Identity Disorder (Ongoing)

7.část - Potřeba bojovat

Z pohledu (Cha Hakyeon) N-a

Nevím jak se to stalo, ale poté co jsem odešel na záchody, tak mě pohltila tma. Dostalo mě to ihned do šoku. Hned jsem si myslel, že jsem nejspíše zkolaboval, aniž bych věděl z čeho. Vím, že mi nic nebylo. Nic jiného mě popravdě nenapadalo, protože jsem nic necítil. Zažil jsem prostě tmu a to je vše. Až po nějaké chvíli jsem náhle zahlédl mihnoucí se světlo a já se objevil v nějaké místnosti. 

Bylo v ní světlo, ale nešli vidět stěny, ty byli temné. Oblečení, co jsem měl na sebe bylo také bílé. Až jsem si myslel, že jsem v nebi či kde. Ale mrtví nejsem. Nevím jak bych to popsal, ale poznal bych, kdybych byl mrtví. Cítil jsem se hodně naživu. Uvnitř jsem cítil, že nemohu být mrtví...

Chvíli jsem se po prázdné místnosti procházel, ale náhle mě popadla slabost. Spadl jsem na dokonale bílou zem a už jsem se nemohl postavit. Povedlo se mi jen sednout a nohy si přitáhnou k tělu. Dále jsem se hýbat nemohl. Jediný pohyb, který mi byl povolen, bylo hýbání hlavou. Mohl jsem se koukat okolo sebe, jestli se zde něco změnilo... Nic se ale nezměnilo. Stěny nebo jak to nezvat byly temné, zem bila bílá a nevím odkud sem nějaké světlo svítilo, ale uvnitř téhle místnosti prostě bylo světlo.

Znělo to celkem nesmyslně, světlo je jen kolem mě. A začínám mít pocit, že světlo postupně sláblo..

Na nějakou chvíli jsem musel zavřít oči, ale hned jak jsem to udělal, tak jsem zaslechl nějaké hlasy. Slyšel jsem svůj hlas, ale ještě něčí... Nebyl to nikdo ze členů. Dlouho jsem ho neslyšel. Je to jeden z mých kamarádů, se kterým jsem nebyl mockrát venku. Nejvíce jsem ho vídal. Když se natáčela drama. Na natáčení jsem se s ním začal bavit. Na první pohled nevypadal přátelsky, ale stačilo to jen jednou zkusit s ním promluvit a bylo s ním dobře. Byl zábavný, našel jsem s ním mnoho společných koníčku. Perfektní kamarád mimo členů VIXX.

Momentálně se mi vybavovala scénka z natáčení a potom ukončení natáčení a domluva, že někam zajdeme. Byly jsme v kavárně a později mě pozval i k sobě domů. Pochlubil se mi s tím, že má psy a já psy miluji. Mám rád všechna zvířata a zatím se nenašla zvířata, co by mě neměla ráda. 

Byl jsem nadšen z toho, že mě zve k sobě. Můžeme si více popovídat a při tom pohrát s jeho psy. Ti byli velmi rozkošní. Nějakou dobu jsem si s nimi hrál a při tom si s ním povídal. Nádherný prožitý den. Jelikož jsem měl ale den volno, tak jsem u něj mohl i přespat. Nebyl v tom žádný problém. 

Mrkli jsme tedy na nějaký film, znovu si pokecali a poté nastal čas spánku...

Když si tak vlastně zavzpomínám. Nevím, co se dělo dál. Vím jen, že jsme oba spali v jeho pokoji. On si přichystal nějaké spaní na zemi a mě jako hosta nechal spát v posteli. Sice jsem mu říkal, že si to klidně vyměním, nevadilo by mi spát na zemi, ale prý ne.

Nechtěl jsem se s ním hádat a tak jsem to přijal a šel spát..

To je vše co si pamatuji. Oči mám stále zavřené, ale po chvíli je otevřu a podívám se před sebe. Hned v tu chvíli se zadívám na temnou zeď, ale tam se objeví nějaké zrcadlo. Vidím tam sebe, jak sedím na zemi, ale poté se tam objeví obraz té noci, co jsem u něj přespával. 

