Vlk v převleku ovečky

Kapitola 2. - Pokračování jedné velké lži

Baví mě se s někým podělit o svůj příběh. zatím je to hezké, že ano? :) čtěte dále všechno se to převrátí... Na to jaká jsem byl dříve optimistická naivka jsem si nějak zvykl, ale to že jsem neviděl jednu velkou lež bylo až neuvěřitelné.

Druhý měsíc vztahu přede mnou a stále jsem byl spokojený, šťastný a jiné sračky, které bych mohl vyjmenovat. Nikdy se nedělo nic zvláštního prostě to probíhalo jako normální vztah, který šlapal jak švýcarské hodinky. Byl jsem až po uší zamilovaný, po uši ve sračkách... Asi jsem ani nezmínil, že jsem satanista, že ano? No bohužel jsem to měl dosti omezené, jelikož Petra se o mně dosti bála... Ale to teď není důležité. Jak jsem zjistil tak ze mě básník nebude, sice jsem napsal básně pro Petru a líbilo se jí to nejspíše, ale pořád to bylo na píču.

Jak jsem zjistil Martin měl kurevský problém... Zamiloval se... což by samo o sobě nebylo špatné... ale zamiloval se do Tess... Bylo to asi tak, že jednoho lednového večera, jsem já, Marťas, Petra, Tess a Niki všichni volali na skypu a Martinovi se Tereza zalíbila no a... zamiloval se... Nebyl by to problém kdyby kurva nebydlel 250 kilometrů daleko! Vztahy na dálku nefungují, je to píčovina... No a začal se Martin trápit... došlo to i k tomu, že se postupně zabíjel, požíval kyanid draselný a chlorid sodný v malých dávkách... Neměl na to a ani se mu nedivím, přenést se přes něco takové ještě ke všemu když toho druhého milujete více než sebe... to je obtížné. Snažil jsem se mu pomáhat, lámat z něho proč to všechno, ale nikdy se mi plně nesvěřil, vždy byl smutný, v depresi, přetvařoval se... Bylo to pro něj hrozný... Zatím co já jsem si užíval pocit iluze, lži a tak dále. Já byl štastný, ale přestal jsem volat s Petrou, jelikož neměla počítač, ale i potom co ho měla jsem volal převážně s Martinem, kvůli tomu, že jsem mu chtěl co nejvíce pomoci (asi byste řekli, že jsem byl dobrý člověk... ano možná byl... ale nejsem...) a snažil jsem se mu vysvětlit proč má cenu žít i když ve skutečnosti život je bezcenný koloběh, ale to jsem v té době nevěděl... Naštěstí Martin dal Tereze slib, že se nezabije... ano zjistila, že se chce zabít a také, že jí miluje. No já už jsem v té době cvičil (po domácku) a také se to potom projevilo, byl jsem nadmíru motivovaný a měl jsem z toho i dobrý pocit, proto také když jsem si jednou omylem stáhl před Petrou triko tak se jí zatajil dech. No a potom na našem oblíbeném místě což byl takový nádherný kostelík starý a rozmlácený tak tam jsem jí objímal... bez, trika jí se to hrozně líbilo a mě to bylo příjemné.

Když jsme měli jarní prázdniny což byl týden a k tomu ještě měli lyžák (já a Petra jsme nejeli) tak jsme se týden neviděli a potom jedno deštivé pondělí jsme se konečně setkali, jinak jsem jí každý den volal, každou noc, domlouvali jsme to a vyšlo to po týdni jsme se viděli já jsem se málem rozbrečel radostí (dnes bych brečel smutky) konečně jsem jí mohl obejmout. To pondělí jsme byli ve městě a byli jsme na našem oblíbeném místě, potom jsme jeli autobusem k ní domů, byl to super den, náramně jsem si ho užil, dokonce byl i doma její bratr. Vztah fungoval až moc dobře na to aby to vše byla pravda, ale já si to stále neuvědomoval... Byl jsem prostě kokot a štve mě to ještě dnes a celkově měsíc únor nebyl o ničem tedy aspoň si nic nevybavuji, ale to spíše jen dobře, proces zapomínání je těžká a zdlouhavá věc...

Březen si vybavuji asi tak jako když jsem se opil... tím pádem skoro vůbec až začátek dubna je pekerný a zákeřný... Je úterý 5.4. 2016, Petra není ve škole a já jsem zkleslý jelikož Petra se poslední dobou chová divně a to asi od půlky března. Jako kdyby nechtěla mít se mnou něco společného... No je volná hodina a já jsem si o tom promluvil s Niki a ta řekla, že se mám připravit na nejhorší... Ano... chtěla se rozejít a to v pátek 8.5. 2016 hned co jsem se to dozvěděl... MĚL JSEM CHUŤ UMŘÍT! A ještě ke všemu se chtěla rozejít kvůli TOTÁLNÍ PÍČOVINĚ... chtěla se rozejít kvůli tomu, že jsem se prý kvůli ní trápil... mělo mi to docvaknout... ale ne... já naivní kokot jsem věřil, že to bude klapat dál takže ve středu tomu dala ještě šanci, myslel jsem, že jsme to vyřešili... Mimochodem ano vzpomínám si, že v březnu jsem začal kouřit.. bohužel... ale to je vedlejší. No rozhodně v sobotu jsem brutálně nachcípal... A to tak, že mě v neděli vezla záchranka... To byly tři zkurvený týdny mučení... z toho jsem byl tu od neděle do úterý v nemocnici... chyběla mi (nečekaně), ale přežil jsem to, hned co jsem přijel domů tak jsem všem napsal, že jsem v pohodě, protože lidi o mně měli strach a tak dále... ale pak jsem byl 3 týdny doma, každou noc opravdu každou noc jsem Petře volal, vždycky zněla šťastně a vypadalo to, že byla ráda, že mě slyší, ale... byla to jen zkurvená přetvářka... a aby toho nebylo málo... Když jsem vyndaval žiletky nožem... tak jsem si přeřízl tepnu a žíly na levé ruce... Odhadem kolem toho jednoho litru krve vyteklo naštěstí jsem si to obvázal a nikdo z rodiny nepřišel na to, že se mi něco takového stalo, ale ve škole jsem kvůli tomu dvakrát omdlel a doma jsem omdlíval často...

Konečně po těch třech týdnech jsem byl konečně ve škole a kurva co se nestalo... V úterý po tom všem se se mnou Petra rozešla... Po tom všem co jsem pro ni udělal, obětoval jsem pro ten vztah mnoho, miloval jsem si celým svým srdcem... a hned potom co se ukázal problém... zalezla jak želva do krunýře, odkopla mě jak nějakého prašivého psa... zprvu jsem nelitoval toho co jsem prožil, ale dnes, KDYBYCH MOHL TAK UŽ JE DÁVNO MRTVÁ!!!!