Neobyčejný příběh jedné dívky

*6*

Přijeli jsme domů. Zaběhla jsem do svého pokoje, skočila do postele a brečela, brečela a brečela. Přišla Sal, lehla si ke mně, chytila mě za ruku a rozbrečela se také. Bože proč se to muselo stát a je to jenom moje vina. Pustila jsem Sal, slezla jsem z postele, vyběhla jsem ze zámku a prostě utíkala. Nevěděla jsem kam ani jak dlouho poběžím. Měla jsem na sobě pořád ty šaty z plesu a byla jsem bosá. Bylo pozdě večer na nic jsem neviděla a byla mi zima. Běžela jsem křovím, loužení bylo ji to jedno. Šaty už vůbec nevypadaly slavnostně. Byly roztrhané a špinavé. Nohy jsem měla samý šrám, bolák a řízlony od křoví.

Probudila jsem se, bože ani nevím, že jsem usnula, hned vedle vody. Bylo ráno ptáčci zpívali, všude voněla příroda a svěží rosa. Podívala jsem se na své nohy. AU. Došla jsem k vodě a nohy jsem si do ní namočila, hned to bylo příjemnější. Poté jsem se pomalu vydala domů.

,,Sal bože kde jsi byla, hledali jsme tě všude." spustila na mě hned v zámku Anna. Jestli si myslí, že zastane pozici maminky tak to se šeredně mýlí, já jí nikdy nebudu poslouchat. Vešla jsem do koupelny a dala jsem si udělala jsem si lázně.

,,Lisi pojď na oběd!" Volala na mě Anna. Nemám hlad nic nechci už nikdy po nikom. Neodpověděla jsem jí jen jsem zamkla pokoj. Klidně umřu hlady jen už nechci nikdy nikoho vidět. Pohřeb bude prý pozítří. Nevím jak to zvládnu, ale nějak budu muset. To bude jediná příležitost při které vylezu z pokoje.

Vote, koment a follow potěší. Mimochodem mám novou povídku Feeling Myself tak se běžte mrknout ;)
Cate