Nechápu, jak to mohu takhle vidět ale neřešil jsem to. Pozoroval jsem, co se tam děje. 

Spal jsem poklidně na posteli, vedle spal on. Po chvíli se ale pohnul a vstal. Nejspíše nemohl spát? Ne. Pomalu přistoupil k posteli, kde jsem ležel já. Ležel jsem na břichu. Ruce pod hlavou a klidně jsem oddechoval. On si sedl na mé nohy, zasedl mi je a poté rukama začal... osahávat mé tělo??! 

Pozorně jsem sledoval.

Rukama vjel pod mé triko, co jsem tam měl a začal jimi jezdit po mých zádech. Tyhle jediné doteky mě ta probudili, ale dělal jsem dále že spím. Doufal jsem nejspíše, že jde jen o nějaký menší žert nebo je náměsíčný a jen se prostě dotýká mých zad... Ale chyba. 

Po nějaké chvíli později sjel jednou rukou k teplákům, co jsem měl vypůjčené, a sjel tou rukou pod ně až k mému zadku, který pevně stiskl...

Nevím.. že bych si tohle možná pamatoval? Opravdu nevím, ale vím jen, že jsem měl menší strach. Nic takového jsem ještě nezažil a tak jsem nevěděl, co dělat. Stále mohlo jít o nějaký druh žertu ale to byla malá šance. Navíc jsem slyšel jeho těžký dech. Bylo to strašidelné být v takové pozici. Nechápu, že mě to ale tolik vystrašilo, možná mě to více dostalo jen do šoku. Nemohl jsem se kvůli tomu pohnout. Měl jsem temno po tomhle, ale obrazovka dále jela. 

Pohled v mých očích se změnil a byl více překvapený. Jeho jsem ze sebe setřásl a podíval se mu do očí.

"Co to sakra děláš?" vyšlo z mých úst naštvaně, ale tohle jsem si já vůbec nepamatoval. Spíše mi to přišlo jako vymyšlené, protože takhle se nechovám. 

Žádá odezva ale nepřišla. Hostující byl naštvaný. Uchopil mě a ruce a povalil na postel. Ležel jsem tak na zádech a on byl nade mnou. Chtěl jsem se bránit, ale ten druhý byl silnější. 

Nějak se to událo a tepláky byli dole. Co přišlo dále... Nechtěl jsem to ani vidět, ale všechna má síla byla pryč a já pohledem nemohl uhnout. Až když to celé došlo do konce, tak jsem mohl hlavu otočit a sklopit ji. Jistě že bylo nepříjemné vidět něco takového. Vždyť to byl můj dobrý kamarád a stále i je. Je fakt, že jsem ho jen vídal méně, ale stále jsem s ním udržoval kontakt. 

Navíc mám vůbec věřit, že se něco takového opravdu stalo? Jak mám vědět jestli je to pravda? Když jsem o tom takhle přemýšlel, tak jsem poté před sebou zahlédl postavu... Byl jsem to já, ale měl v očích jiný pohled. 

Stále jsem se nemohl pohnout a tak jsem jenom seděl a on se ušklíbl. 

"Nevěříš, že je to pravda? Tak mám pro tebe asi smutnou novinu. Je to pravdivé. Věř tomu nebo ne, ale neutečeš realitě. Stalo se to a ne jenom jednou. Jinak... mám pro tebe hezkou zprávu. Ještě si tu zůstaneš, venek si chci teď užívat já." pověděl mi a potom zmizel. 

Já to nechápal. Bylo to moc zvláštní. Mohl jsem se už trochu pohybovat a tak jsem se štípl... Bolelo to a já tak začínal věřit tomu, že je to realita, ale stále mi pořádně nedošlo.. Co se to stalo? Já tu nechci zůstat. Chci být s klukama. Navíc hned jak zmizel, tak se mi na rukou objevila stříbrná pouta...

Kdo byl ten člověk? Má sice moji podobu, ale nejsem to já! Je úplně jiný! A že si tu zůstanu? Já nechci! Musím se vrátit! Nelíbí se mi to tu! Jenže co mám pro to udělat? Co udělat abych se vrátil? To já vůbec nevím, ale musím to nějak vymyslet. Určitě vymyslím, jak se vrátit...