#WHEN I FALL# /Sequel of Catch me/ [MUKE Cz AU]

5. kapitola

   Dva páry očí sledovaly malou holčičku prohánějící se po zahradě s velkým vlčákem, který vesele štěkal a vrtěl ocasem. Malá holčička se vesele smála a provokovala svého psího přitele kusem lana zakončeným uzlem, které působilo jako hračka.
    Majitel čistě modrých očí, Luke něco s úsměvem vyprávěl, nejspíš příhodu, jak našel Setha jako opuštěné štěně v parku, jenomže Michael, majitel druhého páru očí ho téměř nevnímal. V hlavě se mu odehrávala včerejší hádka s Adele, která nejspíš zapříčinila to, že Michael pro uklidnění opět navštívil Luka. Dělával to tak. Bylo mu příjemné být na blízku někomu, koho znal a kdo jej vázal k těm zvláštním dobám na Arundelu. A fakt, že to byl právě Luke, dělal célé tohle odreagování ještě příjemnějším.
    **
    "No to si děláš prdel!!" vykřikl rozhněvaně Michael a uhodil pěstí do desky jídelního stolu. Bylo to poprvé za dliuhou dobu, kdy byl opravdu sprostý. Mohl si to taky dovolit. Mabel byla ve školce.
    "Co ti na tom tolik vadí?? Jen přijde na oběd!" obhajovala s Adele, která shledávala hněv svého muže absolutně zbytečným.
    "Jen na oběd!" zvolal nevěřícně Michael s bouřlivým pohledem. "Ty hodláš mojí dceři představit chlapa, s kterým chrápeš?! Tobě snad přeskočilo!"
    "Chci, aby Mabel poznala strýčka Seana! Nechci, aby pak vykládala, že se její matka promenáduje s cizím chlápkem! A s dovolením, drahý- je to taky má dcera!"
    "Ale jeji matka se kurva TAHÁ S CIZÍM CHLAPEM!" zařval Michael, který už ztrácel veškerou sebekontrolu, až se na chvíli zdálo, že jeho vlasy získaly podivně červený odleskl. "A tvou dcerou přestala být hned po tom, co ty jsi přestala být matkou! Tohle manželství se mi líbi asi zrovna tak, jako tobě, ale PŘIJAL JSEM TO! Stal jsem se otcem a miluji svoji dceru! A co jsi udělala ty?? Kurvíš se, kde jen můžeš a naše dcera je pro tebe jen přítěží!"
    "Jak se opovažuješ?!" vřískla Adele a napřáhla se s úmyslem dát Michaelovi facku. To se však nestalo, jelikož to Michael včas zaregistroval a zastavil Adelinu ruku ještě ve vzduchu pevným stiskem na jejím zápěstí.
    "Jak s TY opovažuješ!" sykl jí blízko u tváře. Z jeho oč í metaly blesky a Adele se nepatrně zachvělabpod návalem strachu. "Jak se opovažuješ chtít do našeho domů přítáhnout chlapa, s kterým se kuvíš za mými zády!
    "Nedělej, že ti to vadí!" prskla Adele s nově nabitou odhodlaností. "Nikdy jsi o mě nestál. Jsi se mnou z donucení. Kvůli nějaké hloupé dohodě! Beztak by sis nejraději nechal od někoho opíchat prdel! Že? Ty nechutná buzno!"
    Michael zatnul zuby, ale přesto mu vyklouzlo nelidské zavrčení. 
    Psí zavrčení.
  
     **
   
     "Michaele?" zeptal se už poněkolikáté opatrně Luke a zamával Michaelovi rukou před očima, které hleděly někam do prázdna. "Michaele no tak." Lukovo naléhaní se stupňovalo ve chvíli, kdy si všiml, jak Michaelovy vlasy nabírají podivný načervenalý odlesk.
     Netušil, že Michael má stále svoji schopnost. Myslel, že o ni nějakým podivným způsobem přišel.
    A nebyl zas tak daleko od pravdy. Michael v sobě svou schopnost měnit barvu vlasů podle pocitů nevědomky dusil. Jeho pocity byly příliš ploché na to, aby se projevily navenek. Až včera jej ovládl ryzí vztek.
    Co se týče jeho psí podoby, nebyl schopný přeměnit se od doby, co jej Calum zranil. Uzavřel zvíře v sobě spolu s veškerými nežádoucími pocity.
    "Michaele," vydechl Luke trochu zoufale a přiložil svou velkou dlaň na jeho tvář. Michaela ten hřejivý dotek spolehlivě probral z transu a on zamrkal, aby se jeho pohled mohl opět zaostřit. Když se tak stalo, natočil tvář k blonďatému a opětoval mu ustaraný pohled.
    "Jsem v pořádku," vydechl Michael a dlaněma si promnul obličej. "Jen jsem se zamyslel."
    "To vidím," ušklíbnul se Luke, poukazujíc na mizející rudý odlesk Michaelových vlasů.
     Michael se nervózně pousmál a odkašlal si, aby si byl jistější svým hlasem. "No... takže co jsi říkal?"
    "Jak je to s tvými schopnostmi?" Luke ignoroval Michaelovu otázku.
    "Nijak. Nejsou," pokrčil bezděky ramený tázaný.
     "Očividně jsou," nedal se odbýt Luke.
     "Ještě se mi to nestalo. Od..." Michael se omlčel.
      "Od?"
      "Od Arundelu," sklopil pohled Michael.
       Nastalo dlouhé ticho. Každý se na chvíli uzavřel do svých myšlenek. Luke se opět vrátil do Arundelu.. Zpět na věž, kde to všechno skončilo. Kde zabil Michaelovu důvěru. Tehdy byl hloupým dítěte, které něco ryzího a opravdového vyměnil za něco nepodstatného dočasného. Dodnes si svou chybu vyčítá a slibuje si, že už ji nezopakuje. 
    A možná právě teď dostal druhou šanci.
    A on se jí nehodlal jenom tak vzdát. 

