Home (LoveIsLove)

I'll make this feel like home

                                ***

Kate bydlela jen o dva bloky dál od našeho bytu. S Alexem se prý seznámila v jednom baru. Na podrobnosti jsem se dál neptala. Nezajímalo mě to. Byla jsem ráda, že se tu zjevila.
Pracovala v blízké kavárně. Každé ráno jsem tam sedávala, sledovala jí, jak vaří lidem kávu, jak se ladně pohybuje mezi dřevěnými stolky. Jak se usmívá na hosty a jak s nimi mluví. Dívat se na ní, jak mluví a poslouchat její hlas bylo neuvěřitelně silná kombinace. Přitahovalo mě to k ní. Začínala jsem si uvědomovat, že něco je jinak.
,,Sam? Nechceš trošku silnější?..." někdo mi potichounku zašeptal zezadu do ucha až jsem nadskočila. Ucítila jsem její dech na zátylku. ,,Co? Cože??"
Otočila jsem se tak prudce, až jsem Kate skoro srazila na zem. ,,Omlouvám se, omlouvám se, pardon, promiň, promiň Kate." vykoktala jsem.
Kate se rozesmála. ,,To je dobrý...-" chytla mě za ruce a mnou projel elektrický šok. ,,..-nechtěla jsem tě vylekat. Jen, že si tak koukala do prázdna... jestli nechceš radši silnější to kafe?..." Pustila mě a odtančila za bar. Nahnula se přes pult a opřela se rukou o bradu. Já polkla. Snažila jsem se na ní nezírat. Ale cítila jsem její oči. Začala jsem rudnout ve tváři a proto jsem rychle vzala do ruky telefon a předstírala, že si něco čtu. Kate mě sledovala. Neřekla nic. Nakonec jsem ticho prolomila jako první. ,,Zaplatím ti to kafčo."

Po nějaké době jsem si uvědomila, že do té kavárny chodím každé ráno jen proto, abych Kate viděla nějakých patnáct minut, během kterých se skrývám za šálek esspresa. Většinou spolu moc nemluvíme. Ona pracuje, usmívá se a já sedím na baru a piju kávu. Jsem podivně spokojená a svým způsobem šťastná. Tady v té kavárně jsem byla šťastná. Jako bych byla doma. V bezpečí.

***