#WHEN I FALL# /Sequel of Catch me/ [MUKE Cz AU]

11. kapitola

   Uhh... tak jak jsem slíbila, je to tu. Jen mě neukamenujte :D

  Snad se bude líbit <3 

Yours Bluesapphire

   Bylo marné, snažit se vymluvit Michaelovi jeho rozhodnutí. A pochopitelně Luke měl strach. Michael se zbraní v ruce mu naháněl neobyčejný strach, i když někde uvnitř moc dobře věděl, že Michael by mu nikdy neublížil. Ale byl si stoprocentně jistý, že Michael neuhne ani o píď v rozhodnutí zničit toho bastarda, který mu vzal jeho princeznu.

    A tak jen seděl na sedadle spolujezdce jako přikovaný, netušíc, kam Michael míří.

   Ale on vypadal být si jistý.

   Naprosto.

   Jakoby měl nějaký záložní mód, který má jistotu ve všem, co dělá. V jisté míře mu to nahánělo, neskutečný strach, ale v té druhé se cítil najednou zcela v bezpečí. Věděl, že Michael by se zachoval naprosto stejně, kdyby šlo o něj.

   Vykouzlilo mu to i nepatrný úsměv na rtech. Byl tak drobný, že se piercing v jeho spodním rtu stěží pohnul, ale byl tam. Spolu s pocitem bezpečí a odhodlanosti dostat toho, kdo jim vzal JEJICH holčičku.

   **

   "Michaele au!" vyjekla Adele, jakmile ji Michael přirazil surově ke zdi s pohledem žhnoucím vzteky.

   "Michaele uber trochu," ozval se za ním Luke, ale věděl, že to bylo zbytečné, protože Michael neslyšel. Neposlouchal. Byl vzteky zaslepený, odtrhnutý od reality.

   "Nebudu to opakovat!! KDE JE MÁ DCERA?!"

    "J-Já nevím. Měl mi ji přivézt, ale neudělal to. J-Já... já fakt ne-nevím. P-Prosím. Prosím, Michale, pusť m-mě." Adele se vzlyky zalykala a chvěla se strachy.

   Převážně za to mohla zbraň, kterou Michael stále svíral v ruce, zatímco tou druhou ji tiskl silně ke zdi, a tak ji i dusil.

   Ale jeho to nezajímalo.

    Byl schopen jít přes mrtvoly, když bude třeba. Jen když zachrání svoji malou holčičku.

   "Někde přeci musí být!!" zařval opět Michael a zacloumal drobným tělem ženy, která už se nevzmohla na nic jiného než naříkání a prosení. Byl to nakonec Luke, kdo ji zprostil surového sevření a ona se tak mohla sesunout k zemi, lapajíc po dechu s rukou přitisknutou na jejím krku, kde jistě budou brzy podlitiny.

   "Staré skladiště v přístavu," zasípala Adele, jakmile popadla dech. "O-On... on ho vlastní. Nikdy mě tam nevzal, jen o něm mluvil. .. a-"

   Dál už Michael neposlouchal. Byly to pro něj zbytečné řeči. Ihned se rozeběhl zpět do auta a ani jej nezajímalo, jestli jej Luke stále ještě následuje. Věděl, kde najít svoji holčičku a jel si pro ni. Byl si vědom toho, že za jízdy porušil tolik zákonů, kolik jen mohl a to vlastně ani nepřemýšlel nad tím, jestli ho Adele zažaluje za násilné vniknutí a ublížení na zdraví. Možná by k tomu přidala i nelegální držení zbraně, ale Michael tu zbraň měl legálně.

   To jediné momentálně hrálo ve prospěch. To a zelená vlna, kterou chytil na jedné z nejzasekanějších ulic ve městě.

  Někomu možná přijde přehnané jeho chování. Mohlo by to tak připadat Adele nebo Lukovi. Ale právě oni dva tomu nejlépe rozuměli. Alespoň Luke ano. Proto taky seděl stále po jeho boku, nemluvil, jen zatínal nehty do svých dlaní, jak moc držel ruce zatnuté v pěst. Doufal, že Mabel najdou. Doufal, že jí Sean neublížil, protože jinak by Michael ublížil jemu. Naštěstí on byl ten, kdo na vše momentálně pohlížel docela realisticky, a tak si uvědomoval, že Michaela můžou klidně zavřít. A to by ho připravilo o holčičku, za kterou teď tolik bojuje. Nechtěl mu to říkat. Ne teď. Rozrušilo by ho to nejspíš ještě víc, než je teď. A to by taky mohlo skončit špatně. Luke vlastně neviděl světlé východisko z dnešního dne. Každý scénář v jeho hlavě končil alespoň na 50% špatně. A to jej ponechávalo neklidného a vystresovaného.

