Mé srdce šeptá Tvé jméno

55.Kapitolka

"Ty vado, dej mi taky jednu tašku," říkám Loganovi, když všechen nákup nese on a já se jen koukám, jak se s tou námahou nese.
"Vždyť to není těžký," uklidnil mě Logan, když už jsme společně šli k jeho domu, kde jsem ještě nikdy nebyla.
"Já si pak připadám divně, když neseš pět tašek a já se na tebe jenom koukám," řekla jsem s vážným hlasem a i přes Loganovo informování, že všechno zvládá, jsem se snažila vzít do ruky aspoň jednu tašku s nakoupeným jídlem. Hned jak si Logan všimnul mého úmyslu, tak rychle ucuknul rukou, aby jsem tak neučinila.
"Prosimtě, zavři tu svoji dokonalou pusinku a otevři radši dveře," zasměje se Logan a já se zatvářím ublíženě. Dlouho mi tento výraz ale nevydrží a vystřídá ho pobavený. S tímto výrazem otevírám dům, ve kterém jsem ještě nikdy nebyla. Dveře se rozevřou dokořán a já mám přímo úžasný výhled do domu mého miláčka.
Vždycky jsem věděla, že Loganovi rodiče jsou bohatí, takže mě nepřekvapilo v takové míře, že budou mít tak úžasný dům s překrásným vybavením. Překvapí mě ale, že vše mají sladěné maximalně do třech barev. Tipovala bych, že vše budou mít honosné, drahé a vlastně aby všem dávalo najevo, že jsou bohatí. Místo toho tady mají přesně to, co potřebují a vše ozdobují společné fotky. Kdybych je neznala, tak si myslim, že jsou šťastná rodinka. To ale podle Loganova vyprávění právě takhle není. Ne jednou se zmínil o svém otci, kterého nemá rád, ale nikdy jsem neměla odvahu se ho zeptat, jak to přesně je.
"Máte to tady moc pěkný," říkám a pořád koukám všude, abych zachytila co nejvíce věcí v domě.
"Děkujem," poděkuje ledabyle Logan a s taškami jde nejspíše do kuchyně, zatímco já zůstávám pořád v obýváku, kde mě zaujmou rodinn, už mnou zmiňované, fotky. Zasměju se, když spatřím Logana na fotce jako malého, když jsou nejspíš na dovolené a Logan má na hlavě potápěčské brýle se šnorchlem. Dále se usměju nad fotkou, na které jsou Everly s Loganem, kde se smějou, nejspíš při školním focení. Projedu všechny fotky s úsměvem na tváři, na kterých jsou Logan, Everly nebo nejspíše jejich mamka, která je mimochodem krásná. Docela mě udivuje, že na fotkách není jejich táta, až pak narazím na jednu, kde jsou úplně všichni. Úsměv mi povadne, když pohlédnu na rozbitý rámeček a v něm je tato fotka. Vezmu onen rámeček do rukou a zblízka se na fotografii kouknu. Všichni se zářivě usmívají a opravdu bych věřila, že jsou šťastný. Mé myšlenky kolují kolem tohoto rámečku a snažím se vyhodnotit tu nejlepší teorii o tom, proč zrovna tato fotka je rozbitá.
"Ten rámeček jsem rozbil já," najednou za sebou uslyšim hlas mého prince a i tak ucítim na svém bříšku jeho ruce, kterými mě obmotá. Ještě mi dá pusu na místo mezi krkem a ramenem a hned potom si hlavu opře o mé rameno.
"Proč?" zeptám se váhavě, protože jsem zvědavá. Logan hluboce oddechne a já se docela bojim, že se snad urazil, že se ho vyptávám na osobnější věci.
"Zrovna mě naštval otec a když jsem rozzuřený šel kolem a viděl ten jeho usměvavej ksicht, tak jsem se neudržel a fláknul s ním o zeď," svěří se mi a cítim jeho stisk, který zesílil. Hned zareaguju a vezmu ho za ruce, abych mu dala najevo, že jsem tu s ním.
"Čím tě naštval?" zeptám se troufale, ale opravdu mě to zajímá a hlavně se chci o jeho rodině aspoň něco dozvědět. Když mi neodpovídá, tak se otočim, abych mu mohla pohledět do očí. V nich vidim plno zloby a modlím se, aby nebyla vůči mě.
"Promiň, jestli mi to nechceš říct nemusíš. Jenom mě to zajímá a chci se o tobě toho víc dozvědět," omluvím se mu, protože ho nemám v úmyslu dostat do špatné nálady. Chvili mlčí a jen se mi kouká do očí. Poté sklopí pohled na své nohy, až pak se ke mně vrátí.
"Ten den jsem šel za ním do práce, protože jsme měli v plánu spolu oslavit vítězství fotbalového zápasu, což on na to asi zapomněl," uchechtne se a zakroutí u toho hlavou. "Jako obvykle jsem šel do jeho kanceláře, kde jsem ale  uviděl jeho polosvlečenou sekretářku, jak se na něho lepí a on ji div neudusí svým jazykem," zatne pěsti za mými zády, kde mě do nedávna objímal a já mu lehnu na hruď. "V ten den pro mě přestal být otcem a všechno dovršil tím, že mamka to pořád neví a myslim si, že jí to nikdy neřekne. Stejně si myslim, že tu krávu, kterou si najal klátí skoro každý víkend. Nežeru mu, že jezdí něco zařizovat s ostatními obchodníky," už vytočený Logan mě drží za ruku, kterou jsem mu chytla při vyprávění.
