víš, Jiminie) a chtěl nás rozdělit, vrazit mezi nás klín a postarat se o to, abych už nikdy nepocítil ten závan štěstí, který pociťuji pokaždé, když Tě vidím nebo jsem s Tebou.

Jiminie, bál jsem se zvuku, a když jsem Ti pověděl pravdu, Tys nebyl znechucený ani ses mi nevysmál, jen jsi tak stál a láskyplně se na mě díval, pochopení v očích a věděl jsi, že nejsem blázen tak jako si to myslel každý, chápal jsi, že se prostě bojím a nic víc v tom není. Díky tomu jsem pociťoval Tvou lásku a podstatu toho, proč spolu jsme, abys mě ochraňoval a poskytoval mi útěchu ve chvílích jako byla tahle. Když jsme byli spolu, měl jsem kam jít, na koho se obrátit, měl jsem někoho, kdo mě obejme, pochválí a pohladí, později jsi mě líbal a já si Tě vážil, protože neexistuje člověk, který by se ke mně choval tak jako Ty - byl jsi jediný, kdo mě považoval za zcela normálního, sobě rovného. A proto, Jiminie, musíme být znovu spolu, potřebuji znovu cítit Tvou lásku, tak prosím, vrať se, Ty společně s Tvojí ochranou mě obejměte, nepusťte mě, prosím Tě, Jiminie, tak strašně teď trpím.

V noci se probouzím, protože zase slyším zvuky, které mě straší, jsou všudypřítomné, nemizejí, jen se objevují další a další, je jich pořád víc a odejdou, jen když se objevíš Ty. Ale Ty se neobjevuješ, Jiminie, jak je to jen možné? Jenom Ty jsi ve mě věřil, jenom Ty jsi věděl, kdo doopravdy jsem a jak se ve skutečnosti cítím, před Tebou jsem nemusel skrývat své pravé já, mohl jsem ukázat své strachy, protože jsi mě chápal a utěšil.

Proč tohle všechno musím psát v minulém čase? Proč umírám bolestí, která mi rve srdce vedví, je tak ostrá a víš, kdo to zase může dát do pořádku? Přesně tak, jsi to Ty, Jiminie - moje spása, středobod mého vesmíru a všechno, kvůli čemu má smysl žít. Nejsi tu teď sice se mnou, ale já cítím, že se brzy všechno dá do pořádku, už se nebudeš muset trápit, Jiminie, ani já, chceš být zase šťastný, že? Já také. Ale nejdřív musíme být znovu spolu a pocítit tělo toho druhého, splynout zas v jedno a milovat se jako nikdy předtím. Také to cítíš, že ta chvíle se pomalu blíží?

S láskou, Tvůj Yoongi

A/n: Tenhle díl byl sice o hodně kratší a rozhodně byl docela těžký napsat, ale snažím se trošku přiblížit Yoongiho osobnost, abyste to pochopili (protože můj plot twist bude trochu zamotaný, tak doufám, že všechno správně poberete - samozřejmě to záleží jen na tom, jak to napíšu... :/) Každopádně děkuji za vaši lásku, užijte si dílek! (: