Lady Killer (CZ FF Denis Stoff)

7.

Lady Killer

„Blbeček jeden." povzdychla jsem si, když jsem se svalila na gauč.

Popadla jsem svoje kafe a začala se zase hrabat v papírech.
„Do háje!" zanadávala jsem, když jsem stále nemohla najít to, co jsem chtěla.
„Zkurvenej kus papíru!" bouchla jsem do stolu až mi už vyprázdněný hrnek spadl na zem a roztříštil se. Když ten papír nenajdu, budu docela v prdeli.

S cinknutím a vibrací mého mobilu jsem se otočila směrem k poličce, kde ležel. Mobil ukazoval 2 příchozí zprávy. Rozklikla jsem je a stálo tam
'Jsme na letišti!'
'za hoďku a půl konečně doma!!'

„Bóže!" povzdechla jsem si. Ten papír budu muset najít..
„Musím, musím, musím." šeptala jsem si, když jsem šla pro hadr a koště, abych mohla uklidit ten svůj bordel v podání mého oblíbeného kávového hrnečku a vanilkové kávy.
S lítostí jsem to běžela hodit do koše a pak skočila na pohovku. Už na ten kus papíru nemam dneska náladu. Třeba mi ti dva pomůžou.

Probudila jsem se kvůli smíchu dvou osob někde poblíž mé hlavy a zvuk fotoaparátu s bleskem.
„Ty debile!" okamžitě jsem plně nabyla vědomí, protože mi došlo co se děje. Vrátili se domů!!
„Ale notak L.. [čtěte jako 'El'] nečerti se hned pro jednu malou srandičku." s chichotem mě uklidňovala moje kamarádka, spolubydlící, spoluamafiánka, spoluvraždí.. to zas ne...
„Miley!!" rozkřikla jsem se a skočila jí okolo krku.
„Taky tě rád vidím." ozval se hlubší hlas za mnou. Vrhla jsem na něj jen zlostný pohled.
„Snad jen ne za tu malou fotku?!" pobaveně se zeptal.
„Ale noták.. když ty jsi tak roztomile uslintávala.." jeho nechutně nevtipné "vyprávění" přerušil Mileyin výbuch smíchu, ze kterého byly nakonec slyšet jen jakési přidušené vzlyky a prošení o vodu.

„Tohle mi fakt nechybělo." ironicky jsem pronesla, když jsem obsluhovala šílenou dvojku, která se rozvalovala po celém gauči.
„Jak ti nemohlo chybět něco tak úžasného jako já?" řekl Mileyn bratr Theo a přitom si prohrábl vlasy a neodolatelně zamrkal. Miley a já jsme vypukly smíchy. „Nic vtipnějšího jsem v životě neslyšela, hahá." snažila se říct mezi smíchem Miley.

Když jsme se konečně tak všichni uklidnili, skočila jsem k nim na pohovku.
„Tak děcka, jak bylo v New Yorku?" začla jsem vyzvídat.
„Zima a to sakra velká." řekl Theo. Zasmála jsem se.
„A dál?" chtěla jsem slyšet víc podrobností.
„Spoustu lidí, socha Svobody,.. znáš to.. prostě New York." zasněla se Miley.
„Neznám." začla jsem se smát.

„No jo, promiň, ale příště už tě berem s sebou! Mimochodem.. co u tebe?"

„Práce, práce, samá práce! Máme 4 nový zakázky takže na tenhle měsíc máme fakt co dělat. Navíc jsem ztratila papír od mise A425. Což je docela v háji."

„Neboj, jestli jsi ho ztratila, pořád mám tu kopii v mailu." mrkla na mě Miley.

„Říkala jsem, že jí máš smazat sakra! Jde po nás gang Ripleyový a 2x se nám do mailu nabourali, sakra Miley.." to snad ne..

„Uh, no jo. Promiň, hned ráno to vytiskneme a smažu to, slibuju!" začla se omlouvat Miley.

„Super, díky.. no vaše pokoje jsou tam kde předtím, já jdu spát.. takže ráno. Dobrou." zívla jsem.

„Dobrou." odpověděli dvojhlasem a začli se smát. Se vzdalujícím se smíchem jsem se vydala do svého pokoje.