Mé srdce šeptá Tvé jméno

38.Kapitolka

Nelíbilo se mi to. Sakra že ne, když jsem se neprobudila v náruči, v které jsem usínala. Poznala jsem známou postel u Tal a záhadou mi je, jak jsem se sem dostala. A hlavně kdo mě sem dostal. Myšlenky kolem záhady rychle povadly, když jsem se zvedla do sedu a ucítila bolest hlavy. Sakra, hodně jsem toho vypila. Mrsknu sebou zpátky do peřin, zatímco jsem se rozhodla, že ještě nějakou dobu nevylezu.
Myšlenky se znovu donesou k včerejšku. Velmi nečekaně ke konkrétní době a to, když jsem byla s Loganem. K pocitu bezpečí, když mě držel kolem pasu. Když jsem na něm ležela a cítila z něho tu hřejivou jistotu. Kdybych tam měla být po zbytek života, tak vám říkám, že jsem nejšťastnější člověk planety. Jeho oči mi připadají, že svítí ve tmě, protože když jsme byli na té pláži, tak i v té obrovské tmě jsem zaregistrovala emoce v jeho krásných očích. Jsem naštvaná, že jsem mu nedokázala vzdorovat, když si mě přivinul. Ale mně v to v té chvíli připadalo tak správné, jakoby na ten okamžik čekal celý vesmír. Mé srdce na to čekalo.
Dost. Vylezu z postele a doufám, že uteču a nechám v ní i tyhle myšlenky. S bolestí hlavy otevírám dveře od pokoje a scházim schody do kuchyně, kde už je Tal s Harrym.
"Ahoj, ospalče," pozdraví mě Harry s úsměvem na tváři. Jaktože z něho jde vždy takový optimismus?
"Dobré ráno," pozdravim je oba a snažím se o úsměv.
"Tady máš," podá mi Tal skleničku s růžovým práškem. Vděčně se na ni usměju, zatímco si beru od ní sklenici s práškem. Jako svoji potřebu to do sebe rychle hodím a začnu se těšit, až bolest přestane. Uvidim na stole tři snídaně a já si začínám myslet, že Tal je bůh. Nechybí jí nic.
"Seš anděl, Tal. Víš to?" řeknu jí s úsměvem a dám jí pořádnou pusu na tvář.
"Já vim," zasměje se, zatímco si já sednu k jídlu a zakousnu se do vynikající palačinky s Nutellou. Zní to jako klišé, ale miluju Nutellu.
"Děvčata musim do práce, tak se mějte a doufám, že půjdete do školy. Žádná kalba vás neomlouvá," mávne na nás.
"Ahoj," řekneme s Tal sborově a Harry už odchází pryč. Tal několik minut sedí v tichosti a ani jedna ho neprolomí. Nakonec je to opravdu ona, kdo tichost ukončí.
"Usnula si v Loganovo náruči," řekne stroze. Pohled na mě upírá a já přesně nevim, co si myslí. Tváře mi hoří a vim s jistotou, že vypadám jako rajče.
"Ehm. No... Já vim," řeknu tuhle dost divnou větu, protože nevim, co bych jí to na měla říct.
"Ještě ten den si mi říkala, že ho nesnášíš," řekne trochu vyčítavě. Trošku mě to naštve, protože jsem dospělá a můžu si dělat, co chci, ale neřeknu jí to, protože na to nemám dost odvahy. Přece mě znáte.
"Taky že nesnášim," odpovím ji. Slyšim velký povzdech z Taliny strany.
"Víš, že se nechci chovat jako tvoje matka, ale nechci, aby si pak byla víc v prdeli, než seš," řekne to se vší upřímností. Štve mě, že má pravdu, ale jak jí mám vysvětlit, že moje srdce chce být s nim. Sice rozum má jiný názor, ale v tu chvíli mě srdce převládlo.
"Jsem si toho vědoma," řeknu jen a Tal na mě kývne. Kéžby vše bylo jednoduchý a nemusela bych tu tohle řešit. Někdy bych chtěla vlastnit amora, kterému bych dala šíp a on by mě spojil s mým princem.

