Část 8. To myslíte vážně?!

845 47 32
                                    

Psala jsem si s ním a hodiny utíkaly jako sekundy. Deset večer, jedenáct, půlnoc, jedna ráno, dvě... A najednou mi zazvonil budík v ruce. S trhnutím jsem se probudila, ale déle než pět minut jsem nespala.

,,Doprdele..." zaklela jsem unaveně. Se zavřenýma očima jsem si zas lehla do postele...

,,Děláš si ze mě prdel Nikolo?!" zařvala na mě máma ode dveří. ,,Za deset minut máš bejt ve škole!" Tím mě probudila. Velmi rychle jsem se oblíkla, na snídani kašlala, zuby si jednou přejela kartáčkem a vlasy si učesala prstami a utíkala do školy.

Ze školy zamířím rovnou do stáje.

,,Ahoj láskoo." zahalekám. Jenže odpověď žádná.

,,Salie? Jsi v pořádku?" zeptám se starostlivě a rozběhnu se k jejímu boxu. Srdce mi kleslo až do kalhotek. Je pryč... Kolem procházela Lucie. Popadla jsem ji za ruku a vyhrkla: ,,Kde je Sal?"

,,Dneska ji někam odváželi. Já myslela, že na tvoje přání.." podívala se na mě s pozdviženým obočím, ale to já už uháněla domů.

,,Kde je Salie?!" vykřikla jsem udýchaně, když jsem doběhla domů. Přišla za mnou matka a dívala se na mě nejistě.

,,Byl tu pan Hasl." odvrátila pohled.

,,Vždyť jste mu vždycky říkali, že není na prodej!" podívala jsem se na ni nenávistně.

,,Dával vysokou nabídku a ty víš, že teď peníze potřebujeme."

,,Pro tu jeho zku*venou dcerunku, že?!" zařvu.

,,Tak a dost! Nebudeš tu na mě řvát a ten blbej kůň stejně patřil tatínkovi, ne tobě!" překvapeně jsem otevřela pusu. ,,A navíc vypadá, že se o ní dobře postará." dodala omluvně.

,,Vidělas někdy jeho dceru?! Toho rozmazlenýho fracka?! Dostane cokoliv, na co si ukáže! A vy mi prodáte mou jedinou lásku?!" rozbrečela jsem se. ,,Jste ti nejlepší rodiče na světě!" utekla jsem do pokoje. ,,Lásko..." mumlala jsem si pro sebe, kddyž jsem si prohlížela naše společné fotky.

,,Klep, klep klep."

,,Nechte mě bejt!!" zakřičím nazpátek. Utápěla jsem se v slzách. ,,Salie!!" zařvala jsem na celej barák.

,,Tohle ti posílá jeho dcera, prý jsme to neměli číst." podala mi zalepenou obálku máma. Ale já věděla předem co tam bude:

Vidíš? Zase jsem vyhrála. Neboj, o tvou ,,Salie" se postarám. A víš co? My začneme skákat 160 cm. Vyste nubové, protože jste skákali max. 110 cm. Ale já ji dostanu na vrchol. Ale bude muset poslouchat. Jo a máš písemný zákaz se k ní přiblížit a vkročit na náš pozemek. Tak si to užij, krávo

K tomu byla ještě přiložená fotka. Podívala jsem se na ni. Málem jsem dostala infarkt.

Ahooj lidičkýýýý. Strašně se omlouvám, že tak dlouho nebyla další část, ale soustředila jsem se na Letní tábor a pak jsem asi na týden ztratila chuť psát :(. Ale nebojte, už zase psát chci takže... :D Doufám, že se líbila :))

karolka956 :P

Poslední selfieKde žijí příběhy. Začni objevovat