Assassin's Creed: Traveling In Time

Hideout

A máme tu další kapitolu. Bude nejspíše předposlední. 

Ráda bych kapitolu věnovala stiborce112, jelikož můj přiběh čte už od zacátku a vždy mi napsala nějáky povzbudivý komentář.  (omlouvám se nevím jak jinak to vyskloňovat XD)

Arno

Hned ráno, když jsme byli všichni úspěšně po snídani a vytáhli jsme Edwarda z postele, jsme si pronajali kočár a vyrazili na cestu na sever francie. Já dělal společně s Connorem kočího a ostatní seděli vevnitř. Jakmile jsme vyjeli z města připojil se za nás další kočár, zpočátku jsem si toho nevšímal, říkal jsem si, že nejspíš jedou stejným směrem a brzy se odpojí. Onen kočár za námi pokračoval hodnou chvíli a Connor mě na to upozornil. "Já vím, zastavíme a zjistíme o co jde," větou ,zjistíme o co jde, bylo myšleno rozsekat ten templářský kočár na mrňavé kousíčky. 

Altair

Arno najednou zastavil kočár. Nedávalo to smysl byli jsme sotva 20 minut za městem a tak rychle ti koně zas nejdou. Edwardda zastávka vytrhla z dospávání na koženém sedadle vevnitř tmavě hnědého kočáru. Nevědomky vyšel ven, začal zívat a protahovat se. Okamžitě jsme s Eziem vyskočili z kočáru na prašnou cestu. Kočár co jel za námi taky zastavil a vystoupilo z něj 5 templářů. Arno a Connor také seskočili na zem. Vypadá to na rvačku, pro každého z nás jeden templář, tedy pokud nejsou jěště nějácí vevnitř.

Ezio 

Vyčkávali jsme, co se stane, byli jsme připraveni na vše, na útok i na méně důstojný útěk. Vtom jeden z templářů vytáhl šavli, hned po něm i ostatní. Takže boj. My si také přichystali zbraně, já svou šavli, edward pistole, Altair dýku a Arno s Connorem drapáčky. (skryté čepele, kdyby někdo nevěděl o co jde.) Templáři na nás zaútočili první, první se vrhnul na Edwarda, ten se utoku vyhnul kotoulem a jakmile byl znovu na nohou, střelil nic netušícího templáře dvakrát do zad. Ostatní templáři vypadali rozhněvaně. Na nic nečakali a vrhli se na nás, netuším jak na tom byli ostatní, ale já měl co dělat, abych toho co šel po mně skolil. 

Connor

Po 10 minutách boje, leželi všichni templáři v krvi a prachu na cestě. Oddych jsem si, nikomu z nás se nic nestalo, jaké to štěstí. Vzali jsme si vítěznou kořst, čili peníze a náboje, nasedli jsme zpět do našeho kočáru a pokračovali v cěstě. Jeli jsme přesclesy, přes pár měst, přes vesnice....Bylo to nudné a zároveň vyčerpávající. Usnul jsem vedle Arna, který musek chudák kočírovat koně, abychom nevjeli do nějáké říčky nebo tak.

Edward

Nemám tušení, jak dlouho jsme jeli, ale vím jistě, že to bylo dlouho. Vlastně jsme až na Arno všichni usli a vzbudili se až když kočár zastavil. Vylezli jsme ven z kočáru. Byli jsme na vysokém skalnatám útesu, který omývala voda a kousek odsud byla kamenná pláž. Arno měl mapu, kde by mělo být přesné místo templářské skrýše. Ano byli jsme tam správně. Dohodli jsme se, že se rozdělíme a půjdeme hledat ten úkryt.

Arno

Všichni jsme prohledávali pobřeži a najednou Altair zařval. "Héééj tady!" Všichno jsme tam doběhly, schovali jsme se za velký kámen co tam byl. Naproti nám byl vchod do jeskyně, který strážili 2 templáři. Naznačil jsem Eziovi co má udělat, obešel pobřeži nahoru na útes přesně nad vstup do jeskyně. Skočil dolů a srazil stráže k zemi obličejem do kamenní. To už nerozchodí. Vlezli jsme tiše dovnitř. Bylo tam špatně vidět. Šel jsem první a ostatní za mnou, plížili jsme se jeskyní dál a dál do hlouby země. 

Ezio

Proplížili jsme se až do zláštní kamenné haly. Bylo tam asi okolo 12 templářů. Stáli rozmístění kolem prosklené vitrýny a v ní byli hodinky, vypadaly přesně jako ty co má náš Arno. Zajímá mě jestli i stejně fungují... z myšlenek mě vytrhnul Altairův hlas. Diktoval nám plán. "Arno a Edward půjdou okolo a vezmou si těch šest na krajích, já a Connor ty zbylé okolo, ty Connore musíš vzít ty hodinky a co nejrychleji s nimi utéct ven. My půjdeme hned za tebou." Domluvil, ale ozval se Edward.... "Proč mám jít já s Arnem?! Proč ty hodinky nemůžu vzít já?!"

"Protože jsem to tak naplánoval." Pokusil se mu to Altair vysvětlit, to by nebyl Edward kdyby neprotestoval dál.

"A kdo ti dal to právo nám plánovat, jak to provedeme?!!!"

"No tak uklidněte se....tak pro ty hodinky půjdeš ty Edwarde, ale buď už zticha ať si nás nevšimnou." Arno to jako vždy pohotově vyřešil. Vydali jsme se schovaní ve  stínech kamenů ke strážím.

A to je pro tuto kapitolku všechno. vím, že není nejdelší, ale chci, aby to bylo malinko napínavé a v příští, nejspíš poslední kapitole uvidíte, jak vše dopadlo. :D

♥Metakashika♥