Vcházela jsem do té budovy zla, které se říká škola a jen se modlila, ať všechno učitelé mají dovolenou na Mars a my bychom mohli jít domu. Mé přání se nevyplnilo, když zazvonilo na první hodinu literatury a já nestíhala. Rozeběhla jsem se po chodbě a doufala, že ve třídě ještě nebude učitelka. Znovu mé přání nebylo vyslyšeno a já jsem se klesnutými rameny připravovala na seřvání vyučujícího.
"Chcete písemnou podobu, aby jste se příště dostavila včas, Waltersová?" vyštěkne na mě učitelka, která na mě valí ty její obrovský oči, které jsou nadprůměrně větší a tak i její postava. Nevydám ze sebe ani hlásku, protože se cítim trapně. Nejen, že na mě kouká celá má třída, ale taky jsem dochvilná a takové věci si mi nestávají.
"Sednout!" vyštěkne na mě jako trenér na boxera, přičemž já opravdu poslechnu a s rychlými kroky si jdu sednout ke své lavici. Vedle mě již sedí Tal, která zadržuje smích. Kopnu do ní pod lavicí a vraždim ji pohledem. To Tal rozesměje ještě víc a vyjde z ní slyšitelný smích.
"Madisonová máte něco s průdušnicemi?" vyštěkne znovu učitelka, ale tentokrát na Tal.
"Ne ne, jsem v pohodě. Zrovna včera jsem byla na kontrole. Děkuju za optání," usměje se Tal na ni až moc herecky sladce a já se začnu společně se třídou smát. Miluju tu holku. Učitelka s protočením očí se vrátí k výkladu a tady nastává chvíle, kdy se zamořim do svých myšlenek.
Moje obavy nastaly už u budovy školy, jestli náhodou nezahlédnu Logana. Otáčení se z každých stran by u někoho kdo mě pozoruje vyvolal smích. Fakt, že jsem ho i chtěla vidět mi připadal komický. Jak někoho můžu z celého srdce milovat ale zároveň nesnášet? Emily Waltersová nemůže mít lehký život.
"Waltersová?" promluví ke mně znovu ta manželka ďábla ala naše učitelka a já leknutím nadskočim. Kouknu se na ni s otázkou v očích. Jenom vidim ten její pohrdavý výraz a vim, že mám problém. Znovu.
"Nejen, že přijdete pozdě do hodiny..." asi o pět vteřin, pomyslím si. "... ale taky nedáváte pozor v hodině, Waltersová," usměje se tím svým ďábelským úsměvem a já bych teď radši byla někde o dva státy pryč. Ta učitelka je na mě tak neuvěřitelně zasednutá.
Má záchrana přijde, když se dokořán otevřou dveře a tím k sobě přihrne pozornost nejen učitelky, ale i všech žáků. A když jsem říkala záchrana, tak jsem se zatraceně spletla. Opřený o futra dveří je Logan a mně se rozpumpuje srdce.
"Dobrý den," pozdraví s úsměvem Logan, z kterého září charisma. Snad i touhle vlastností dostal i samotnou učitelku, protože ta se na něho zářivě usmívá.
"No dobrý den Logane, co potřebuješ?" pozdraví ho a popojde k němu blíž. Dokonce jménem mu říká.
"Paní učitelka Smithová mě sem posílá pro jednoho žáka z třetího ročníku. Prý ho na něco potřebuje," promluví jako ten nejúžasnejší a nejkrásnější bůh světa. Sakra o čem to zase přemýšlím?
"Waltersová ráda půjde, když v téhle hodině nepracuje, jak by měla," řekne s odfrknutím a u mě si vysloužila první místo u nejhorších učitelů, které znám. Vsadim se, že jsem poslední člověk, který by s Loganem chtěl jít, ale ona má určitě šestý smysl, kterým zjišťuje, kdy se lidi cítí nejvíc úzce.
"Já to vezmu za Emily. Necítí se dobře," snaží se mě zachránit Tal a já jsem jí v tuhle chvíli vděčná.
"Waltersová to zvládne," řekne se svým falešným úsměvem a já bych ji nejradši hodina rajče do hlavy.
Jako poražený člověk se vydám k Loganovi a snažím se mu nekoukat do očí. Připadám si jako ve špatném filmu, v kterém já hraju tu, která má největší smůlu. A že má sakra špatný scénář.

Pokračování příště..

Nová kapitolka na mé narozeniny. Největším dárkem jste pro mě Vy, protože Vaše komentáře a hlasy mě dělají neskutečně šťastnou!<3 Obrovsky si toho vážim a kdybych Vám mohla poděkovat víc než slovy, tak bych to stoprocentně udělala. Mám Vás ráda! Děkuju.
Vaše Šári;)