Which number you are?/VIXX/CZ

4.Bullies

Ušel jsem asi dva bloky od školy když mi Hongbin zavolal, že musí kvůli učiteli zůstat ve škole dýl a že to nestihne. „To nevadí Hongbine. Sejdeme se jindy."

„Děkuju. Opravdu se omlouvám, je to náhlé. Prosím řekni, že už na mě nečekáš."

„Klídek ušel jsem asi dva bloky.... Ale musím tě o něco požádat."

„Povídej."

„Poslal bys mi prosím fotku toho loga? Samozřejmě až budeš mít čas."

„Jasně. Hned jak mě učitel pustí tak ti jí pošlu."

„Díky."

„Hele dorazil jsem ke kabinetu. Musím končit. Pak to pošlu. Ahoj"

„Ahoj."

Típnul jsem to a pokračoval v cestě. Obloha se začala až nepříjemně rychle zatahovat a bylo jasné, že bude brzo pršet. ‚Radši si pospíším.'

‚Dobře jsem udělal' Pomyslel jsem si, když jsem vstoupil do domu a zamnou, se spustil slejvák.

„Hakyeone? Jsi to ty?" Ozvalo se z kuchyně.

„Jup ahoj." Zavolal jsem.

„Večeře bude brzy hotová. Pak přijď." Vykoukla na chvilku z kuchyně a pak zas zmizela.

„Rozkaz kapitáne." Zavolal jsem za ní a vyšel nahoru do svého pokoje.

V pokoji jsem odhodil tašku a rozplácl se na posteli. ‚Dneska byl únavný den. Sakra a do toho ještě ta parta. Ty mě nenechají jen tak být. Snad se o tom nedozví Minho. Zamrazilo mě. Kluk, kterého jsem dneska viděl, byl jen malá ryba. Skutečný velitel byl Minho (Ne ten ze Shinee ani jakékoliv jiné skupiny) a s tím by si člověk vážně neměl zahrávat.

„Hakyeone večeře." Ozvalo se ze zdola. Rychle jsem se převléknul z uniformy a běžel dolů.

„Kde je vůbec Hye su?" Zeptal jsem se, když jsem si sednul ke stolu.

„Dneska přespává u kamarádky. Půjde od ní zítra do školy a pak přijde."

V tom zachrastily klíče a od dveří se ozvalo „Jsem doma!" Za chvíli už ve dveřích kuchyně stál pán domu Cha Iseul. „Ahoj." Usmál jsem se vesele. „Ahoj Hakyeone." Oplatil mu úsměv Iseul a pak šel políbit svou ženu. „Ahoj. Jak ses měl?" Usmála se na něj vřele. „Skvěle. Dneska jsem měl dobrý den."

Posadil se ke stolu vedle mě a začali jsme rozhovor typu škola, práce atd. Ale mě to nevadilo. Normální rozhovor jsem v téhle vzrůstající divné situaci potřeboval jako sůl.

-------

Odešel jsem z kuchyně, až když mi napsal Hongbin. Rychle jsem se vrátil do pokoje a otevřel zprávu. Značka vypadala zvláštně. Byla černo-zelená do tvaru yin a yen a uprostřed drak.Najednou jako by mi v hlavě někdo přepnul spínač a já se musel chytit stolu abych nespadl. Tentokrát jsem byl rozhodnut nezapomenout. Přivalila se bolest a mě strhla vzpomínka.

„Ahoj Hakyeone." Uslyšel malí sotva šestiletý chlapec za sebou. Otočil se a spatřil muže a ženu v oblecích. „Kdo jste?" Vypípnul vyděšeně. „Neboj se. Jsme hodní lidé, které tvoje maminka požádala, abychom tě odvedly domů." Usmála se žena. „Vážně?" „Ano. Tak pojď, odvedeme tě za ní." „Ale paní vychovatelka řekla, že nemám mluvit s cizími lidmi." „Ale nám můžeš věřit. A chceš přece zase vidět svojí maminku ne?" Hakyeon přikývnul. Žena chytla Hakyeona za ruku a ten jí váhavě následoval. Přece jen neviděl svou mámu už strašně dlouho.