   Ale přesto se tvářil klidně.

   Kvůli Michaelovi.

   Kvůli Michaelovi, který se uvnitř rozpadal, i když to on vidět nemohl.

   Michaelovi totiž právě hrozilo, že zase přijde o to nejcennější, co v životě má. A on by to znova nejspíš nepřežil. Ne, když má přijít o malou Mabel.

   Přinesla do jeho života světlo.

   Naději.

   Dala mu nový důvod žít, když chtěl umřít.

   Když se totiž dozvěděl, že Adele s ním čeká potomka, rozbíjel věci a házel jimi o zdi. Nechtěl, aby ho a tu ženu spojovalo cokoliv jiného, než ten hloupý cár papíru a snubní prstýnky. Proto se o svou těhotnou manželku nestaral. Nechal ji prvních několik měsíců pít alkohol. Nechal ji chodit ven. Nestaral se, když měla ranní nevolnosti nebo jí bylo špatně celý den. Byl prvních několik měsíců doopravdy otřesný otec, což bylo těžké si připustit.

   Ale on to věděl a nenáviděl se na to už od chvíle, kdy v porodnici pohlédl na ten malý plačící uzlíček. A když ji měl v náruči a ona se na něj podívala, pevně svírajíc jeho palec svou drobnou ručkou. Měl chuť padnout na kolena a prosit toho andílka o odpuštění. Byla to láska na první pohled a on jí zapřisáhl svůj život.

   Proto se teď bezhlavě řítil ulicemi města směr přístav. Ještě netušil, které ze skladišť to bude, ale hádal, že u něj bude stát auto. Nebo v to spíše doufal. Brzdy až bolestně zakvíleli, když Michael dupl na brzdu, jakmile dojeli do skladiště. Sáhl po pistoli a rozběhl se vstříc tmě. V mlze sem tam matně zářily vysoké pouliční lampy a jen tak propůjčovaly okolí ještě děsivější vzhled. Luke se pustil okamžitě za ním, i když jeho postavu občas v mlze ztrácel. Stále ale slyšel jeho těžké spěšné kroky, jejichž tiché dusání se odráželo od zdí nejrůznějších skladišť. Michael mířil k jednomu, z kterého skrz škvíry ve zdech prosvítalo matné světlo a v mlze se u něj rýsovalo auto.     

    "Michaele!" Luke si k sobě Michaela stáhl ještě než tam stačil vtrhnout. "Poslouchej mě!" Naléhavě stiskl jeho rameno, zadýchaný s tepající bolestí ve spáncích z toho stresu. "Nemůžeš tam jen tak vtrhnout. Třeba na to čeká. Ví, že přijdeš.Může to být nějaký psychopat! Tak sakra přemýšlej!" sykl na něj tak, aby ho nebylo tolik slyšet, ale stále nebyl schopen kontrolovat svůj dech. Na chvíli si získal Michaelovu ne příliš silnou pozornost a jeho pohled.

   Byl plný strachu a zoufalosti schované za vztek a odhodlanost. Všechny ty emoce Luka udeřily přímo do hrudi, ale on to musel ignorovat, protože teď bylo třeba chránit Mabel. Jedině tak mohl být Michael v pořádku.

   "Má moji dceru, Lucasi," procedil skrz zuby strach nahánějící Michael.

   "Ano, ale jistě má také zbraň. Past nebo cokoliv. Když ti vzal dceru, bude za ni po tobě něco chtít, ne? Tak už sakra zapni mozek!!" Luke tomu v té chvíli nemohl uvěřit, ale doopravdy dal Michaelovi pohlavek. Pořádný výchovný pohlavek, jakoby byl Michael jen malý neposlušný kluk. Netušil, co to do něj vjelo, ale vypadalo to, že to zabralo.

   Michael se zarazil a zamrkal. "Co budeme dělat?"

   Najednou ta veškerá děsivá zlost opadla a Michael tam stál ztracený a plný zoufalosti.

   "Dostaneme ji zpět, slibuju," vydechl odhodlaný Luke a dlouze procítěně ho políbil. "Mám plán."