Tuto báseň píšíc utápěna v hlubokých citech ať beznaděje či radosti a lásce. Píšíc s uvědoměním křehkosti života našeho.
Slunce, květiny ptáci ano i život a smrt ...všechna ta křehká dokonalost ... Viděla jsem děti, jak si hrají a nebo psa šťastně poskakujícího a slzy se řinuly do mých očí a já plakala nad tou krásou je a přitom být nemusí.
A po cestě zpívajícím lesem harmonie ,vzpomínala na ty co už tuto krásu s námi nesdílí a po této zemi nádherné už nechodí.
Jedině tady, jsem si uvědomila hodnotu a křehkost svého života.
ČTEŠ
Poezie nesmyslnosti
PoésieKrátké básně a úvahy o smrti a taky životě. Mé nejlepší a jediné útěky z reality jsou krev, láska, poezie...
