Assassin's Creed: Traveling In Time

Lost and found

Ano! Je to tady 3. Kapitola Assassínského příběhu! Tentokrát trochu zaměřená na Connora.

Arno

Vystoupili jsme z kočáru. Já zaplatil kočímu. Otočil jsem se zpět. Projížděl jsem všechny pohledem jestli někdo nechybí. Altair, Edward, Ezio.... počkat kde je Connor? "Kluci? Kde je Connor?" Všichni na mě nevědomky zírali. Teda kromě Edwarda který se rozhlížel jestli je tu nějaká hospoda.

Altair

Když  jsme vystoupili z kočáru ocitli jsme se na menším náměstíčku. Okolo byly vysoké domy. Ani ne moc zdobené jako v Lyon. Rozhlížel jsem se. Zničeho nic se ozval Arnův ,jako vždyť ustaraný, hlas. Jeho otázka byla správná. Connor tu opravdu nebyl a nikdo nevěděl kam zmizel. Větší hlupák snad ani není.

Ezio

Po příjezdu do dech beroucí Paříže jsme zjistili, že nam chybí Connor. Všichni se začali strachovat jestli mu neco není. Jen Edward prohlásil "Já ho chápu. Měl žízeň tak si šel najít nějaký pořádný pití!" Arno s Altairem jen otrávené protočili oči. Jak je znám tak se na všechno vykašleme a půjdeme našeho Connora hledat.

Edward

Hledat ho byla opravdu poslední věc kterou jsem chtěl dělat. Mam hlad a žízeň. Přece jen 7 hodin v kočáře jednoho dost vyčerpá a lodí by jsme tu byli stejně rychleji. "Já ho hledat nepůjdu." Řekl jsem umíněně s chladným přízvukem

Arno

To ne už to zas začíná. "Dobře dobře Edwarde. Nemusíš chodit s nama, ale nevím kam tě uklidíme." "Ja ale ano. Odvedeme ho k Napoleonovi" řekl svým trochu chraplavým hlasem Altair. Přikývl jsem. Vzali jsme si těch pár věcí které jsme měli s sebou a vypravili se směrem k Napoleonovu domů. Edwarda jsme tam nechali. A vrátili se na náměstí kam jsme přijeli.

Connor

Procházel jsem se po nábřeží. Lítali tu holuby. Na řece byly čluny ze dřeva a mezi nimi plavaly kachny. Podél nábřeží rostly stromy. "Paříž je tak nádherná" řekl jsem si zasněně pro sebe. A dál pozoroval okolí. Ani jsem si neuvědomil, že jsem odešel od ostatních.

Ezio

S Arnem a Altairem jsme se rozdělili. Ja šel s Altairem a Arno , protože to tady zná šel sám. Měli jsme dohodnutý sraz ve tři v Napoleonově domě. Trošku závidím Edwardovi, že nešel. Procházeli jsme s Altairem uličky s obchody a volali jsme Connorovo jméno. Lidé ,bohatí i chudí, na nás koukali jako bychom se zbláznili. Došli jsme až na tržnici.

Altair

Společně s Eziem jsme se vydali Paříži hledat Connora. Hledali jsme snad všude. Na tržnici na kterou jsme přišli, Byly davy lidi a taky spousta vojáků rozdělená po tříčlenných skupinkách. Jedná že skupin k nám přišla. A nakázali nám něco ve smyslu, že máme rychle vypadnout. Jen jsme se na sebe s Eziem podívali a oba nás napadla stejná věc. Vytáhl jsem od opasku dýku a vrazil ji jednomu vojákovi mezi žebra. Ezio mezitím svými drapáčky (skryté čepele- s kamarádkou jsme si vymysleli vlastní název :-D ) probodl bok druhému.

Ezio

Dali jsme se do boje s vojáky. Dva ze tří už leželi v kalužích krve na zemi. Třetí vytasil meč a chtěl zaútočit. V tom okamžiku lidé začali šílet. Křičeli, ječeli a utíkal jak o život pryč z tržnice. Voják zaútočil na Altaira. Ten se útoku ladně vyhnul a já ho skopl na zem. Altair ho potom probodl svou dýkou. Opět jsme se na sebe podívali a rychlosti blesku jsme vyšplhali na střehu nejbližšího domu. Oddechl jsem si. Uz dlouho jsem nebojoval. Altair si uklidil svou dýku zpět do pouzdra za opaskem.

Arno

Procházel jsem zapadlé uličky ve kterých by se ostatní určitě zratili ale Connor nikde. Vyšel jsem az je korytu řeky. Vyčerpaně jsem si sedl a opřel se o jeden ze stromů. Zaklonil jsem hlavu a přemýšlel kde by ten hlupák mohl být. To si neuvědomuje, že nám působí starosti? Najednou se u mě zastavila osoba. Podíval jsem se na ni. CONNOR! BYL TO OPRAVDU ON! "Kde jsi byl ty hlupáku? Co jsi dělal proč jsi nám nic neřekl?!" Začal jsem na něj naštvaně křičet.

Connor

Procházel jsem se dál. Sešel jsme dolů k řece. A uviděl tam sedět Arna. Došel jsem za ním a chtěl ho pozdravit. Ale on na mě začal křičet. Je opravdu děsivý když křičí. Přikrčil jsem se a vykoktal jsem "p... promiň j... já se chtěl jen projít." Nedočkal jsem se odpovědi. Arno mě jen přejel naštvaným pohledem. Hrubé mě chytil za zápěstí a táhl mě pryč. Dorazili jsme takhle. Beze slova až k obrovskému domů. Vešli jsme dovnitř. Hodiny právě odbíjeli třetí.

Edward

Konečně všichni dorazili zpět. Nejdřív Altair s Eziem. A chvilku po nich i naštvaný Arno s Connorem. Nikdo jsme si to neodpustili a Pořádně jsme Connora seřvali. On se jen omlouval a krčil až mi ho bylo i líto. Napoleon bohužel musel odjet na odpoledne pryč. Tak jsme se nedozvěděli co za úkol pro nás má.

A to je konec další kapitoly.  Tentokrát jsem si neodpustila trochu akce. Ano opět jsem psala sama. Kamarádka nemá čas a já měla tenhle úžasný nápad tak jsem to prostě musela napsat. Doufám že se vám muj příběh líbí. Jsem rada že všechny vote, přečtení a komentáře

Metakashika ^_^