Od Teď Už Ne!

KAPITOLA IV: TOHLE NESTAČÍ

@Řekl mi:
,,To s kým se bavím není tvoje věc a vůbec co Ti dává právo takhle je urážet, vždyt je ani pořádně neznáš.''

,,Proč po mě hnedka vyjíždíš, zas tak nic hroznýho jsem neřekl!''

,,Právě, že si řekl až moc."

Po tom co to dořekl se na mě podíval s lítostným pohledem a jen co dojedl odešel. Docela mě to naštvalo, nestál jsem mu ani za blbý ,,AHOJ". Tohle si dřív říkalo, že je můj nejlepší kámoš? Tak jestli má takhle končit každé přátelství, tak to radši budu sám, nestojím o další zklamání, protože tohle už je vážně moc!
Celej den jsem se pak nemohl postavit na nohy, bylo toho na mě moc a pokaždý co jsme zkusil vstát se mi začali klepat kolena. Radši jsem zůstal doma a byl na počítači, upřímně se mi ven ani nechtělo, vím že bych všechno viděl ,,černě", no a nechtěl jsem kazit náladu všem ostatním. Ovšem najednou na mě někdo zazvonil.

,,Kevine ? Co tu děláš?'' řekl jsem nevěřícně, když jsem ho viděl před barákem.

,,Tvoje teta Ti posílá oběd.''

,,Jo, tak pojd' nahoru.'' No, tak už jsem si myslel, že se jde omluvit a ono hovno!

Když přišel nahoru vůbec nepromluvil, položil mi jídlo na stůl, řekl: ,,Ahoj!" a odešel. Potom co odešel musel jsem mu zatleskat a u toho jsem řekl: ,,No né ono to umí pozdravit!" jo ještě vám musím vysvětlit proč mi teta posílá jídlo, mamka odjela na pracovní cestu a bude tam týden, říkám vám, že jestli se budu muset týden vídat s tim kyselim ksichtem, tak to opravdu nedám. Proto jsem zavolal tetě, že si pro jídlo budu chodit. Divný bylo, že se neptala proč.
Když jsem snědl oběd, šel jsem ven a jelikož Francheska nemohla ven, protože se musela učit, byl jsem venku sám.
Seděl jsem u hospody na verandě a vzpomínal jsem na dny, kdy tam se mnou byl i Kevin. Prostě jsem tam jen seděl a vzpomínal, v tom jsem ale uslyšel Kevina, nejdřív jsem si myslel, že je to hlas v mý hlavě ale jak jsem se pochvilce otočil zjistil jsem, že tam opravdu je, ale nebyl tam sám. Byl tam s weedama, jen co jsem se tam podíval všichni kromě Kevina se začali smát, nevim proč, ale Kevin se nesmál. Radši jsem odešel domů. Jelikož bydlim blízko hospody slyšel jsem, jak se o něčem dohadujou. Nevím přesně o čem ale asi to bylo důležitý, jelikož padlo i několik sprostých nadávek. No radši jsem si nasadil sluchátka abych nic neslyšel. Asi po 10 minutách jsem usnul. Když jsem se vzbudil bylo asi 21:15. Rychle jsem se oblíkl a už jsem chtěl jít k tetě pro večeři ale v tom zazvonil zvonek.
Otevřel jsem dveře a přede mnou stál Kevin, podíval jsem se na něj on na mě, v tu chvíli jsem rychle zavřel dveře. ,,Denai promiň, byl jsem debil.'' řekl s hlasem jako by se mu chtělo brečet.,,Kevine jdi pryč, nemám na tebe nervy a nechci Ti ublížit.''. ,,Denai, klidně mi ubliž, mě je to jedno alespoň bych poznal co jsem za kreténa a uvědomil bych si svojí chybu.''. Otevřel jsem dveře a vzal ho do vnitř, neudržel jsem se a dal jsem mu facku. ,,Promiň já musel.'', omluvil jsem se mu ,,Já to chápu.'', řekl klidně a chtěl mě na usmířenou obejmout, uhnul jsem a řekl mu ať mi položí jídlo na stůl a jde pryč. Udělal to, řekl ahoj a odešel. Když jsem si to všechno urovnal v hlavě, začal jsem přemýšlet o tom, jestli to myslel vážně. Co když si ze mě dělá jen ''koninu'' a zítra to bude stejný jako včera. Bylo asi půl 2 ráno a já byl stále vzhůru, pořád mi to běželo hlavou. V tom mi najednou začal hrát telefon, volala mi mamka, zvedl jsem jí to:
,,Ahoj Denai, tak jak tam válčíš a neprobudila jsem Tě?''
,,Ne neprobudila nemůžu usnout, doma je to jako v ráji ale válčim s Kevinem.''
,,Co se stalo? Zníš divně.'' Celé jsem jí to převyprávěl a uprostřed jsem se rozbrečel.
,,Denai, nebreč máte jen to špatný období v přátelství to se spraví a tvoje rány v srdci se uzavřou a zahojí, uvidíš''
,,Kéž bys měla pravdu mami, chci abys už byla doma.''
,,Neboj za pár dnů jsem u tebe a už nebreč, pamatuješ co jsem Ti vždycky říkavala před spaním? Housenko na růži rudé, co pak z tebe jednou bude.''
,,Nedojdeš daleko ale vždy můžeš snít.'' a oba jsme na konec dodali: ,,O tom jak svůj život budeš žít.''
,,Už musím, zítra se ozvu.''
,,Dobře mami pa.''
,,Dobrou zlato.''

Následující den jsem se vzbudil asi ve dvě odpoledne, popravdě se mi ani nechtělo vstát ale psala mi Francheska, že se mnou musí mluvit. Když přišla měla úplně rozzářený oči, zeptal jsem se jí co, že se to stalo, odpověděla mi, že se jí Kevin omluvil. Dala mi přečíst celou jeho zprávu. Když jsem si to dočetl, tak jsem se na ní podíval a zeptal jsem se: ,,A co má být?''. ,,No Kevin už je zase náš!", podíval jsem na ní nevěřícným pohledem a řekl......

NO A JAK TO U MĚ BÝVÁ, ZASE JE OTEVŘENÝ KONEC! 😂
DALŠÍ KAPITOLA PONESE NÁZEV DLOUHÁ NOC..SNAD JÍ STIHNU DO TÝDNE NAPSAT...😊😇