Mé srdce šeptá Tvé jméno

28.Kapitolka

V rukou jsem držela skleničku se zlatavou tekutinou. Každým lokem jsem cítila, jak je těžší. Nebyla jsem zvyklá pít, ale jakoby se teď něco změnilo. Vypadala jsem, jako bych tu byla odjakživa. S dalšími a dalšími skleničkami jsem se cítila lépe. Ani nevim kam mi myšlenky pluly, ale nemyslela jsem na něho. Mé srdce už rychle bylo jen díky alkoholu. Omámenost mi přišla vtipná. Samotný číšník mi připadal vtipný a i kluk, co mě vyzval k tanci mi připadal vtipný. Můj kamarád alkohol nabídku přijal a já jako poslušný kámoš šla s ním.
Tancovala jsem jako bych už nikdy neměla, dala jsem do toho vše. Při tanci jsem se smála a mladík mě se smíchem pozoroval. Připadala jsem si jako královna parketu, připadalo mi to jako bych se pro tohle narodila. Pot se mi na čele objevil, ale já ho s lehkostí utřela. Je mi dobře, na žádné smutné myšlenky nemyslím. Je mi zasraně dobře.
V jednu chvíli mě přestalo bavit tančit, tak jsem odešla si sednout zase na barovou stoličku. Nezajímala jsem se o neznámýho, bylo mi to jedno, nechtěla jsem tančit, chtěla jsem se napít. Konkrétně té zlatavé tekutiny. Mávla jsem, jako už po několikáté, na barmana, ať mi dá další sklenku. Byl pohledný, to už jsem stihla povšimnout za tu dobu.
"Nevim jestli to je dobrý nápad ti dávat další. Možná sis dneska prošla špatným dnem, ale aby si toho zítra nelitovala, holčičko," promluví ke mé dotyčný barman. Jo, taky jsem si všimla, že je otravný. Furt mele tyhle kraviny.
"Já vim co dělám," přesvědčuju ho, ale i já sama si tim nejsem jistá. S kroutěním hlavy mi barman přeci jen nalije a já mám zase o to víc blíž k pořádné kocovině, která mě bude čekat ráno. Že mi je to jedno? To teda ano.
Můj kámoš alkohol mi dal zase do světa barvy a já mu za to byla vděčná. Nemusela jsem se aspoň na chvilku trápit realitou. Bylo to skvělý.
Až do té doby, než na mě poklepala něčí ruka. Otočila jsem se s nezájmem a koukla se neznámymu do očí.
"Nechceš se někam zdejchnout?" zašeptal mi do ucha. Cítila jsem v jeho dechu smrad alkoholu, odporný dech.
"Ne, radši zůstanu tady," snažila jsem se ho uchlácholit, ale on nepřestal.
"Noták, bude sranda, kotě," přiblížil se ke mně blíž.
"Nemyslím si," odpovím mu. Jakoby ze mě spadla ta vlastnost stydlivost. Nepřemýšela jsem jestli je to vhodné, řekla jsem to co si myslim.
"Pojď," bez dalších řečí mě vzal za paži. Moje nohy se pletly, ale jeho silná ruka mě táhla dál.
"Prosimtě pusť mě," zařvu na něj. Snažím se mu vyvlíknout, ale jeho silný stisk mi to nedovolí.
"Drž hubu," procedí mezi zuby a táhne mě dál. Nenapadne mě nic lepšího než si sednout. Uprostřed cesty jsem si prostě sedla.
"Zvedni se!" vyhrožuje mi, ale já z neznámého důvodu se začnu smát. Možná jeho nevěřící obličej mě přiměl k smíchu, možná tahle situace, možná to zapříčinil můj kámoš alkohol v mé krvy, ale směju se jako pominutá.
"Nesměj se ty děvko," kopne do mě, ale i když mě zabolí to místo, tak se nepřestanu smát. Snaží se mě neznámý zvednout, ale já jako malý dítě ho od sebe odstrkávám. Samozřejmě se smíchem.
Najednou na sobě necítím jeho dotek. Najednou tu není a já se přestanu smát. Neznámý leží na zemi a kouká se nahoru někde vedle mě. Zvednu zrak k mému zachránci a smích mě přejde.
Je to ten díky němu jsem se v téhle situaci ocitla. Díky němu jsem teď opilá.
Je to Logan.
Ten, koho miluju.
"Vypadni!" zařve Logan na toho neznámého. Vztek z něj jde cítit, nebezpečí také a kdybych ho tak dobře neznala, tak bych se ho bála. Jeho vražedný pohled by zabil kohokoliv, kdyby pohled dokázal zabíjet. A neznámý si uvědomoval tu sílu pohledu a jako poslušný pes odběhl pryč. Chápala jsem ho, taky bych se ho bála, kdybych jím byla. A jako svou potřebu jsem se chtěla odplazit pryč. Klidně i po čtyřech, bylo mi to naprosto jedno, plazila jsem se prostě pryč. Ale jeho dlaně mě zastavily. Vzpomněla jsem si na jeho něžné doteky. Jako bych byla zcela vzhůru. Vzpomněla jsem si na ty prožité chvíle. Jako bomba ve mně všechno vybouchlo. Své pocity jsem nemohla ovládat, ale můj kamarád alkohol mě neopustil ani náhodou.
"Ty nikam nejdeš," oznámil mi. Snad i můj povzdech musel slyšet, jak to bylo nahlas.
Chtěla jsem se mu vyvlíct jako tomu neznámému, ale najednou jsem byla ve vzduchu a dopadla na jeho rameno. Visela jsem hlavou dolů a mě to znovu přišlo vtipné. Vešli jsme na ulici. Studený vítr mě zalechtal a mě byla zima.
