Which number you are?/VIXX/CZ

5. I've met you in the rain

 „Hakyeone kam mě to táhneš?" Ozval se za mnou už asi po třetí Wonshik.

„Ty se prostě nenecháš překvapit. Jdeme na střechu." Kapituloval jsem.

„Proč si jdeme dát oběd na střechu??"

„Uvidíš." Konečně jsme vyšlapali schody a otevřeli dveře ven. „No není to nádherný výhled."

„To si mě sem tahal jen kvůli výhledu?" Odpověděl Wonshik zatím co rozbalovat deku.

„Suchare jeden." Urazil jsem se. Nechal jsem ho připravovat věci a přešel na kraj střechy. ‚Prosím prosím ať tam je.' Otočil jsem se směrem zpět a skenoval celou střechu, až jsem konečně spatřil postavu ležící na stříšce nad dveřmi. „Taekwoone!" Rozběhl jsem se blíž.

Wonshik se na mě tázavě podíval, ale pak málem vyskočil z kůže, když se kluk na stříšce zvednul.

„Hakyeone? Co tady děláš?" Zeptal se Taekwoon.

„Dáváme si oběd. Pojď se najíst s náma. Neberu ne jako odpověď." Usmál jsem se na něj.

„Nemám oběd."

„Přinesl jsem dost pro oba."

„Nemám, čím bych to jedl."

„Mám i pro tebe."

„Asi bych se měl vrátit nebo přijdu pozdě na hodinu."

„Máš ještě třičtvrtě hodiny."

Taekwoon si povzdechl. „Tak jo" Zamumlal a seskočil ke mně.

„Super." Popadl jsem ho a odtáhl v Wonshikovi. „Taekwoone, to je Wonshik. Wonshiku, Taekwoon. Tak jdeme jíst." Spokojeně jsem si sednul a vrazil Taekwoonovi jeho část jídla. On s Wonshikem se na chvíli zkoumali, ale nakonec se opatrně dali do jídla.

-----

Hongbin

Trpělivě jsem si psal zápisky zatím, co učitelka vykládala. Brzo bude zkouškové období a opravdu nechci dostat špatnou známku ale občas je to už opravdu unavující. Po hodině jsem odpověděl Hakyeonovi na zprávu. Začali jsme si psát nejen kvůli našemu společnému problému ale prostě jen tak. Vyprávěl mi o klukovi, co mu pomohl z problému a vtipnou historku jak Wonshik usnul při hodině a učitel ho nemohl vzbudit. Dneska jsem je pozval k sobě. Aspoň bude trochu změna od ticha našeho domu.

Po škole jsme se sešli na půli cesty mezi našimi školami. „Nazdárek Hongbine!" Pozdravil mě vesele Wonshik. Předtím by zdrženlivý, ale o to víc je teď hlasitý.

„Ahoj Hongbine."usmál se Hakyeon.

„Ahoj. Máte sebou věci na přespání?" Oba automaticky ukázali batohy s věcmi. „Supr tak jdeme."

Když jsme se dostali ke mně, kluci stáli s otevřenou pusou a zírali.

„Ehm Hongbine jsme fakt správně?" Zeptal se Wonshik.

Zasmál jsem se. „Snad vím, kde bydlím."

„Ale je to...obrovský! Nejseš ty nějaká celebrita?" Prošpikoval ho pohledem Wonshik jestli ho náhodou odněkud nezná.

„Neboj, nejsem. Pojďte dovnitř." Pokynul jsem jim.

„Ty máš i služebné! Ty pikolo!" žasnul nad vším Wonshik a prolézal každý kout až ho Hakyeon okřiknul, ať se chová slušně.

Zavedl jsem je do svého pokoje. „Tebe bych si měl najmout na uklízení. Takhle uklizeno u mě v pokoji bylo, jen když jsme se nastěhovali." Zhodnotil pokoj Wonshik.