PROLOG

260 29 12
                                    

Ležím na špinavém lůžku a zírám na bílý strop. Celé mi to přijde směšné. Myslí si, že si mohou hrát na bohy. Že budou ovládat životy a smrt.

Podívám se na černé číslice na mém předloktí. 13-07-34. V tu chvíli máme zemřít. Z hrdla se mi vydere posměšné zachrčení. Chtějí nás zabít. Proč?

13-07-34

Tvrdí, že zemřeme. Toho dne. Nikdo neví proč, ani jak. Nevíme co za tím stojí, co za to může. Nevíme nic. A přesto, že veškerá panika je udržovateli od W.E.E. potlačena, každý z náš se užírá svými pocity. Víme, kdy zemřeme. Ale nic víc.

Přišlo to jednoho dne. Kdy se lidé postupně začali budit s tetováním na předloktí. 13-07-34. Nemají ho všichni. A to je další věc co nás znervózňuje. Proč ho mají jen někteří?

A o pár dnů později se ve zprávách objevilo hlášení od prezidenta W.E.E. Řekl, že zemřeme. A pak to přišlo. Na měsíc nastal naprostý chaos. Lidé začali zmatkovat, vykupovat potraviny a připravovali se na konec světa. Žádný konec světa. Jen smrt. Naše smrt.


A teď ležím tady. Nevím proč. Každý den od oznámení, co ty číslice znamenají začali mizet lidi. Každý den přišli udržovatelé a odvedli někoho s tetováním. A pak si jednou přišli pro mě. Od té doby trčím tady. Ani jsem se neodvážila vzdorovat. Proč bych měla. Jestli je pravda, že zemřeme... tak je mi jedno. Co tady se mnou udělají. Jen chci vědět proč. Proč máme zemřít. Proč to víme přesně na den. Co se děje. A proč tady jsem. Chci to vědět. Musím to vědět.

Kovové dveře naproti mého lůžka se otevřou. Stojí v nich krátkovlasá žena.

"Mayo, pojďte s námi."


Kaya: Datum konceKde žijí příběhy. Začni objevovat