"Jak tě mohlo napadnout se jít opít do takové díry?" výčitka v jeho hlase šla slyšet na míle daleko a já se jen uchechtla.
"Jak tě mohlo napadnout, že bych s tebou nechtěla být?" oplatila jsem mu stejným tónem.
Povzdechl si. Tak hlasitě, že jsem to nemohla přeslechnout. Zastavil se, jakoby přemýšlel, co na to říct.
"Omlouvám se, že jsem tak zareagoval. Právě protože jsem tě nechtěl ztratit jsem takhle vylítl zlostí," oddychl si.
Ztuhla jsem. Ty slova mě dostaly. On opravdu byl z toho smutný, opravdu. Měla jsem říct něco hezkého, ale alkohol mě pořád nepouštěl.
"Týjo, takhle zblízka musim uznat, že máš fakt pěknej zadek," řekla jsem se smíchem a jeho to rozesmálo taky. Kdybych nebyla opilá, tak tohle v životě neřeknu, ale kámoš alkohol se choval jinak.
"Ty ses teda musela zřídit," vysmívá se mi.
"Taky si myslim, ale teď mi je vážně zima," řeknu mu a zimou se ošiju. Bez dalších řečí mě pustí na zem a sundavá si bundu. Já jako velmi 'poslušná' holčička se rozeběhnu pryč.
"Emily! Pojď sem!" zakřičí na mě Logan.
"Tak si mě chyť!" zařvu na něj jako malé dítě. Na jeho obličeji se objeví poloúsměv. Roztančí se mi srdce, když ho vidim. Směřuje ke mně, aby mě chytil. Směju se mu a když je skoro u mě, tak mu uhnu.
"Ale, velký fotbalista neumí chytit malou neposlušnou holku," směju se mu. Vsadila bych se, že teďkon jsem v jeho očích viděla hravost. A sakra, že mě to rozpálilo.
"Červenko neblbni, nebo si tě chytnu po svým," ani úšklebek tomu nechyběl.
"Tak to asi budu zlobivá," olíznu si rty přitom a chodim doprava a doleva proti němu asi v pěti metrové vzdálenosti. Jeho pokrčení ramen nešlo přehlédnout. Blížil se, pomalu jako šelma. Já jako jeho kořist pomalu vyrovnávala zpátky tu vzdálenost krátkými kroky dozadu. Jeho úšklebek mě rozpaloval, jeho ladné a bezpečné pohyby byly sexy. Že jsem ho milovala? To ano a to zatraceně. Alkohol si se mnou hrál, tyhle věci bych nikdy před nim neudělala, ale alkohol nade mnou měl plnou kontrolu. Ale mě se to sakra líbilo. Aspoň to mám na koho svést, na mého kámoše alkohol. Ten bude pykat a já si budu užívat.
V jeden okamžik se rozeběhnul za mnou, ale já zareagovala a rozeběhla se taky. Vždy když byl skoro u mě, tak jsem změnila směr a on se nejdřív musel zorientovat, a pak teprve za mnou doběhnul.
Dlouho to ale nevydrželo a chytil mě za paži. K sobě mě přitisknul a byla jsem k němu přitisknutá tak, že bych napočítala ani ne dva centimetry.
Ztuhla jsem.
Já zatraceně všeho nechala a jen se koukala na jeho rty. Věděl, co si myslim, on věděl, že ho chci políbit. Koukla jsem se do jeho tak nádherných modrých očí a divím se, že se mi nepodlomila kolena.
Chtíč.
Já viděla v jeho očích chtíč.
A přísahám na všechno, že opravdu.
Neměla jsem slov a ani nechtěla mluvit. Chtěla jsem mu očima říct, jak ho moc miluju. Jak se cítim, když se mnou je. Přesvědčit ho, aby se mnou byl. Klidně do skonání světa. Takový dar pro mne je. Je pro mě vším. Je pro mě celý neprozkoumaný vesmír. Láska k němu je tak velká, jako bych ukradla všechnu lásku světa. Nejde popsat tu lásku, nejde vypočítat jak moc. A jenom to slovo, co mu to dokáže a přitom mi to připadá tak málo. Snad ani milionkrát by nestačilo mu říct 'miluju tě', abych vyjádřila jak moc.
A on tady přede mnou stojí a kouká na mě jakoby neměl slov. Jako přesně já.
Přibližuju se k němu. Ano, opravdu já Emily Waltersová se k němu přibližuju, abych spojila naše rty. Malý ale přesto pro mě úžasný vzdech vykonal. Zavřu oči, abych si vychutnala ten dotek.
Už jenom čekám, kdy se naše rty spojí. Už jenom představa, jak se jich dotýkám je tak nadpozemská.
Ale pak se stane něco jiného.
Nespojí se naše rty. On mě zase vezme na jedno rameno a nese domů.
"Kurva," zašeptám.
"Nemluv sprostě," napomene mě se smíchem. Hlasitě si odfrknu, aby i tohle slyšel a jeho odezva je smích.
"Víš, že umím chodit?" zeptám se ho.
"Vím. Ale taky vím to, že umíš běhat a jestli si nevzpomínáš, tak před chvilkou si mi málem utekla," směje se mi. Vzpomínám taky na něco jiného. Na to, jak jsme se málem políbili!
Procházíme ulicí a vidim nějaké paní, jak na nás odměřeně koukají.
"Co? Nikdy jste neviděli, jak sexy kluk nese holku na rameni přes celý město? Nebo snad závidíte?" křiknu po nich. Paní se na mě zle kouknou, ale zase slyšim smích pana sexouše.
Zítra budu pěkně litovat toho, jak mé chování ovládl alkohol.

Další delší kapitolka;)
Snad jsem Vám udělala radost:)
Mně zase děláte neskutečnou radost Vašemi komentářemi a votes!<3
Miluju Vás:3
Šári