Dopisy Tobě | yoonmin

Dopis sedmý

Nejmilovanější Jiminie,

miloval jsi mě. Nevinně a bezpodmínečně. Už od našeho prvního setkání mezi námi něco přeskočilo. Bylo to kouzelné a strašidelné zároveň. Tvoje láska byla tak heboučká a všudypřítomná, naplňovala místnosti, ve kterých ses nacházel, naplňovala mé srdce a zahalovala mou mysl štěstím, které jsem nikdy předtím nepoznal. Dělal jsi mě mnou, a tak teď nevím, co si se svým životem počít.

Budu upřímný, Jiminie, ale jen proto, že to jsi ty - tenhle život už nemá smysl. Vlastně skončil už ve chvíli, kdy jsme se od sebe oddělili. Protože jediný smysl v mém životě jsi byl Ty, je jen přirozené, že odešel spolu s Tebou. Byl jsi středobod mého života, důvod žít a vydržet všechno zlé, co mě potkávalo.

Ty jsi věděl, jak vypadal můj život předtím, než jsi do něj vstoupil Ty - byl nijaký, ubohý a prázdný, byl jsem zmatený a nemožný, samotář, nedokázal jsem se stýkat s lidmi, kontakt s jiným člověkem mi způsoboval bolesti. Tys mě vyléčil, pomohl jsi mi vést alespoň trošku normální život, snažil ses, abych byl v pořádku a čistý. Jiminie, byl jsi jediný, komu jsem se za celý svůj mizerný život svěřil, komu jsem důvěřoval, mohl jsem Ti říct všechno a přece jsi neutekl, zůstal jsi se mnou a pomohl mi.

Nezasloužil jsem si Tě a teď to vím - jsi bytost, která byla kvůli mně seslána z nebes, aby mi pomohla. Je logické, že tu nebudeš navždy. Ale když už tu nejsi, spolu s Tvojí láskou zmizela i moje vůle žít. Ty jsi zanikl, my jsme zanikli a spolu s námi zaniká i tento svět, je načase uzavřít koloběh, který se zdál nekonečný a dokonalý, ale nic není nekonečné a všechno musí někde končit. Nelituji ničeho, co jsem s Tebou prožil. Tvoje láska se mi vryla do paměti, neustále ji cítím a miluji Tě, miluji Tě tak moc, že se tenhle překrásný pocit přetáčí do něčeho strašného - sžírá mě bolest, která mi neskutečně ubližuje, a jistě bys nechtěl, abych trpěl, Jiminie, protože myslím, že jsme si toho oba vytrpěli už dost.

Nemá cenu žít bez Tebe. Miloval jsem Tě, Tys miloval mě a tak to vždy bude. Přečkáme všechno, a bude to dobré, přísahám. Uvidíme se znovu, neboj, Jiminie.

Bolí to tak strašně moc. Nedá se to popsat. Bolest, která je někde hluboko uvnitř, takže na ni nedosáhnu a nemohu ji nikam odsunout, je tam pořád a ničí mě, přivádí mě k šílenství. Odpusť mi, Jiminie, to, co se chystám udělat, ale oba dobře víme, že je to pro naše dobro. Budeme zase šťastni.

Bolest mě už zase zachvacuje - přichází, když to čekám nejméně, v dlouhých intervalech mě ochromuje, vyplňuje mě celého, a tak už necítím nic kromě ní. Je to tu strašidelné - je tu prázdno, ticho a mrtvo.

Jiminie, sbohem

A/n: Asi už jste pochopili, že tohle je poslední dopis, ale rozhodně ne poslední kapitola! Hodně brzy čekejte epilog, který zodpoví všechny vaše otázky. (: