GIRLY BODYGUARD [ one direction & big time rush ]

TWO - i love coffee! 1/2

Už dobrých 10 minut jsem pobýhala po bytě, přesněji kuchyní, obývákem a mou ložnicí, s jedním kusem z mého páru černých lodiček a v totální panice, se snažila něco udělat pořádně. Ano, kecám, jdu o dobrých pět minut pozdě, protože se snažím najít tu druhou lodičku, vážně zvažuju že si začnu doma uklízet nebo že Carlose s Sydney* či Jamese s Foxem* budu vyhazovat oknem. Nakonec to vzdávám, pořád v totálním stresu, odhazuju krásku někam do obýváku, však on to Kendall uklidí nebo Sydney sežere, a do rukou krom kabelky, také beru nízké bílé conversky. Vybíhám z bytu a vbíhám do výtahu, který je naštěstí v našem patře, takže mi ušetří čekání, mačkám přízemí a začínám se soukat do tenisek, které v kombinaci s černými minišaty, vypadají moc středoškolácky. Až na to že střední mám dva roky za sebou. Vtipné.

Dveře výtahu rozrazím tak prudce až udělají ďolík ve zdi za nimi. Bez pozdravení Sebastiena, který si za pultem recepce čte nejnovější výtisk novin a vybíhám z budovy, v ruce už mám připravené dálkové ovládání od modrého autíčka, které jakoby na mě čekalo, protože ví, že opět nestíhám. Hned jak věci mrštím na sedadlo vedle mě a otočím klíčky v zapalování, se v tom bordelu co mám v kabelce rozezvoní telefon. Z plného parkoviště se mi podaří vycouvat, aniž bych škrábla jiná auta a okamžitě se zařazuju do hlavní třídy. Telefon co zvoní na celé auto, po pár vteřinách vytáhnu na světlo světa a příjmu hovor.

"Anooo?" protáhnu dlouze, když zatáčím do vedlejší ulice, ve snaze dojet do studia co nejdříve.

"Víš že máš dneska schůzku s Bieberem, že jo?"

"Kurva fix!" vyjeknu když jsem nucena prudce sešlápnout brzdu, jelikož se na semaforu rozsvítila červená. "Ale, jakto? Ať mi pošle hudbu a já mu sepíšu text, tak to dělám vždycky- NO TAK MAKEJ!" vysypu ze sebe bez přemýšlení a posledních pár slov nasměruju na stařenku, která se neplazí div po čtyřech po přechodu. Nemám nic proti starým lidem, akorát krom slev, jsou hrozně pomalý.

"Ty zase nestíháš?" uchechtnul se. "Četla jsi vůbec tu zprávu? Chce abys mu pomohla i s hudbou"

"Jenže já mám dneska první den jako asistentka Paula od 1D, budou v Ellenině show, musím tam být, navíc brácha potřebuje abych tý uřvaný palici Rockovi*, přišla pomáhat s nahráváním." naposledy jsem zatočila volantem a auto zapíchla na parkovišti, úplně ignorujíc ten fakt že parkuju na invalidech.

"Má milá, Biebera odmítnout nemůžeš"

"Tak ho- já nevím, třeba přelož na jindy" protočila jsem oči v sloup, nad dohadem že jedna hvězda mě potřebuje zrovna dnes, dnes kdy mám už tak dost nabytý program. 

"TO NEJDE!"

"Neřvi na mě, hele už tak dneska budu lítat z jednoho konce LA na druhý!" flustrovaně jsem si prohrábla vlasy a zděšeně se podívala na hodinky, které mi seděli na pravé ruce. Oči mi málem spadli pod sedadlo, když uviděli ty cifry. Jdu moc, moc pozdě.

"Milá zlatá, ať si tu přesně ve 12!" s tímto telefon ohluchl. Pusou jsem naznačila bla-bla, jako malé dítě, kterému se nechce poslouchat přednáška o čištění zubů. Nebyla jsem schopná dojet na jedno místo v čas, tak jak mám ještě být na dalších třech místech, navíc v časy které se kříží?

Vylezla jsem z auta, ovládáním zamkla auto, které na mě zablikalo a jako něco víc, s propustkou v ruce jsem si to namířila k vchodu. Krok jsem však v půlce zarazila, protože mě zastavil ječící dav omdlívajích dívek s cedulemi. S hlavou nakloněnou na stranu, pusou doširoka otevřenou jsem se pár vteřin dívala na dav dívek, než mi došlo že tudy nejspíš neprojdu. Nebo spíš, tudy projít nechci. 