"Nejsem bastard jako můj otec, že všechno na něj napráskám, ale skoro každý den se s ním hádám, aby moji mamku nevodil za nos a konečně ji to řekl. Jak ale říkám, tak můj otec je bastard," procedí mezi zuby. Chtěla bych mu nějakým způsobem pomoct, šle nemám jak. Drtí mě jenom představa, že tohle ho trápí každý den a musí s tim pořád bojovat. Naprosto chápu, proč Logan cítí vůči svému otci takovou nenávist.
"Moc mě to mrzí," řeknu slova a i mně připadají dost slabá. Nemám ale co k tomu dál říct, nenapadá mě, jak bych mu mohla pomoct, a tak mu jenom držím ruku.
"Nemusí a už to neřeš," řekne nejdřív hlasem, kterým by mi dával najevo, že je na mě naštvaný. Ve vteřině se zděsím představy, že jsem ho přiměla přivést na špatné myšlenky. Scvrkne se mi žaludek nevolností nad takovými myšlenkami. Za chvíli se mi ale koukne do očí s kapkou zlosti a smutku, ale přebytkem lásky, kterou ke mně chová. Usměje se na mě a obejme.
"Jsem rád, že jsem ti to řekl. Jseš první člověk, co to ví," šeptá mi do ucha, když mě k sobě přivine. Usměju se a chci mu ještě něco povědět na toto téma, ale Logan mě předběhne.
"Ale už o tom nechci mluvit, třeba později. Teď půjdeme konečně něco uvařit, když už jsme si tak pracně nakoupili," zasměje se Logan, i když pořád v něm je ten hněv, tak se snaží usmívat se a přijit na jiné myšlenky. Já přikývnu a snažím se mu pomoct aspoň tím, že budu já tou příčinou rozptýlení.
"Co budem vařit?" usměju se na svůj důvod štěstí a pozdvihnu na něj obočí.
"No..." podrbe se za krkem a mě to přiměje k úsměvu, jak vypadá roztomile. "Vaření bych nechal na tobě, jestli tedy nechceš, abychom jedli k večeři uhlí. Budu ti kdyžtak podávat potřebné věci," zasměje se a já s ním.
"Tak co by sis dal? Normální věceři nebo něco sladkého?" zeptám se ho, zatímco se koukám na kuchyňskou linku, která je podle mě naprosto luxusní.
Najednou ucítim na svém boku ruce, které bez pochyby patří té nejdokonalejší osobě. Má kůže ve vteřině začne tancovat, když se Loganovy ruce dotknou mé kůže.
"Dal bych si jednu Emily Waltersovou," zašeptá mi do ucha v minimální vzdálenosti. Zasměju se nad jeho hrou, která mě ze všeho nejvíc baví hrát, protože má neomezené pravidla. A výhra je sladká.
Jako silná hráčka mě nenapadne se vzdát v prvním kole, a tak se natáhnu pro jednu tašku s nákupem a začnu v ní hledat.
"Tu jsme asi nekoupili," odpovím mu a slyšim ho, jak se mi jemně zasmál do ucha. Jeho ruce zkoumají mé holé bříško a já zase zkouším mu tak lehce neodolat. Mé tělo mě zrazuje ve chvíli, když ucítim horký dech na mém krku a mnou projede husina po celým tělem.
"Tu mám těžce vybojovanou a ve svém vlastnictví," zabrouká mi stále přitisknutý k mému uchu a následně ho skousne. Vyjde ze mě skoro nepatrný sten a já ucítim, jak se nad tímhle učiněním Logan usměje.
"Tu máš tedy dobře omotanou kolem prstu," otočim se v mžiku k němu čelem a jako už dobře od Logana vytrénovaná zase budu provokovat já. Otřu se rty o ty jeho a ruce přemístim na jeho hruď. Nedočkavý Logan už chce spojit naše rty v polibek, ale já včas uhnu a rty přesunu na jeho krk.
"Tak jako ty mě," těžce vydechne, přičemž jeho ruce sklouznou až k mému zadečku. Zatímco já dělám mokrou cestičku z mých polibků na krku, Logan zaměstnává můj zadeček silnými stisky. Už zase mi Logan dotvrdí, že opravdu nedočkavý je, když svojí rukou schodí všechny věci z linky na zem a poté mě vysadí na ni. Věci na zemi prásknou sebou snad tak stejně hlasitě jako teď moje bijící srdce, které bije jenom pro toho jednoho jediného člověka. Pro Logana. Pro toho, kterého z celého srdce miluju. Pro toho, který je můj celý svět. Můj celičký svět.
V moment, kdy se naše rty spojí v jedno se ve mně vyvolá takový pocit štěstí. V tu chvíli mi připadá západ slunce nijaký. Tulení se štěňátkem je úplně normální věc. Protože políbit člověka, kterého miluju je nadpozemský.
Překrásný, dokonalý, nadpozemský.
"Pojď udělat tu věčeři, nebo dneska nebudeme jíst," odtrhnu své rty o těch jeho, i když nerada, a snažím se ho přemluvit k dělání věčeře. Logan si těžce oddechl a mé rty neopustí. Dává mi malé pusinky na ústa a já se musim rozesmát.
"Dáme si něco normálního, protože sladká si už dost," poslední pusu mi dá a pak už mě sundá z linky a vede k taškám, které společně vybalujeme.

Hm... Dlouho nebyla kapitolka a já se Vám tím chci moc omluvit. Ale mám po dovče, takže snad teď by měli víc vycházet, ale nic Vám neslibuju.

Musim se Vám ale svěřit, že jsem přes tu dobu promýšlela nový příběh a obrovsky se těším, až ho budu psát!:D

Jinak mi dejte vědět jestli se Vám líbila nová kapitolka a všem moc děkuju, že čtete můj příběh. Moc si toho vážim, opravdu<3
Mám Vás ráda.
Váše Šári