Vlk v převleku ovečky

Kapitola 4. - Nový začátek...

Jsem mrtvý? Ne... ne proto, že bych se bál, ten den kdy jsem myslel, že napíši svoje poslední řádky, ale opak je pravdou. Tu noc jsem seděl na stromě s oprátkou kolem krku s lahví alkoholu v ruce a s telefonem obvolávajíc svoje nejbližší kamarády, pro příbuzenstvo jsem nechal dopis na stole... A nakonec mne napadla blbost, která mi zachránila život... Zavolat tomu kdo mi to způsobil, rozloučit se a říci poslední slova, vymluvila mi to, stále jsem byl zamilovaný taky jeden z důvodů proč jsem jí tak nenáviděl, místo sebevraždy jsem se opil a volal s ní do tří do rána, došel jsem domů si ulehnout s mylnou myšlenkou, že bude lépe...

Den na to co jsem se probudil, jsem se s ní měl opět sejít, opili jsme se a byl to skvělý den, pořád jsem byl zamilovaný, ale ona mi radši lhala... Lhala o tom, že mě stále miluje, ale bojí a nechce mi ublížit... Popravdě jí bylo jedno jestli mi ublíží, nechtěla být nadále se mnou a radši se hnala za jinýma, ale já jsem slepě věřil, pořád jsem se snažil a snad nikdy se nevzdal, taky jsem nadále hulil trávu a snad co začla škola tak jsem začal ještě více takhle to pokračovalo nadále... Když najednou...

Byl nádherný čtvrteční den, ve škole byla nuda tak jsem kecal s partou Niki byla docela na dně protože se pohádala s jejím klukem... No bavil jsem se o tom s ní, snažil se jí nějak pomoci a nakonec to skončilo tak, že mě políbila, nic extra jen mě prostě políbila tak jsem měl docela šťastný den (dlouho jsem neměl intimní kontakt s nějakou holkou, vždycky jsem byl spíše samotář :D ) mimochodem v úterý jsem si dal s kámošem brko před školou takže jsme byli nádherně zhulení celý vyučování a druhý den jsem si z toho nic moc nepamatoval (Tereza si ze mě dělala srandu tak, že mi řekla, že jsem se s tím kámošem vykousl i když to nebyla pravda) no tak ten čtvrtek jsem jí chtěl dokázat, že fakt teplej nejsem (nadávejte mi do debilů, ale do teploušů fakt ne...) no a pak se to najednou stalo, byl jsem s ní v tváří v tvář a já ani ona jsme nečekali, že se vykousneme... tím dnem se toho docela dost změnilo a taky den na to ( v pátek 21.10. 2016 ) jsme to dali dohromady...

Zkurvených 8 měsíců trvalo než jsem si uvědomil, že Petra je jen ulhaná děvka, 8 měsíců trvalo než jsem ji přestal milovat, chodím s Terezou, ale je tu jen jedna otázka: jak to dopadne? stejně? lépe? už nikdy více nebudu naivní... Miluji jí, opravdu moc, ale nejspíše to nedopadne dobře (jsem dost velký pesimista)...

Začal jsem od znova sice pořád mám deprese, ale každým dnem je mi lépe, jsem rád, že jsem se odprostil od člověka, který za to nestál a začal jsem se věnovat člověku, který má o mně zájem, upřímně mě miluje a chce se mnou trávit čas... Ono jsem rád, že někoho mám,  protože jsem se Martinem přestal bavit a začal jsem se více a více uzavírat do sebe, začal jsem být sám a ona je jediná koho vlastně mám, komu plně věřím, koho miluji... I když jsem jí dříve nenáviděl tak to ve skutečnosti bylo neprávem, ono člověk pod tlakem hněvu a nenávisti dělá často ukvapené závěry. Nenáviděl jsem nesprávné a miloval špatné, konečně jsem si to urovnal. Nikdy jsem moc nevěřil na frázi: "Když něco skončí, něco nového začíná." Ale ve směs je to pravda, musíte jen čekat, přežít tu dobu temna, která se může zdát nekonečná, ale vždy se najde něco co jí urychlí, u mě to byla tráva, alkohol a dokonce i sebepoškozování no a pár nezdařených pokusů o sebevraždu, ale pak se karty obrátily a já začal být šťastnější.

PS:Ani jsem za boha nečekal, že si tohle někdo přečte je to spíše takový anonymně veřejný deník, jelikož v sobě vztek a nenávist dost dusím tak přeci někam to vyfiltrovat musím, a jestli se to někomu líbí a zabije tím čas tak mám z toho docela dobrý pocit. :D Budu se snažit svůj život sem zaznamenávat co nejčastěji, ale ono toho času moc není (teď jsem nemocný doma takže toho času mám docela dost)