Rozhlédla jsem se kolem sebe, jestli mě náhodou někdo neviděl, a nerozhodl se mě sledovat k zadnímu vchodu, který jsem díky častým návštěvám poloviny studiích v LA znala moc dobře. Prosprintovala jsem okolo ječícího davu, po pravdě tak čistý sprint nikdo v životě určitě neviděl a zahnula jsem k zadním dveřím. Můj běh, však přerušil vyzvánějící telefon, který mi v ruce začal i vibrovat. Na obrazovce se rozsvítila fotka, mého retardovaného bratra, čímž jsem byla opravdu nucena ten podělanej telefon vzít.

"Voláš nevhod můj milý bratříčku" vydechla jsem do telefonu. Zahnout doprava a měla bych být tam, tím jsem si byla skoro jistá, akorát na ten čtyřmetrový plot, co se přede mnou tyčil jsem si nějak nevzpomínala. Očima jsem skenovala čtyřmetrovou hrůzu, která mi stála v cestě k nové práci.

"Má milá sestřičko, chci ti jen připomenout aby jsi ve studiu byla v jednu a to přesně, žádný výmluvy"

"Jo já vím bože, děláš jako bych nebyla schopná někam dojít" vydechla jsem podrážděně, když mi došlo, že hold budu muset přelézt před tu kovovou příšeru. Telefon jsem si přidržovala ramenem, rukama jsem se přitahovala nahoru a nohy jsem zapírala do malých trojúhelníčků. Vážně jsme vděčná za tři roky gymnastiky, které mě naučily svoje. "Kurva" zaklela jsem, když mi noha ujela.

"Nejsi schopná se někam dopravit- co teď vůbec děláš?"

"To bys ani nevěřil.." vydechla jsem usuptěně, když jsem se naposledy přitáhla, nohu přehodila přes a svůj zadek usadila na vrchol abych vůbec vydýchala tu hroznou sportovní aktivitu, co jsem právě provedla. "..posiluju" doplnila jsem polopravdu.

"Ty? Jak prosím tě, tím že vstáváš z postele?"

"Hele, ty svoje přiblblý kecy si schovej, náhodou, jsem hodně vysoko v levlu posilování!" protočila jsem oči v sloup a zapnutou kabelku hodila dolů, po usouzení, že se mi bez ní poleze dolů líp, o hodně líp.

"Tak tu hlavně buď včas, zatím vejtaho" po těchto rejpavých slovech od mého milého bratra, telefon opět ohluchl. 

Vrazila jsem si ho do pusy a pevně ho držela, protože kabelka, která by mi zaručila nerozmlácení mého drahého telefonu, se válela čtyři metry pode mnou. Přehodila jsem i druhou nohu přes a rozhodla se stejným způsobem co jsem se dostala nahoru, se dostat i dolů. Tohle mi šlo vlastně lépe, proto jsem poslední metr seskočila dolů. Teď se k bohu budu modlit každý den, za to, že jsem sem zvládla dolézt bez jediného úrazu. Vzala jsem ze země kabelku, kterou oprášila, urovnala si šatičky a pyšná jako páv jsem prošla skrz mohutné dveře.

Hned mi do očí padnou dveře s nápisem COSTUMERS, jako neřízená střela se vřítím dovnitř, dveře rozrazím opět tak prudce že málem porazím květáka, který se za dveřmi sklání u nabíječky. "Nemůžeš si dávat do prdele pozor?!"

"Jdeš pozdě" nadhodí znuděně ten ze včerejška, co není schopný poděkovat ze to, že mu holka drží dveře. Pohled má zapíchly v nejnovější verzi nakouslého jablíčka a jeho pohled otravuje vzduch, který je najednou cítit nafoukaností. Idiot, nad čímž protočím jen oči v sloup.

"Omlouvám se, před studiem to nějak zhoustlo, takže jsem byla nucena přelézt ten čtyřmetrový plot" vydechla jsem z posledních sil a svým zadkem plácla na kožený gauč, který obývalo pozadí pana znuděnce.

"Jsou tam fanynky?" vyjeveně ale zároveň svůdně prohodil květák.

"Ne, tousty, hele" prohodila jsem otráveně.

"Proč si je nesnědla?"

"Ty jsi přelezla ten plot?!"

*Sydney - německý ovčák, pes Carlose Pena Vega.
*Fox - husky, pes Jamese Maslowa.
*Rocka - producent BTR, bude stejný jako v seriálu, Gustavo Rock.