Strašidelné Příběhy

1.

Detailně pozoruji mého posedlého strýčka. Pohled mi opětuje a povídá. ,,Viděl jsi už někdy ducha?" Přitom si složil ruce do klína a chladně se na mě podíval.
,,Duchové neexistují je to jen mýtus, který tě trápí. Vím strýčku, bolelo tě, když tetička zemřela, ale tetičku ti to nevrátí."
,,Chlapče ty nemáš ani páru o tom, co existuje a neexistuje,"odsekne.

,,Strýčku, já věřím jen na to co vidím."

,,Podle mé teorie můj drahý synovče, člověk vidí 30 procent, zbytek je nadpřirozeno."

Se strýčkem jsem konverzaci dál nevedl, ale na druhou stranu nemá tetu má "duchy".
,,No nic strýčku já ti dojdu do obchodu pro ten nákup."

Cesta do obchodu byla přes les. Pomálu se začalo stmívat, začali vycházet všelijaká zvířata a já se začínal bát. Nakonec jsem dorazil na trh. Paní mě varovala.
,, Chlapče to jdeš sám přes les?"
Nechápavě se podívám..
,,Ano prosím." Nechápu co má za lubem... Přece vidí, že jsem tu sám..

,,A bojíš se?" Odmlčel jsem se a nakonec kývl hlavou. ,, Radím ti dobře, běž rychle domů v 10 hodin tady straší."
Pomyslel jsem si, možná vám a mému strýčkovi ve věži, ale myšlenky jsem nevypustil přes rty.
Dal jsem na radu prodavačky a utíkal, ale narazil jsem do stromu.
Vzbudil jsem se, na mých hodinkách bylo deset hodin, byla velká tma a vsadím se, že mě strýc nehledá. Zajímá ho jen "duch".
Měl jsem čím dál, tím větší obavy.. Obavy o tom, co říkal strýc. Začínám pociťovat chlad na mé kůži, rty mám určitě modré a oči červené od slz.. Nejspíše jsem se ztratil. Najednou jsem ji zahlédl...
Tetičku stojící naproti mně, byla děsivá... Šedé zacuchané vlasy jí trčely do všech stran, olivová kůže se vrásčila a kontrastovala s velkýma šedýma očima, které byly plné krve, rty měla rozežrané a z pusy jí lezli červi. Byla zavěšená za košili na jedné z pevných větví.
Byl jsem v takovým tranzu, že jsem si až při běhu uvědomil, že na mě mluvila... Říkala: ,,Strýček, tvůj strýček mě zabil. Uteč!"
Nevěděl jsem co mám dělat.. Jen jsem utíkal. Pryč z toho lesa a pryč od strýčka, který to nejspíš způsobil. Nemohu popadnout dech, zůstává mi v hrudi a nechce jít ven.. Musím zastavit, přijdu si v jiné kůži a to doslovně....
Jsem ve strýčkovém těle...

Sleduj mě na instagramu: _anickakonecna_