Identity Disorder (Ongoing)

8.část - Zoufalství nebo svoboda?

Z pohledu (Cha Hakyeon) N-a

Ano. Neustále si tu říkám to samé. Budu bojovat. Získám své tělo zpátky. Musím ho získat ale zpátky dříve, než ten druhý něco provede... Jenže to je ten problém. Nemohu se stále skoro hýbat, tak jak mám své tělo získat zpátky? Vždyť nemám vůbec tušení, jak ho získat. Jak se zbavit toho druhého, co mé tělo nyní ovládá?

Bylo tolik otázek, ale málo odpovědi, nebo spíše nebyla žádná odpověď. Vždyť v takové situaci jsem poprvé. Navíc když nevím co dělat? A ještě horší je, že se bojím toho, co se venku stalo. Měli jsme přece vystupovat. Bojím se, že to ten druhý pokazil. Pochybuji, že to umí. Nebo umí snad vše co já? Nemusí umět nic, ale může všechno.

A co jeho chování? To je ten největší problém.. Jsem prostě na dně. Nic nevím. Jsem ubohý...

Když se ale znovu pořádně zamyslím. Chápu proč mám tu.. takzvanou 'druhou osobnost'. Nejspíše jsem ho stvořil ze svého strachu, co jsem někdy pociťoval. On se snažil vstřebat všechnu bolest za mě. Bylo mi ho vzato líto. Chápu, proč je na mě tak naštvaný a nejspíše i na ostatní... Byl využíván za mě. Ale když si vzpomenu, kdo všechno s se mnou, neboli s ním užil...

Pociťoval jsem zklamání. Vím teď vše a to je jeden z důvodů, proč jsem hodně zklamaný. Nikdy bych to od nich neočekával. Nechápu, že se k tomu vůbec odvážili. A hlavně.. proč vůbec já? Proč si nenašli někoho jiného? Navíc.. vždyť jsem kluk. Chápu, že někteří lidé bývají i na stejné pohlaví, ale nikdy jsem nečekal, že takoví jsou i členové v naší skupině..

Sice to teď asi.. nebo určitě nezapomenu. Takové vzpomínky zůstávají dlouho. Navíc nevím, jak bych něco takového měl brát. Přece jen to bylo z donucení a ne s povolením. Prostě si chtěli užít a to je tak vše. Nestarali se o to, jestli se mi to líbí nebo ne.

Jenomže.. nemohu jim to stále brát za zlé. Co také jiného s tím mám udělat? Čas zpátky nevrátím. Jediné, co bych mohl udělat, je promluvit s nimi, ale to je tak vše. Nic s tím neudělám. Musím je jedině donutit přestat. A kdyby nepřestali... nevím co bych udělal. Tohle je těžká situace ale rozhodně bych je nenechal pokračovat. Nechci být jimi přece využívaný. To nemohu. Mám je rád, ale ne na takovéhle úrovni.

Ti tři... nikdy bych to do nich neřekl. Jen dva mě nechali na pokoji a nic neudělali. Mohu za to být jen rád ale přece jen.. Tři členové, to je už dost. Jako první začal můj spolubydlící v pokoji. Hongbin... úplně poprvé s ním to bylo, když jsme oslavovali jeho narozeniny.

Dostal jeden krásný narozeninový dort, pár malých dárečků a oslavovalo se to i alkoholem. Přece jen si ho můžeme dovolit. Všichni jsme dospělí.. tedy až trochu na Hyuka. Pořád je to dítě i když vypadá jako velký kluk. Hádám, že ho často štve, jak ho nazývám dítětem.

Když jsme pili.. nedostali jsme toho do sebe moc. Snažili jsme se to nepřehnat. Moc často se nedělo, že bych pili a tak stejně nejsme zvyklí na to pít. Po tom vše pití a jídlu jsme šli pozdě spát.

Všichni si šli dát sprchu a já jako poslední. Šel jsem všechny zkontrolovat a poté jsem šel také do postele. Myslel jsem popravdě, že Hongbin už spí, ale nejspíše nespal ale já jo. Asi o hodinu později jsem na sobě cítil něčí doteky, které se mě dotýkali už dosti intimně na nohou, na stehnech, po jejich vnitřku a už dokonce i na rozkroku. Toho jsem se už bál a pak jsem si nic nepamatoval. Ráno jsem myslel, že to byla jen noční můra ale nebyla to pravda. Bylo to poprvé, co mě Hongbin zneužil a pohrál si se mnou... Věc je taková, že nemám tušení proč to udělal.

Rád bych to věděl. Bylo to snad z toho, že byl opilí? Nebo to udělal schválně. Nesnáší mě? Udělal jsem mu něco? Samozřejmě jsem nic ráno neřešil. Věřil jsem tomu, že to byla noční můra i přes to, že mě trochu bolel zadek. Nevěřil jsem tomu. Poté se to nějakou dobu nestalo. 

Znovu se to stalo až po třech měsících. Opět to byl Hongbin. Znovu jsem ho nijak ráno nepodezříval. Věřil jsem, že taková noční můra přetrvává. Jenže den na to se to stalo znovu ale s jednou změnou. Nebyl to Hongbin ale někdo jiný. Někdo, od koho bych to neočekával už vůbec. Většinou tichý člen a jen málo usměvavý. Postupně se avšak všem otevírá a je více mluvný.. 

Leo... kdo by to od něj čekal? Nevím z jakého důvodu to udělal on. Že by také nějaká nenávist ke mě? Mám za to, že ten den jsem ho trochu otravoval... Jenomže já se ho snažil jen zapojovat do konverzací, snažil jsem se, aby se více usmíval... Udělal jsem toho až moc? Přehnal jsem to? Je to možné.. 

Poté se ale opět nic nedělo a vše bylo vzato v pořádku. Tem třetí.. Ten začal o něco později to ano, ale zase oproti Hongbinovi, který začal dříve, toho napáchal nejvíce. Do něj bych to jistě taky neřekl a že to udělal tolikrát. Začínám si i říkat, proč jsem to nějak neřešil? Byl jsem opravdu hlupák. To mi to nebylo divné? Nebo jsem se toho také tolik bál? Bál jsem se jen toho, že to není noční můra. Že je to pravda. Nechtěl jsem to prostě řešit. Vždyť to byli členové VIXX! Je to moje druhá rodina, které tolik věřím a snaží se o ně starat, ale jak mi to vrací? 

Jestli s nimi promluvím, budou schopni přestat nebo budou pokračovat? Nahlásit bych je nechtěl. Akorát by se nám rozpadla rodina, vztahy mezi námi by nebyli dobré. Kdybych je nahlásil a dostalo by se to ven, fanoušci by byli zklamaní. Já je ale nechci zklamat, proto pořád mlčím a mluvím o něčem jiném. Nechci, aby se náš vztah rozpadl. 

Prostě to budu muset vyřešit jinak. Budu muset něco vymyslet. Musím to zvládnout. Ale prvně se musím pokusit odsud dostat. Nějakou plán jistě najdu.