Neobyčejný příběh jedné dívky

*4*

Uplynuli dva roky. Mně a Sal táhlo na třináctý rok. Anna už je zasnoubená. Její budoucí manžel je nějaký bohatý francouzský princ. Za ty dva roky se jinak nestalo nic zajímavého. Co se, ale stalo, že dva měsíce před mými třináctými narozeninami jsem se jednou ráno probudila a byla jsem celá rozpálená. Začala mi být zima, i když jsem byla horká. Rozkašlala jsem se a nešlo to zastavit. Chtěla jsem jít za maminkou, ale byla jsem tak slabá, že jsem se nedokázala zvednout,, Liso, co ti je??" Uslyšela jsem a uviděla Sal jak utíká za maminkou do přijímacího sálu. Ani ne po minutě přiběhla maminka i s chůvou. Maminka mi šáhla na čelo a hned poručila, aby chůva běžela pro doktora.,, Liso jak se cítíš?" Ptala se mě maminka. Neměla jsem sílu ani mluvit tak jsem se rozplakala. Maminka mi začala utírat slzy a říkala mi ať nepláču, že mě ještě bude bolet hlava. Hlava mě bolí už od začátku tak to nemělo cenu přestávat. Přišel i tatínek a slyšela jsem jak říká mamince.,, Modleme se ať to je jen viróza. Doufejme že to není zápal plic." Zápal plic, to by bylo celkem jisté, že umřu. Zápal plic se totiž nedá léčit. Byla jsem tak vysílená, že jsem usnula.

Po krátkém spánku klaply dveře. Probudila jsem se přišel doktor. Jediný pohled a podívání do krku stačilo, aby určil co mi je. ,,Je to zápal plic" řekl a rozplakala se i maminka. Nařídil mi, že musím hodně spát, jíst polévky a nestresovat se. Potom i s rodičemi odešel. Slyšela jsem jak jim říká že to nevypadá vůbec dobře. Dává mi dva týdny. Potom to už asi moje tělo nezvládne. Maminka se ptala co má dělat, abych to přežila. Doktor řekl, že můžou jen doufat.

Po dvou hodinach přišla maminka s polévkou. Řekla, že než se uzdravím Sal bude bydlet s Annou. Prý mi má maminka vzkázat, že se Sal stará o Livi, že se nemám vůbec bát. Tím mně docela uklidnila. Ale teď jsem měla jiný problém. Nechtěla jsem tu polívku. Byla tak hnusná. Nakonec jsem vyřízená otevírala jen pusu, protože mě maminka ,,přeprala". Bylo mi hůř a hůř. Po týdnu ke mně každý den přišli minimálně tři doktoři. Už mi přestávali dávat úplně šanci. Pomalu jsme to začali vzdávat. Dostávala jsem záchvaty kašle až najednou jedno ráno jsem se probudila. Normálně jsem neměla chuť na jídlo vůbec, ale dnes jsem měla strašný hlad. Zavolala jsem na maminku. Ta ihned přiběhla s obkladem.,, Mami já mám strašný hlad" Maminka na mě zůstala nevěřícně koukat. Potom se rozběhla do kuchyně. Za chvíli přiběhli všichni s hromadou jídla a já jedla a jedla a jedla.

Po snídani mě navštívil doktor. Jen mě uviděl, málem mu vypadli oči z ďůlků. Po to co mě prohlédl řekl, že už jsem zdravá. Jen musím pořád hodně jíst a odpočívat, abych nabrala zase síly. Dokonce se vrátila ke mně do pokoje i Sal. Všichni byly šťastní, že jsem zdravá. Byl to ten nejlepší dárek k narozeninám.