Od Teď Už Ne!

KAPITOLA V: DLOUHÁ NOC

,,Franchesko, vážně jsi tak najivní, že si myslíš tohle!"
,,Ale Denai já si to nemyslím já to vím, počkej píše mi Kevin." řekla s radostí na tváři.
,,No to je skvělý."odvětil jsem ironicky.
,,Napíšu mu ať za námi přijde."
,,Frenchesko jestli mu to napíšeš, otočím se a půjdu domů!"tohle mě už opravdu naštvalo!
,,Pozdě." řekla s klidem.
,,Fajn! Tak ahoj."
Už jsem odcházel a najednou za mnou někdo běží, otočím se a za mnou stojí Kevin.
,,Tak co Denai chceš si hrát na nedostupnýho? Hmm?"
,,Kevine nech mě být, nemám náladu."
,,No dobře no ale jen když mi slíbíš, že mi zítra zavoláš."
,,Promiň ale slib dám pouze svému kamarádovi." řekl jsem se slzami na krajíčku a odešel jsem. Doma jsem si pustil film, vzal si jídlo a koukal jsem se. Jeden film skončil, druhý začal.
Asi u pátého filmu jsem usnul. Bylo 22:00 hodin a zvonil mi telefon, myslel jsem si, že je to mamka, a tak jsem to zvednul.
,,Otevři dveře."
,,Haló, kdo je tam?"
Nikdo se neozval, a tak jsem vstal a šel jsem ke dveřím. Otevřel jsem dveře a tam stál Kevin.
,,Denai prosím! Odpusť mi vše. " řekl s lítostí.
,,Kevine ty moc dobře víš, že jsem na Tebe naštvanej a ty si, jen tak přijdeš? "
,,Denai, takhle už to nejde, jak dlouho se chceš hádat. "
,,Nechci se hádat, ale jinak to nejde!" řekl jsem, sklonil jsem hlavu a cítil jsem, jak mi po tváři teče slza.
,,Můžu dovnitř?" zeptal se mě.
Utřel jsem si slzy a řekl: ,,Pojď."
Sedli jsme si naproti sobě a koukali na sebe.
Začal Kevin:,,Víš Denai, já Tě mám strašně rád." v tom jsem mu skočil do řeči: ,,Tak proč jsi to udělal."
,,Protože jsem idiot, protože jsem byl naštvaný, jelikož jsem nic nevěděl, myslel jsem si, že mě moje holka a můj nejlepší kámoš odkopli."
,,Nechápu jak sis to mohl myslet Kevine, Francheska tě miluje, já tě mám rád jako bráchu a ty uděláš tohle!"
,,Promiň, ale teď už to vím a chci vás dva zpět." řekl a usmál se.
,,U mě to budeš mít těžký. " řekl jsem.
,,Počkat! " vykřikl jak kdyby hořelo,, Tvoje mamka je pryč, že jo?"
,,No a? žádná kalba nebude!" najednou vstal otevřel okno z tašky vytáhl popelník a cigarety.
,,Dáme jednu přátelskou?"
Tohle jsem nemohl odmítnout ,,Dobře ale nemysli si, máš u mě velkej vroubek."
,,A co takhle na ten vroubek zapomenou." zeptal se mě.
,,Sám dobře víš, že na takový chvíle se zapomenout nedá. "
,,Ale!" dodal jsem.
,,Ale?" zeptal se mě Kevin.
,,Můžem je překrýt, neměl bys už jít? "
,,Proč bych měl jít?"
,,Protože už je skoro půlnoc. "
,,Máš pravdu." řekl, vstal a chystal se mě obejmout, v tom jsem mu podal tašku a řekl: ,,Teta už bude šílet."
Potom co odešel a já za ním zavřel dveře, jsem se chystal uklidit ze stolu popelník. V tom mi ale volala teta.
,,Denai, nevíš kde je Kevin?" řekla starostlivě.
,,Už jde domů."
,,Jo dobře a proč jsis nepřišel pro jídlo? "
,,Neměl jsem hlad a ani teď nemám na jídlo ani pomyšlení."
,,No dobře, ale zítra si pro jídlo přijď ano?"
,,Neboj přijdu."
,,No dobře, tak ahoj." řekla a zavěsila.
Po tom jsem tedy uklidil stůl a šel si lehnout, ovšem nemohl jsem usnout pořád mi vrtal hlavou Kevin, bylo asi půl druhý ráno a já jsem konečně usnul. Když jsem se ráno probudil a vstal z postele zjistil jsem, že na židli leží něco jako dopis. Otevřel jsem ho a v něm stálo:
Ahoj brácho,
Chci se Ti za vše omluvit, za to co jsem Ti udělal a i za to, že jsem si myslel to co nebyla pravda. Ale člověk se přece může splést, já vím, že v tomhle ne ale někdy se to přece může stát, vem si i to, že díky tomu všemu jsem si uvědomil, že Tě mám strašně moc rád, a že bez tebe vlastně nemůžu existovat. Vlastně ty a já jsme něco jako jing a jang, spolu fungujem ale když se rozdělíme svět ztratí rovnováhu.
Odpusť mi prosím. Kevin.

Potom co jsem to dočetl jsem začal brečet a řekl si, že má vlastně pravdu, vždyť já bych bez něho moc dlouho nevydržel a i kdyby, tak bych jen přežíval.
,,No nic." řekl jsem si a vyrazil k tetě na snídani, jelikož jsem měl hlad a doma jsem měl jen chleba, který byl tvrdej jak kámen. Když jsem zazvonil a teta mě pustila nahoru, Kevin už seděl u stolu a jedl řekl jsem ,,Dobré ráno." a Kevin na to ,,Ahoj.". Zatím co mi teta dělala snídani a kakao, já jsem si sedl naproti Kevinovi a sledoval. Po chvilce se na mě koukl a řekl proč, že se na něho koukám, jak kdybych mu to chtěl sníst. Nevěděl jsem co říct, a tak jsem se jen pousmál. Když mi to teta donesla a popřála mi dobrou chuť, pustil jsem se do toho jak pes, kterej po měsíci bloudění v ulicích dostal misku jídla a pití. Mezitím to Kevin dojedl, a tak šel do pokoje. Po tom co jsem to snědl, mě teta pobídla ať jdu za ním. Když jsem tam přišel a sedl si k němu, podíval se na mě a s úsměvem mi řekl: ,,Co, že jsi přišel?"
Na to jsem mu odpověděl, že jsem měl hlad. ,,Ale proč jsi přišel sem za mnou?" řekl a otočil se na monitor. ,,No teta mi řekla ať jdu za tebou, tak jsem šel. Ale jestli Ti to vadí, tak já půjdu." řekl jsem s klidem. ,,Ne v pohodě, klidně tu buď.".
,,Víš Kevine četl jsem ten dopis." řekl jsem. Kevin se zalekl, a tak na to řekl jen ,,No, a?". ,,Uvědomil jsem si, že máš pravdu, bez tebe bych byl nikdo."
Kevin se na mě otočil a chystal se mě obejmout.......a co myslíte dovolil jsem mu to ? To se dozvíte v další kapitole.