Když jsme dopili kafe, šli jsme po parku. Bylo tam nádherně, ale Leon se tvářil zamyšleně. Ale....smutně...zamyšleně.
,,co se stalo?" zeptala jsem se 'povzbudivě', ačkoli to moc povzbudivě neznělo...
,,moje sestra..." zadrmolil Leon a dál nepokračoval.
,,co? Copak? Co se děje??" začala jsem se docela bát.
,,někdo...jí...zabil.." řekl Leon a rozbrečel se. Mimochodem, zapomněla jsem vám o jeho sestře říct. Byla to blondýna a byla hodně milá. Vždy než jsme s Leonem přišli, nachyslata nám na stůl cukrovinky. Objala jsem ho a rozbrečela se taky. Když je mu smutnu, svírá mě něco na hrudi...
,,nechci - o tom mluvit" vzlykl. Jen jsem přikývla a přisála se na jeho rty. Spolupracoval, nejspíš na ten rozhovor chtěl zapomenout. Je mi ho líto.
•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•
Doma jsem šla do pokoje. Bála jsem se podívat na hodiny, ale pak jsem se odhodlala. 06:06 pm(18:06). Hmmm....super. Otevřela jsem notebook a napsala na Skype Holče.
Melis: ahoj
Holly: čau, víš o tom testu z ájiny?
Melis: JAKÝM TESTU?!
Holly: pracovní sešit 78/ Culture, English across the curriculum , Revision a Your project. Být tebou, jdu se učit!
Melis: Kurva! Jo to jdu pá
Holly: pa
Vůbec nevím o žádným testu. Jdu se učit, jinak jsem v prdeli.
jam - džem. To jsem fakt nevěděla😑.
•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•
Po 2 hodinách učení, jsem si šla číst stříbrnou knihu snů. Ale najednou slyším mámu.
,,OKAMŽITĚ POJĎ SEM MELISSO GERYANOVÁ!". Ježíši...
Seběhnu dolů. ,,co je mami" ozvu se otráveným hlasem.
,,CO JE TOHLE" vyjekla. Držela sáček s bílým práškem. ,,mami to není moje" řekla jsem jí celkem v pohodě.
,,takže není jo?! TAK ČÍ ASI?!" řekla výhružně matka.
,,,to NEVÍM ale MOJE ne!" řekla jsem s kapkou drzosti.
,,tak kaoukej" šla ke skříni, vysunula šuplík s mojí krabičkou na šperky.
,,TO JE MOJE KRABIČKA!" řeknu dost nasraně.
,,NO PRÁVĚ!" otevřela mojí krabičku a vytáhla spooousty dalších pytlíku. A teď jsem opravdu zuřila .
,, NEVÍM KDO ANI KDY MI TO TAM DAL, ALE MOJE TO NENÍ A POKUD MI NEVĚŘÍTE, TAK JDĚTE DO PRDELE!" řekla jsem s křikem takovým, že nechápu, jak to že se nerozbili okna a odešla nahoru do pokoje a zamkla se.
Najednou někdo zaklepal.
,,Meliss?"
Slov: 359
Doufám, že se kapitola líbila :) vote i follow potěší ;*
ČTEŠ
ÑØRM@£ £ĮF3
De TodoPřeklad názvu :DD: Normal Life Tato knížka je taková (asi) odpočinková. Je prostě o holce, která má zážitky. Taková normální knížka (;
