Which number you are?/VIXX/CZ

3. Dreams

„Kdo jsi a co jsi udělal s Hakyeonem." Zkoumavě se na mě koukala Seo-yun když jsem přišel na snídani.

„To nemůžu vstávat dřív, aniž bys mě podezřívala?" Usmál jsem se.

„Ne takhle dřív." „Čeká na mě kamarád." V tu chvíli zazvonil zvonek. Dobrý načasování.                       „Jdu otevřít." Vrhl jsem se ke dveřím. Ale nestál tam Wonsik,  jak jsem čekal. Místo toho jsem se setkal s temnýma očima Hongbina. „Musíme si promluvit." Mluvil dost vážně. Něco mi říká, že mi nejde popřát příjemné ráno....

O chvíli později jsem stál před domem s taškou na zádech a snídaní v ruce. Všiml jsem si, že si stejně jako já zakryl ruku. Já si přes číslo převázal šátek. On si ho šikovně schoval pod tlustý kožený náramek. Jinak vypadal vcelku stejně.

„Co se děje?" Zeptal jsem se trochu nejistě. „Měl jsem sen." Začal. „Tak to jsme dva." Zamumlal jsem. „Vážně?" Tak buď jsem to neřekl dost potichu, nebo má super uši. „Nic nic řeknu to potom. Teď mi řekni, o čem jsi chtěl mluvit ty." 

Hongbin kývl a spustil. „Jak jsem řekl, měl jsem sen. Zdálo se mi, že mě chytili nějací chlápci a zavřeli mě s dalšími pěti kluky na jedno místo. Jednou jsem se snažil utéct, ale oni mě chytili. Ale než mě chytili, dostal jsem se do jiné části budovy. Vypadalo to jako taková ta typická úřední budova. Plná kanceláří a přepracovaných úředníků. No a než mě chytli tak jsem stihl zahlédnout logo." Odmlčel se. 

„To je zajímavé ale proč mi to říkáš?" zeptal jsem se zmateně. 

„Ten sen mi nedal a tak jsem se kouknul po té společnosti na internetu. A hádej co. Ta společnost existuje!" 

Vykulil jsem oči. „Nespletl sis to?" „Ne. Mám to logo vryté do paměti. Rozhodně bych si ho nespletl." „A nemohl si ho někde vidět?" zkusil jsem další alternativu, protože mě z toho mrazilo. „Bez šance ta firma tady ve městě vůbec neoperuje. A ve městě, kde mají hlavní budovu, jsem nikdy nebyl." Odmlčel jsem se. Na to už se argumentovat nedalo. „Takže myslíš, že to jsou ti, co nám tohle udělali?" Zeptal jsem se opatrně. „Ano. Přesně to si myslím." Odpověděl odhodlaně.

Chvíli jse t tiše vstřebával. „No........aspoň tak nějak víme, proti čemu stojíme. Ale stejně to musíme aspoň jednou prověřit. Musíme se ujistit, že máš pravdu jinak-„ Nestihl jsem doříct, protože se kousek za mnou ozvalo. „Ahoj o čem se bavíte?" Oba jsem málem vyletěli z kůže. Když jsem se však otočil za hlasem, zjistil jsem, že za námi stojí Wonshik.

„Sakra nepliž se tak zamnou! Vyděsil jsi mě." Vytkl jsem mu.

„Promiň Hakyeone. Nechtěl jsem se plížit." Omluvil se Wonsik. Pak se jeho pohled přesunul na Hongbina. Oba se navzájem studovali.

„Jo zapomněl jsem vás představit. Hongbine to je Wonshik, a obráceně." Spěšně jsem je představil a čekal na jejich reakci. Hongbin se usmál. „Rád tě poznávám Wonshiku." Natáhl k němu ruku. „Já tebe taky." Oplatil mu úsměv a přijal nastavenou ruku.

Usmál jsem se a vesele položil ruce na jejich spojené ruce. Chtěl jsem  něco dodat ale zasekl se když mnou projel zvláštní pocit. Jako bych našel část sebe která mi chyběla. Kluci se taky zatvářily zvláštně. Všichni tři jsme se okamžitě pustily. 

„Měli bychom vyrazit do školi." Rozhodl Hongbin při pohledu na hodiny na mobilu. „Hakyeone sejdem se po škole?" Kývl jsem a nenápadně mu pohledem naznačil že tam kde vždycky.