Prvních 100: Návrat domů

Wells

"Vypadáš unaveně," řekla Sasha, zatímco nakláněla hlavu a její černé vlasy padaly přes rameno. "Proč nejdeš do postele?"

"Radši bych tu byl s tebou." Wells potlačil zívnutí do úsměvu. Nebylo to těžké, pokaždé, když se na Sashu podíval, si všiml něčeho, co ho donutilo se usmát. Způsob, jakým její zelené oči zářily v mihotavém světle plamenů z ohniště. Pro něj byly její pihy na ostré lícní kosti stejně fascinující, jako noční souhvězdí pro ni. Zrovna na ně koukala, její brada směřovala vzhůru, jak se upřeně dívala na oblohu.

"Nemůžu uvěřit, že jsi žil tam nahoře," řekla tiše než sklonila své oči, které se potkaly s těmi Wellsovými.

"Nechybí ti to? Být obklíčený hvězdami?"

"Tady dole je to mnohem krásnější." Zvedl ruku, položil prst na její tvář a něžně vykresloval cestu od jedné pihy k druhé. "Mohl bych na tvou tvář zírat celou noc. S Velkým vozem bych tohle nezvládl."

"Překvapilo by mne, kdybys to vydržel pět minut. Sotva udržíš oči otevřené."

"Byl to dlouhý den."

Sasha zvedla obočí a Wells se usmál. Oba věděli, že to bylo trochu podceněné označení. Během několika předešlých hodin byl Wells vykopnut z tábora, protože pomáhal uniknout Sashe - bývalému zajatci stovky. To bylo před tím, než přiběhl za Clarke a Bellamym, kteří zrovna zachránili Bellamyhu sestru, Octavii, čímž bylo dokázáno, že Sashin lid, pozemšťané, nejsou nepřátelé, kterými se zdáli. To by samo o sobě mnohé objasnilo pro členy stovky, z nichž většina byla stále trochu nesvá v okolí Sashy, ale to byl jen začátek. Ještě ten večer učinil Bellamy a Wells šokující objev. Zatímco Wells, syn Kancléře, vyrůstal s privilegii na Fénixi, Bellamy, sirotek, žil v bídě na Waldenu, ve skutečnosti byly poloviční bratři.

Bylo toho příliš mnoho k vstřebání. A zatímco Wells se cítil spíš šťastný, šok a zmatení ze všech novinek mu táhly oční víčka k zemi. To a taky fakt, že už se nějakou dobu dobře nevyspal. Během několika uplynulých týdnů se stal de facto velitelem tábora. Není to pozice, kterou by vyhledával, ale jeho důstojnický trénink v kombinaci s jeho celoživotní fascinací Zemí mu dali jistý "balíček" dovedností. I tak, i když byl rád, že je schopný pomoci, a vděčný za důvěru skupiny, tahle pozice obnáší obrovské množství zodpovědnosti.

"Možná bych si mohl na chvíli odpočinout," řekl a svěsil lokty k zemi, pak si lehl tak, aby mohl odpočívat v Sashině klíně. I když se Sashou seděli u ohně odděleně od zbytku skupiny, zvuk praskání dřeva pod plameny nezastínily každodenní večerní rozhovory. Byla jen otázka času, kdy někdo přiběhne a začne si stěžovat, že mu někdo vzal deku nebo aby Wells urovnal spor ohledně služby na vodu a nebo aby se zeptali, co mají dělat se zbytky z dnešního lovu.

  Wells si povzdechl, zatímco mu Sasha projížděla prsty ve vlasech, a na chvíli zapomněl úplně na všechno, kromě vřelosti její kůže a nechal svou hlavu ponořit se do jejího klína. Zapomněl na hrozný týden, který právě prožily a násilí, kterého byly svědky. Zapomněl na tělo jeho kamarádky Priy. Zapomněl, že jeho otec byl přímo před ním postřelen při potyčce s Bellamym, který se chtěl zoufale dostat na loď za jeho sestrou. Zapomněl na oheň, který zničil jejich původní tábor a zabil Thalii, kamarádku Clarke - tragédie, která zazdila poslední zbytky jejich romance s Clarke.

Možná by se Sashou mohli zbytek noci strávit na mýtině. Byla to jediná možnost, jak by získali soukromí. Usmál se nad svým nápadem a cítil, jak se propadá hloubš a hloubš do spánku.

"Co to sakra?!" Sashina ruka se najednou zastavila a v jejím hlase byla slyšet úzkost.

"Co se děje?" zeptal se Wells a prudce otevřel oči. "Je všechno v pořádku?"