Něco vám povím.
Když si na tohle období svého života vzpomenu, mám chuť se chlámat ještě celé odpoledne. (A když se já směju, vypadám jako když mám epileptický záchvat. Přesněji - jak říká můj děda - směju se, jako když se hrbatý koulí po schodech.) A někdy naopak probrečet celý den nad tím, jak jsem byla blbá a litovat chyb, které jsem udělala i těch, co jsem neudělala.
Ale i přes to vše na tohle období vzpomínám ráda a s úsměvem. Vím, že svět kolem mě není vždy plný radosti, ale občas mám chuť nasadit si růžové brýle a zkrátka ho tak brát. V tom, vidět svět objektivně, mi zabránil můj nepřekonatelný optimismus. A i mé nepříjemné vzpomínky se brzy stanou příjemnými.
Proto, když tuhle knihu budete číst, berte na vědomí, že některé vzpomínky mohou být zkreslené. Nechci tím však říct, že si vymyšlím, ale sama už neznám tu prvotní emoci momentu.
YOU ARE READING
Znáte ten pocit...
RandomCítila jsem se šťastná. Dokud jsem nezjistila, že to bylo celé jen hloupý podfuk... Než začnete číst tenhle příběh, uvědomte si následující: 1) Rozhodněte se sami, zda-li to chcete brát jako fikci, či jako reálný příběh. 2) Dali byste to do Teen fik...
