Vypravování na téma: Pátek 13.
Jednoho dne, přesněji v půl sedmé ráno jsem cítila dotyk rukou a slyšela maminčina slova: ,,Lindo! Lidno vstávej, přijdeš pozdě do školy." Když to maminka dořekla, donutila jsem se otevřít oko a říct, že už jsem vzhůru a hned budu u snídaně. Hned jak mamka odešla, jsem vylezla z postele a oblékla jsem se, poté jsem si šla opláchnout obličej a svázat vlasy, aby mi nepadaly do očí a jídla.
,,Dobré jitro, Linduš," zdravila mě s úsměvem, hned jak jsem vešla do jídelny. ,,Přeji ti krásný pátek třináctého."
,,PÁTEK 13? COŽE?" vyděsila jsem se při této větě a do čaje si nasypala místo cukru sůl. ,,No to tedy bude opravdu super den," řekla jsem ironicky a maminka mě uklidňovala, že to všechno bude dobré.
Když jsem dojedla, vzala jsem si batoh s učením a svačinou a šla na autobus, co mě doveze do školy. Hned před domem začalo pršet a já zrovna neměla deštník. Když už jsem byl skoro na zastávce, zakopla jsem a spadla do louže. Rychle jsem se zvedla a dívala se, jestli to nikdo neviděl, ale v tom jsem si všimla partičky kluků, jak na mě koukají a smějí se mi. Podívala jsem se na svoje promočené šaty a byla jsem ráda, že nejsou nikde roztrhlé.
Vautobuse jsem si sedla ke kamarádce, která na mě hned mluvila: ,,bože, ty vypadás, tady máš kapesníky a uprav se trošku. Co se stalo?" zeptala se mě a já jí trochu naštvaným hlasem odpověděla: ,,Nic!" Na konec jsem já všechno pověděla a zakončila to větou: ,,nikdy jsem nevěřila na pátek třináctého, teď asi začnu." Najednou se ukázal revizor a já jsem zrudla jak to jen šlo, protože jsem si, že mám jízdenku v pokoji na stole, takže když došel až k nám, dostala jsem pokutu.
Z cesty do školy jsem byla tak strašně otrávená, že všichni lidé přede mnou radši uhýbali. Na hodině matematiky, dějepisu, zeměpisu fyziky a chemie se učitelé na něco zeptali a vždy mě jako první a já to nevěděla a tak mi někteří dali pětky a i poznámku, že nedávám pozor při hodině. ,,Jak tohle vysvětlím pak doma? vždyť já nikdy neměla poznámku a ani pětku. Tohle není fér," stěžovala jsem si kamarádkám a ty mě rychle obejmuly. Když jsem byla o přestávce na záchodě, tak se mi zasekly dveře a já nemohla ven. Nakonec mi pomohl ven nějaký kluk a já se lekla. ,,Co děláš na holčičích záchodech?" ptala jsem se ho a on nahodil výsměšný úsměv a drze mi odpověděl: ,,sorry kotě, ale tohle jsou naše záchody, spletla sis dveře, takže rychle vypadni, jasný puso?" ani jsem mu nic neřekla a s brekotem jsem utekla, teď už opravdu na holčičí záchody.
Po škole jsem šla domů pěšky, abych si zlepšila náladu, což se mi nedařilo a tak jsem se znova rozbrečela. Najednou ke mně přišel nějaký kluk od nás ze školy a mně došlo, že je to ten kluk z rána, z tý partičky ze zastávky, který se jako jediný nesmál. ,,Ahoj, jsi v pohodě? Tady máš kapesník," a s úsměvem mi dal balíček kapesníků. Doprovodil mě až domů a celou cestu jsme si povídali. Nakonec jsme se domluvili, že někdy půjdeme ven a než odešel, tak mě objal. ,,Tak to vypadá, že i pátek třináctého může být dobrý den,"řekla jsem si a s úsměvem jsem otevřela dveře do domu.
Konec
ČTEŠ
Jednodílovky a básničky
Randomjednodílovky a básničky na různá témata, psané převážně ve školních lavicích