   **

Byl pátek večer. Foukal teplý vánek, který moc nepomáhal od dusna, které celý den panovalo. Michael, zpocený víc než obvykle, se vracel ze svého pravidelného večerního běhu. Jedině tak se dokázal alespoň na chvíli vyhnout přítomnosti své manželky. Mabel už určitě spala a on si tak mohl dovolit opustit dům.
    Tedy to si alespoň myslel. 

     Ale jakmile otevřel vchodové dveře a zaslechl pronikavý Adelin koketní smích, věděl, že je zle. Zhluboka se nadechl, plíce měl stále v jednom ohni, aby si dodal odvahy a vydal se do jídelny, odkud nejspíš smích vycházel. Když spatřil černovlasého muže s uhrančivýma hnědýma očima, přeběhl mu mráz po zádech.

   Sean.
   Byl to on. Seděl tam za stolem s výrazem pána domu. Ale to byl Michael. To on byl pánem tohoto domu. A momentálně to v něm bublalo vztekem. Jak si mohla Adele dovolit dotáhnout sem tohoto šmejda bez jeho svolení???
   To už tady snad nikomu nestojí za svolení?
   Neberou ho vážně?
   Tak od teď budou, pomyslel si vztekle Michael a rozhodným krokem se vydal k dvojici, která právě spokojeně povečeřela.
    "Oh! Zdravím! Ty budeš jistě Michael!" zvolal Sean se silným přízvukem, nejspíš byl Brazilec, a vstal, aby mohl Michaela přátelsky přivítat, přestože k němu choval neskutečnou zášť. Adele mu totiž stačila nakukat spoustu špinavostí, co jí Michael údajně prováděl. Ona samozřejmě vždy zůstala tou, které se ubližuje.
     Michael na nezvaného hosta nebral ohledy. Místo toho přistoupil rázně ke své ženě a hrubě ji uchopil za paži, aby ji mohl vytáhnout z židle do stoje.

    "Au! Co to provádíšš?! Pusť mě!" V Adeliných očích se zračil strach. A v Michaelových vztek. Ryzí vztek, jako v den jejich hádky.
    "Seber se a vypadni," zavrčel Adele do tváře tak blízko, až z toho ženě přejel mráz po zádech. Zamrzla na místě a jen s něuvěřením zírala na muže, kterého měla za tichého a poddajného. Ale tomu byl konec. "Rozumělas??" Michael s Adele zatřás, aby ji probral z prvotního zděšení.
    "Hey! Okamžitě ji pusť!" vmísil se do toho Sean ve snaze ukázat se jako hrdia. Ale okamžitě toho zalitoval, jakmile se Michaelův bouřlivý pohled zabodl do jeho temných očí.

    "Oba vypadněte z mého domu, rozumíš ty děvko?" vrčel Michael a vzteky se třásl. Adele jen roztřeseně pokývala hlavou, na nic nečekala a hned jakmile byla její paže, na které zůstal otisk ruky, propuštěna, rozběhla se do chodby. Sean už tam byl před ní. "Už se nevracej!" stačil ještě vykiknout rozhořčený Michael, než Adele szmizela v černé audi, která nejspíš patřila Seanovi. Gumy zakvílely a auto bleskové zmizelo z dohledu Michaela třesoucího se vzteky. Pomalu cítil, jak se ho zmocňuje jeho druhá stránka. Zvířecí stránka.
   Stačil ještě zabouchnout dveře, než v křeči padl na kolena a nelidksy zavrčel.

   "Tati?" pípl tichý hlásek těsně za jeho zády.

  Ano ano :D Bluesapphire napsala další díl, není možná. Ale prostě musíte počítat s tím, že kapitoly prostě přibývají tak,jak píšu. Snažím se psát, ale občas není čas, pak zase nálada a někdy prostě chybí nápad.
   Ale teď tady máme tuto kapitolu a já doufám, že brzy naváže další.  A asi nebudu jediná, kdo doufá, že?

 Za ohlasy budu moc ráda. Třeba se mi bude mnohem víc chtít psát :P